Hanebný pancharti

HANEBNÝ PANCHARTI jsou filmem o jiných filmech, o spalující síle kinematografie a manipulaci, cinefilním vyznáním a ultimativní tarantinovkou, která obsahuje vše z jeho předchozích děl, aniž by se dostavil pocit vykrádání, únavy či sebeukájení se nad vlastní tvorbou. (Pět kapitol s dvěmi hlavními líniemi, které se protnou v závěru, flashbackovou strukturu vyprávění, kdy se setkáváme s flashbacky uvnitř flashbacků, a tak je odváděna pozornost od postavy, která nakonec všechny - včetně diváka - přechytrační, zatímco se díváme na příběh o pomstě, jenž uvědoměle mění styly a vytrhavá ze sledování hudebními a jinými ahistoricismy.) Uvědomělost je prostoupena již od úvodních titulků, jimiž se dává najevo, že budeme sledovat značně "nacionalistickou" (hlavní hudební motiv z ALAMA) pohádku v comicsovém ražení (titulek "bylo, nebylo", jenž je charakteristický pro pohádky a pro comicsy s Asterixem a Obelixem), která přebírá stylistické postupy americké, francouzské a německé kinematografie dané doby (proto ta typologická rozmanitost textu v titulcích)._____ Přitom se jedná o tarantinův nejdiváčtější (na předpremiérách se tleskalo, hlasité reakce během projekce) flm, který je nesmírně komunikativní, přestože je celý založen na konceptu pohrávání si s očekáváním diváka, kdy je každá scéna završena zcela nečekanou pointou, jíž předchází řada odboček a zdánlivé dialogové vaty. A když už si říkáte, že to nemůže být lepší, přestane se odkazovat "jenom" na filmy (na rozdíl od KB Volume 1 není nutné předobrazy znát), ale začne se upomínat i na obrazy inspirované jimi a na knihy o nich (zdá se mi to, nebo je skutečně celá závěrečná sekvence okázalým odkazem - kromě SABOTAGE, samozřejmě - na jednu odpověď Hitchcocka Truffautovi ohledně napětí z Rozhovorů Hitchcock-Truffaut?)._____ Nejdřív hýkáte nadšením a pak si uvědomíte, že vás film dostal, protože vás zmanipuloval (viz co se odehrává na plátně a poté v hledišti v záv. kapitole)... a vám nezbude nic jiného, než parafrázovat Raineova slova: Myslím, Quentine, že je to tvůj majstrštyk. P.S. Napodruhé ještě lepší: přestože je divák již obeznámen se všemi odbočkami a nečekanými vyústěnými jednotlivých scén i celého filmu, užívá si koncept, oceňuje vypravěčskou důmyslnost, opájí se stylistickou podvratností a baví se odkrýváním toho nesčetného množství neuvěřitelně promyšlených odkazů, kdy Movie Connections na IMDb tvoří pouhou cca. 1/5. 10/10 (film roku, nejlepší tarantinovka) (24.08.2009)

"Heydrich nesnáší přezdívku, kterou mu ti dobří lidé v Praze dali. Nevím, co na jménu Kat nesnáší. Snažil se, aby si ho zasloužil." Pitvalové v dějinách by v tarantinovský verzi druhé světové války jistě objevili drobný historický nesrovnalosti, ale pokud se někomu podaří sezvat nacistickou elitu do uzavřenýho prostoru, tak nepovažuju za nezbytně nutný válku protahovat zbytečným osvobozováním Evropy. Tarantino navíc dokázal vymačkat z křivohubýho Pitta životní výkon, nabídnout Schweigerovvi dostatečnej prostor pro jeho mlčenlivý drsňáctví a objevit pro filmovej svět fantastickýho lingvistu Waltze, jehož hrátky se zvučnou italštinou musí být snem nejednoho Itala. Já se bavil a to moc, což u válečnýho filmu nebývá zvykem, ale u Tarantina nelze očekávat nic jinýho. (03.10.2011)

Výborně obsazené, krásně natočené a plné skvělých dialogových scén (Christopher Waltz na hrad), přesto zdaleka ne pro každého. Mainstreamový divák si bude asi těžko užívat narážky na Davida O. Selznicka a kinematografii obecně, a především se bude divit, co se mu to snažily prodat trailery, protože Hanebný pancharti rozhodně nejsou našlapanou akční jízdou, jakou slibují (o nějakém "válečném filmu" se nedá mluvit). Jsou ukecaní až na půdu (do sklepa...), občas se desítky vteřin jen opájejí krásou Mélanie Laurent (božský objev!) a Tarantino si v nich (opět) vydatně hraje na svého oblíbeného Leoneho. Určujícím faktorem při sledování tedy je, jestli vám tyhle věci vyhovují, nebo vás zaručeně uspí a naštvou, jelikož to je v jádru ten starý do sebe zahleděný Quentin, který si dělá co chce, protože prostě může. Tentokrát si jen vzal na paškál druhou světovou, zatáhl do ní bandu dobře vykreslených postav v čele s neustále hláškujícím Pittem a přihodil ultimátní hudební směsku, přičemž to mě osobně přišlo zatraceně vtipné a klidně si to dám znova. Jediná škoda totiž je, že zná člověk dopředu většinu děje, a tudíž trochu netrpělivě vyhlíží, za kterým rohem se uhne do neznáma. A takových odboček je sakra málo, teď už ale naštěstí budu moct přejít do vychutnávacího módu. P.S. "Cameo" Samuela L. Jacksona je vážně jen pro ty nejpozornější. (17.08.2009)

Chápu tuhle Tarantinovku jako režisérovu oprávněnou vendetu náckům za jejich válečná zvěrstva, mám však - once upon the time - výhrady k prolomení jistého tabu mimořádného násilí (skalpování, vyrývání svastik do čela a rozbíjení hlav baseballovou pálkou). Ale vzal to čert, Tarantino je Bůh a budiž mu vše dovoleno, včetně trumfování se o nejlepší filmovou pomstu s již mrtvým Sergiem Leonem. Skvělý film, s výborným scénářem, hudbou pasující jako prdel na hrnec a s dokonalou scénou opravdového pekla v kině. Z herců nejvíce exceluje slizký SS plukovník Landa bravurně hraný Christophem Waltzem. Trailery a ukázky: http://www.csfd.cz/film/117077-hanebny-pancharti-inglourious-basterds/videa/ (06.04.2013)

Pro Tarantinův filmařský styl mám slabost, stejně jako pro jeho leckdy dlouhé, ale vždy úderné (a hlavně vtipné) dialogy. Tradičně nadupaný scénář, skvělý výběr hudby i herců - geniální Christoph Waltz a skvělí Michael Fassbender i Til Schweiger (škoda že nedostali více prostoru). Tarantino nám zkrátka naservíroval další zábavnou filmovou jízdu a to, že je tu jeho rukopis znát takřka v každé scéně, není vůbec na škodu, i když je mi jasné, že výtky ve stylu "už se opakuje", bude mít každý druhý divák. Ale komu by to vadilo, když se u Panchartů člověk královsky pobaví. (17.08.2009)