Hanebný pancharti

Soundtrack: 1. The Green Leaves Of Summer - Nick Perito [1:55] 2. The Verdict (Dopo La Condanna) - Ennio Morricone [1:13] ,3. White Lightning (Main Title) - Charles Bernstein [2:54] 4. Slaughter - Billy Preston [4:24] ,5. The Surrender (La Resa) - Ennio Morricone [2:47] ,6. One Silver Dollar (Un Dollaro Bucato) - The Film Studio Orchestra [2:02] ,7. Davon Geht Die Welt Nicht Unter - Zarah Leander [2:05] ,8. The Man With The Big Sombrero - Samantha Shelton/Michael Andrew [1:48] ,9. Ich Wollt Ich Waer Ein Huhn - Lilian Harvey/Willy Fritsch [2:44] ,10. Main Theme From Dark Of The Sun - Jacques Loussier [3:10] ,11. Cat People (Putting Out The Fire) - David Bowie [4:10] ,12. Tiger Tank - Lalo Schifrin [1:17] ,13. Un Amico - Ennio Morricone [2:35] ,14. Rabbia E Tarantella - Ennio Morricone [3:53], (10.05.2011)

Předchozími filmy se Tarantino klaněl všemu možnému, tímhle se poklonil především sám sobě. A vůbec ne zle! Kontroverzní filmař sice nezapře svoje trademarky, ale Pancharti vyznívají tak nějak usedleji, rozumněji a uměřeněji než jeho otravné žánrové onanie v minulosti. Mám-li vybrat postavu, které jsou podobní nejvíce, byl byto bezesporu Aldo Raine (Brad Pitt). Hanebníci disponují šarmem, cynismem, přímočarostí a vyprávějí rozvleklým jižanským akcentem. Dialogy a jednotlivé situace se neuvěřitelně táhnou, ale zároveň perfektně vytvářejí napětí mezi postavami, které každá další replika může rozetnout v prudkou a krátkou přestřelku. Pancharti nejsou kupodivu snímkem akčním, spíše konverzačním. Co vytknout? Že na neskutečné ploše neudělají nic víc, než odříkají banální partyzánskou historku, předestřou komiksově chytlavé postavy a pokloní se podvratné moci filmu. Srovnám-li to s předchozími Tarantinovými filmy, je to hotový epos... Pro mě osobně zřejmě nejlepší snímek krále filmového pulpu. (17.08.2009)

Tarantino ve veliké formě a zároveň snad zatím nejvíce nakloněný divákům. Své znalosti filmové historie (a "historie") sice rejža vystavuje na odiv i zde, ale tentokrát nepotřebujete s šíleným děckem z videopůjčovny držet krok, abyste se zatraceně dobře bavili (byť samozřejmě nemáte šanci nasmát se tolik co on sám). Všechny Tarantinovy trademarky jsou zde zkrátka přítomny, a bylo už o tom nabušeno spoustu úhozů a popsáno mnoho papíru, proto jenom vypíchnu, proč se mně osobně zachtělo jít do kina víc než jednou, a proč stále pošilhávám po DVD. Předně jsou tu vynikající postavy, a považte, včetně Diane Kruger a Eli Rotha výtečně zahrané. Samozřejmě umřete smíchy z Brada Pitta, budete se uchechtávat Tilu Schweigerovi, a za srdce (případně jiné orgány) vás bude brát oslnivá Mélanie Laurent, ale stejně zůstanete nejvíc nakřivo z Christopha Waltze, který létá z jedné polohy do druhé rychleji než míček ve finále mistrovství světa ve stolním tenise, a stejně tak dokáže měnit i tempo a způsob svého chování. Noch einmal k francouzské krásce - David Bowie, rudé šaty a mistrovská kamera vám vyrazí dech a budete škemrat o ten správný plakát ještě daleko víc než u Kill Billa (btw tam šlo o tři velmi "bad bad" girls a jednoho boye seřazené před kaplí zády do kamery, muhehe). No a pak je tu ještě ta skupinka malých rolí typu nacistických pohlavárů, která je taky dost vydařená, byť ve zcela jiném duchu než zbytek osazenstva (všichni by mohli obstát v testu reálnosti, ale takoví Adolf s Josefem jsou prostě karikatury). A stejně na něco zapomínám, i když se ještě otřu o opět perfektně vybranou hudbu a v různých odstínech černé barvený humor, protože je tu toho prostě spousta. Aby také ne - dvě a půl hodiny je víc než slušný prostor. A ke cti pana Tarantina je nutno podotknout, že vám to tak opravdu nepřijde, a snesli byste to určitě ještě o něco delší. Takže je jasné, že do toho půjdu a řeknu, že tohle je zatím nejlepší Tarantino. 90% (28.03.2010)

Film filmaře, který miluje filmy. Tarantinova syntéza béčkové estetiky došla (prozatím) nejzazšího stádia formou válečného opusu, kde je místo pro citace, vlastní ego i závěrečnou kapitolu dějepisné revize, která kdyby si celou dobu nedělala legraci z těch předchozích, těžko by došla pochopení. Příjemné překvapení vlastních očekávání. (07.10.2009)

Tarantino kupodivu splnil, co nasliboval, a natočil film, který bude mít v jeho filmografii po roce 2000 stejné postavení, jaké má Pulp Fiction v devadesátých letech. Totiž výsadní. Na Basterdech by se dalo pochválit snad všechno - od hereckých výkonů, přes scénář, vybroušené dialogy až po několik režijně absolutně dokonalých scén (celý začátek, závěr v kině, Šošanina příprava na akci...). Inglourious Basterds je pro mě zkrátka zatím nejlepší letošní v kině viděný film, šance na překonání vidím maximálně u Districtu 9, Antichrista anebo Avatara. PS: Poslední větu, která ve filmu zazní, by mohl říct sám Quentin. (28.08.2009)