Hanebný pancharti

Výborný film. Opět svým způsobem klasická Tarantinova metoda, kdy jsou delší konverzační úseky střídány náhlou často šokující a překvapivou akcí. Na rozdíl od Grindhouse, kde už mi přišlo, že se prostě jen plácá o ničem, tady má každá věta svůj smysl. Nejen co zazní, ale i jak, v jakém jazyce (viz přechod z francouzštiny do angličtiny v první kapitole), s jakým přízvukem atd. Užíval jsem si proto jak scény mluvící, tak scény akční, které většinou skutečně byly tak překvapivé, jak to Tarantino chtěl. Především závěr v kině mi přišel naprosto neskutečný a dokonalý. Všichni herci jsou rovněž skvělí, nejvíce zaujme Christoph Waltz coby Hans Landa, mimo jiné i kvůli jazykovým schopnostem. Podobně jako v dřívějších filmech Tarantino hodně nápaditě využívá hudbu ze starších filmů, především od Ennia Morriconeho. Už jen úvod, kdy se objeví titulek Once upon a Time... s westernovou hudbou Dimitri Tiomkina z Alama s tím, že se ocitáme v okupované Francii roku 1941 je velmi zajímavá kombinace, která by napadla málokoho. (13.09.2009)

Nejlepší Tarantinovka !!! Dokonale napsané dialogy, které mě bavili mnohem více než u kultovního Pulp Fiction. Už jen po úvodní scéně víte, že před sebou nemáte žádnou filmovou tuctovku ale naprosto vyjimečný a ojedinělý projekt. Skvělý Brad Pitt a hlavně Christopher Waltz. Jeho role je pro mě asi nejvěrněji a nejosobitěji zahraná role po legendárním Jokerovi v podání Heatha Ledgera. Jedna kapitola utíká za druhou jako voda a je neuvěřitelné, jak těch 150 minut stopáže, přičemž 140 minut byly jen dialogy uteklo jako voda. Spolu s mým velmi oblíbeným Kill Billem nejlepší Tarantinův film. Před návštěvou kina jsem měl opravdu velké obavy, aby mě film bavil. Čekal jsem totiž jako spoustu jiných, kteří byli namlsáni trailerem, že půjde o akční řežbu ve stylu Kill Billa. I přesto, že tomu tak není je toto zpracování mnohem lepší a před Quentinem opravdu smekám. Quentin je zaslouženě zpátky na výsluní a po lehce nadprůměrném Death Proofu se opět jeho další kousek zapíše do dějin kinematografie. 100% (27.08.2009)

Mám chuť napsat, že IB jsou nejlepší Tarantinův film. Bohužel sebelépe natočený a napsaný pancharti nedokáží překonat mé opojné pocity/dojmy/emoce ze stylově nabušeného Kill Billa. Pancharti jsou opravdu skvělá, neakční, podívaná založená na postavách s neskutečnými dialogy, za které si QT zaslouží neskutečný potlesk a to především v dnešní době, kdy jsou dialogy často jen omáčkou okolo efektů... Krom toho Tarantino dostává z každého herce maximum a u některých se tomu těžko věří (Diane Kruger promine mé nadávky po Troyi a naopak Mélanie Laurent, Christoph Waltz s Pittem jsou neskuteční). Rozdělení do kapitol není špatné, i když možná trochu zbytečné (a název sem QT dal asi jen pro fanoušky, kterým kdysi něco jako IB slíbil:)) jinak tu pancharti příliš nejsou...). Celkově na mě nejlépe působila úchvatná první kapitola, která až do scény v baru představovala výrazný vrchol celého filmu. Potěšilo však také závěr, v kterém se konečně všichni normálně smýšlející dočkali... Přesto to na 5* prostě není. Film ve mě totiž vůbec nic nezanechal a přestože mě bavil, prakticky celých 153 minut, nemám důvod se na něj nejen dívat znovu, ale nějak výrazně na něj vzpomínat. Technicky úžasná záležitost v krásném prostředí s nutnou dávkou nadhledu a scénářem na Oscara, ale to je tak všechno... Třešnička na dortu mi chybí. (27.11.2009)

Tarantino kupodivu splnil, co nasliboval, a natočil film, který bude mít v jeho filmografii po roce 2000 stejné postavení, jaké má Pulp Fiction v devadesátých letech. Totiž výsadní. Na Basterdech by se dalo pochválit snad všechno - od hereckých výkonů, přes scénář, vybroušené dialogy až po několik režijně absolutně dokonalých scén (celý začátek, závěr v kině, Šošanina příprava na akci...). Inglourious Basterds je pro mě zkrátka zatím nejlepší letošní v kině viděný film, šance na překonání vidím maximálně u Districtu 9, Antichrista anebo Avatara. PS: Poslední větu, která ve filmu zazní, by mohl říct sám Quentin. (28.08.2009)

Tarantino ve veliké formě a zároveň snad zatím nejvíce nakloněný divákům. Své znalosti filmové historie (a "historie") sice rejža vystavuje na odiv i zde, ale tentokrát nepotřebujete s šíleným děckem z videopůjčovny držet krok, abyste se zatraceně dobře bavili (byť samozřejmě nemáte šanci nasmát se tolik co on sám). Všechny Tarantinovy trademarky jsou zde zkrátka přítomny, a bylo už o tom nabušeno spoustu úhozů a popsáno mnoho papíru, proto jenom vypíchnu, proč se mně osobně zachtělo jít do kina víc než jednou, a proč stále pošilhávám po DVD. Předně jsou tu vynikající postavy, a považte, včetně Diane Kruger a Eli Rotha výtečně zahrané. Samozřejmě umřete smíchy z Brada Pitta, budete se uchechtávat Tilu Schweigerovi, a za srdce (případně jiné orgány) vás bude brát oslnivá Mélanie Laurent, ale stejně zůstanete nejvíc nakřivo z Christopha Waltze, který létá z jedné polohy do druhé rychleji než míček ve finále mistrovství světa ve stolním tenise, a stejně tak dokáže měnit i tempo a způsob svého chování. Noch einmal k francouzské krásce - David Bowie, rudé šaty a mistrovská kamera vám vyrazí dech a budete škemrat o ten správný plakát ještě daleko víc než u Kill Billa (btw tam šlo o tři velmi "bad bad" girls a jednoho boye seřazené před kaplí zády do kamery, muhehe). No a pak je tu ještě ta skupinka malých rolí typu nacistických pohlavárů, která je taky dost vydařená, byť ve zcela jiném duchu než zbytek osazenstva (všichni by mohli obstát v testu reálnosti, ale takoví Adolf s Josefem jsou prostě karikatury). A stejně na něco zapomínám, i když se ještě otřu o opět perfektně vybranou hudbu a v různých odstínech černé barvený humor, protože je tu toho prostě spousta. Aby také ne - dvě a půl hodiny je víc než slušný prostor. A ke cti pana Tarantina je nutno podotknout, že vám to tak opravdu nepřijde, a snesli byste to určitě ještě o něco delší. Takže je jasné, že do toho půjdu a řeknu, že tohle je zatím nejlepší Tarantino. 90% (28.03.2010)