Vanilkové nebe

Crowe doposud defacto skládal své filmy z toho, co nakoukal, naposlouchal a taky prožil. V případě téhle existenciální metafory životní prožitek zjevně chyběl, a o to víc Crowe cituje klasické filmy a zahušťuje písňový soundtrack. Ten je tak přepestrý a všudevlezlý, že připomíná dílo neurotika nervózně přelaďujícího rozhlasové stanice, což filmu dále ubírá na přesvědčivosti. Výsledkem je nastavovaná banalita, která mj. svědčí o tom, že přemíra obdivu k Truffautovi může být umění škodlivá. Ve špatných rukou. (17.10.2005)

Snímek, který se vyvedl ze všech stránek, precizní scénář, skvělé herecké výkony, dokonalá režie a perfektně vybraná hudba (oba soundtracky, jak písničkový, tak promo score od Nancy Wilson vřele doporučuji). A především snímek, nad kterým si po každém shlédnutí mohu lámat hlavu kolem dokola – jak to doopravdy je, to snad ví jen pan scenárista a režisér Crowe. (29.08.2002)

Ze začátku to vypadá jako vcelku normální film, ale pak se to celý zamotá a film se začne odehrávat mezi realitou a snem, režisér Crowe asi chtěl aby se do toho divák co nejvíc zamotal což se docela povedlo a nakonec chtěl udělat šokující závěr ve kterým se všechno vysvětlí, a to se povedlo, ale nebyl rozhodně tak šokující jak zřejmě Crowe chtěl.Co se týče hereckýho zastoupení, tak hlavní postavu Davida Aamese zahrál Tom Cruise výborně, svým výkonem film ještě o kousek pozvedl, ale rozhodně se jsem ho už viděl v lepší formě. (28.10.2005)

Zajímavé dílko. Prvních zhruba devadesát minut se v podstatě neděje nic mimořádného. Začnete poznávat Tomovu postavu, jeho život, jeho holkou do postele, Cameron Diaz, navštívíte jednu party, na které se na okamžik mihne i Steven Spielberg a Tom i Vy se zde seznámíte s Penelope Cruz. Zcela nevázaný a nenáročný děj, hodný příjemného úvodu nějaké odlehčené romantiky. Poté se v několika okamžicích přehoupne do ukázkového dramatu. Zbytek filmu již pokračuje v naprosto chaotických a velmi působivě zpracovaných rovinách, v níž se prolínají sny a realita tak zpřeházeně, že jsem byla totálně ztracena a přestávala jsem stíhat a poznávat, jaká linie právě probíhá. Celková pointa je velmi zajímavá a nečekaná, ale jakoby zcela plynně naváže na předchozí děj, takže jsem jí nebyla jakkoli šokována. Skvěle navybíraný soundtrack dává Vanilkovému nebi ten správný "snový" nádech. (30.04.2011)

Tom Cruise vrhá do kamery úsměvy hraničící s úletem u Oprah, tahá na ksichtu masku, jíž by mu záviděla i Manuela, a dvě hodiny řeší, jestli je blázen nebo se mu to všechno jenom zdá. Zajímavý experiment, který mi zaryl brouka do hlavy právě oním vysmívaným koncem, jenž je, přiznávám, prvoplánový a trčí z něj snaha dostat se z dějového klubka alespoň nějakým způsobem ven, ale imho usadil všechny žánrové úlety přesně na své místo. Po k smrti nudném Na pokraji slávy mi Crowe udělal radost. (25.11.2008)