Vanilkové nebe

Pokud by Cameron Diaz a Penelope Cruz toužily se mnou sdílet jednu postýlku, tak bych výjimečně nehledal výmluvy na téma unavenosti a patrně bych se nechal ukecat k neřesti. Bohužel však nejsem zdaleka tak krásný jako Tom Cruise po autonehodě a nemám nekonečný seznam svého majetku, takže navrhuji remízu a v posteli se mi dámy mohou střídat až po mé smrti. Zatím tedy zůstávám poměrně vděčným divákem, kterého nejedna scéna z tohoto snímku bavila a který si několikrát musel pomoci drobným přetočením zpět, neboť je od přírody nepozorný. A tento snímek si pozornost rozhodně zaslouží. (29.05.2014)

Vanilkové nebe způsobilo, že už mi tak nechutná vanilková zmrzlina a při vzpomínce na Cruisův zmršený ksicht, je mi smutno z toho, že mu to tak slušelo víc než normálně. Ale ne, nebudu zlá… Mám z tohohle filmu rozporuplné pocity. Celou dobu se snaží tvářit záhadně a on by záhadný byl.. Neustále přemýšlíte: „Tak jak to tedy je?“, „Proč se to dělo?“, „Jak to dopadne?“, ale co z toho, když vysvětlující konec nic nevysvětlí, jen Vám zamotá hlavu a způsobí zhnusenej pocit a položí otázku „Co to sakra mělo znamenat?“ Asi mám zase zkrat ve svých obvodech. Prosím technickou podporu! (23.08.2010)

Komplikované, ano ale na můj vkus až přes příliž. Pomalu se rozjíždějící začátek, nehoda a bum. Máme tu konec který vše vysvětluje a divák je tak říkajíc vedle jak ta jedle. S tohohle mého poznatku vyplívá, že film potřebuje více než jedno zhlédnutí. Cameron Diaz mi zde přišla strašně nesympatická,Tom Cruise v pár okamžicích silně přehrává, naštěstí to bylo jen v okamžicích. Doporučuji zhlednou v originální znění, dabing se hodně nepovedl. (23.01.2010)

Crowe doposud defacto skládal své filmy z toho, co nakoukal, naposlouchal a taky prožil. V případě téhle existenciální metafory životní prožitek zjevně chyběl, a o to víc Crowe cituje klasické filmy a zahušťuje písňový soundtrack. Ten je tak přepestrý a všudevlezlý, že připomíná dílo neurotika nervózně přelaďujícího rozhlasové stanice, což filmu dále ubírá na přesvědčivosti. Výsledkem je nastavovaná banalita, která mj. svědčí o tom, že přemíra obdivu k Truffautovi může být umění škodlivá. Ve špatných rukou. (17.10.2005)

„Prázdne ulice vo vašich snoch pravdepodobne znamenajú pocit osamelosti.“ – „Poviem vám, od psychiatra by som čakal niečo lepšie.“ Hoci má Vanilkové nebo niekoľko silných momentov (vyľudnené mesto, diskotéka), poeticky mysterióznu atmosféru, skúseného režiséra Camerona Crowea, výborný soundtrack a pôsobivú vizuálnu stránku, odporúčam vám predsa len skôr hispánsku predlohu Otvor oči („zhodou náhod“ tiež s Penélope Cruz). Je celistvejšia a hoci je rovnako nezrozumiteľná, obsahuje niečo viac. Niečo, čo sa ťažko definuje, ale máte z toho pocit, že pozeráte film o niečom a nie na na americký bľabotavý pokus o umenie. Ku koncu je to naozaj vyložene nepochopiteľné (sny v snoch, vízie, alternatívne budúcnosti resp. súčasnosti, nočné mory) a až nechtiac smiešne (sex). Takže za mňa je šokujúce, že takýto komorný a nepochopiteľný film celosvetovo zarobil 203 miliónov dolárov (opri rozpočte ani nie 70). Cruise vtedy skrátka premenil na zlato plus-mínus všetko, v čom hral, čiže ak by hral v Tom a Jerry, tiež by to bol trhák. Úsmevné je aj to, ako je za netvora pokladaný chlapík, ktorý má trocha nakrivo spodnú čeľusť. Ale Kurt Russell fajn. P.S. Na úvodnej hrdinovej bombastickej oslave sa David objíma s chlapíkom v šiltovke... ale veď je to... ach, Steven! 203 68 (19.12.2004)