Slon

Samozřejmě nevím, jak to vypadá na americké střední škole... Zajímavý experiment s výhradním využitím neherců, digitální kamerou zaostřenou vždy na jedinou postavu, kterou sleduje s až dardenneovskou urputností, práci s reálnými zvuky a nechronologickým vyprávěním stojí za pozornost. Jen klavírní koncert (Beethoven) mi přišel zbytečně dlouhý a poukazování na tradiční viníky (počítačové střílečky, fašismus, homosexualita – zapomněli snad už jen na metalovou hudbu) děsivě zjednodušující. (03.03.2010)

... Hej kluci co jdete dělat ? Táhni odsud a nevracej se. Bude tam řežba... Tenhle film nedává moc prostoru k seznámení s postavami ale to ani nebylo jeho záměrem. Samotnej zdejší obsah napoví co bylo záměrem filmu a proč byl natočenej tak jak byl natočenej. Nejvíc lze ocenit kameru, která nabízí dlouhé záběry bez střihu. Na tohle téma už jsem viděl víc filmů a co se týče emocí tak tenhle snímek je rozhodně nejslabší. Při hodnocení ale beru ohled na to, že z většiny šlo o neherce a hodně se improvizovalo. (04.04.2023)

Už druhý film od Santa, v němž je režisér spíš nezaujatým pozorovatelem události než jejím konstruktérem. A musím říct, že tato zdánlivě chladná a odtažitá metoda dokáže velmi solidně vyburcovat naše emoce a nechat nás prožít si přesně to, o co Gusovi šlo. Dlouhé jízdy kamery a snímání jednotlivých osudů, které se několikrát protnou, aby nakonec vyvrcholily v nevyhnutelné, počítačem inspirované vyvražďovačce na půde střední školy, zanechají diváka jako opařeného. Bravo pane Sant. Dokázal jste to již podruhé. Smůla pro vás, že nejdříve jsem viděl novější Paranoid Park, kde uplatňujete tutu metodu v pozměněné a možná důslednější a intimnější formě, a tudíž pro mě Elephant nebyl až takovým překvapením. Ale i tak jsou to sakra dobré čtyři hvězdičky, ne-li čyři a půl. (21.05.2010)

Smysl tohohle filmu mě asi obešel hodně velkým obloukem. Vezmu to popořadě. Na začátku jsou nám ukazováni studenti školy při svých obvyklých denních činnostech. Tyhle pasáže byly zbytečně dlouhé a neměly absolutně žádnou výpovědní hodnotu. Pochopila bych, kdyby nás chtěl režisér seznámit s postavami kvůli tomu, aby nás diváky pak výrazněji zasáhla jejich smrt, ale to se nepovedlo, protože při masakru už jim tu pozornost nevěnoval. Krom dlouhých záběrů na teenagery tam bylo i pár (ne)duchaplných záběrů jen tak do prázdna, ve kterých se nic nedělo. Ty by možná byly dobré, kdyby byly použity v jiném kontextu na dokreslení atmosféry (například dlouhý záběr pomalu klouzající po tvářích mrtvol v jídelně, takový mi v druhé části filmu docela chyběl), ale Van Sant je použil ve chvíli, kdy je divák už tak dost ukolébaný a tímhle tomu rozhodně nepomohl. Naopak. K jádru věci se po hodině ničeho dostáváme až dvacet minut před koncem. Těšila jsem se, že aspoň v tu chvíli to bude pořádná řežba, jak upozorňuje hezčí ze zabijáků před vstupem do budovy, jenže zase nic... Nevadilo by mi, že tam není žádná krev a všechno to zabíjení je jen naznačeno, kdyby to však bylo natočeno pořádně. Ale krom krve tam nebylo ani nic dalšího. Skoro nikdo nekřičel, nepanikařil, a jestli panikařili, tak to tedy rozhodně nebylo vidět. Za všechno mluví scéna s černochem Bennym. Co mi ale na filmu vadilo úplně nejvíc? Nejenže nenabídl kvalitní řežbu a krveprolití, ale neobjasnil ani důvody, proč k celému incidentu došlo. Z toho, že se dva kluci líbají ve sprše, vážně nepochopím, co je vedlo k vystřílení svojí školy. Autor se mnohem víc věnoval charakterům vedlejších postav a na hlavní protagonisty úplně zapomněl. Ale abych jen nekritizovala, byly tam dva momenty, kdy mi běhal mráz po zádech. Poprvé to bylo ve chvíli, kdy Alex hraje na piano, to bylo hezké. No a podruhé mě dostal opět Alex svým rozpočítadlem na konci. Takže ano, v poslední minutě filmu se mi sevřelo hrdlo, to uznávám. Kdyby takový byl celý film, byla by to paráda, ale takhle... (20.12.2015)

Sú filmy, ktoré nejdú z hlavy. Nepopísateľná emócia, ktorá sa nedá preniesť do textu..takže skúsim..a..snáď len toľko, že som bol počas sledovania Elephanta totálne zhypnotizovaný a po jeho skončení v niekoľkohodinovej akoby anestéze. Gus Van Sant ma prekvapil, nikdy predtým ani potom (a asi už ani nikdy) ma podobne nerozsekal. Brilantná ukážka režisérskeho minimalizmu. P.S. A Beethoven bol génius ! (09.08.2009)