Slon

METAKRITIKA KE KRITIKÁM ELEPHANTA - předně: nevím, proč se zde několikrát objevuje pojem „tarantinovsky nelineárního“ vyprávění spolu s rčením, že „to už tady přece bylo“ – neplést si pojmy s dojmy: Tarantino nelineární vyprávění nevymyslel, to zde bylo už dávno před Tarantinem, akorát ho velmi rád využívá. Co takhle např. Rashomon? – tam „to“ bylo taky. Takže pokud chce někdo banalizovat formu takovými výroky, měl by brát na vědomí i z toho plynoucí reakce. Dále postoj k relevantním a nerelevantním (nebo nadbytečným) záběrům a celkovému „chladnému přístupu“ – Gus Van Sant natočil rok před tím jeden ze základních snímků tzv. vyprázdněné narace (Gerry) a zde se pokusil tento přístup dále rozvíjet. Kritika dlouhých a redundantních záběrů a znemožnění pociťování empatie k postavám je tudíž zcela vně zvoleného diskurzu: kritizovat film Karate tiger kvůli nadbytečnému násilí, které někoho nemusí bavit, je úplně stejně mimo mísu. To není kritika jednoho filmu, ale celého žánru nebo zvoleného formálního přístupu a jestliže někdo odmítá celý přístup, nemá smysl, aby se zabýval jedním filmem, který to potom zbytečně odskáče. Co se týče věrohodnosti a nevěrohodnosti chování lidí v krizové situaci: mě osobně chování šokované dívky nečinně stojící nad mrtvím tělem chlapce nevěrohodné nepřipadalo. I když jsem se do podobné situace nikdy nedostal, nemyslím si, že drásavě hektické srdcervoucí klišoidní scény, známé z masové produkce, jsou pravděpodobnější a psychologicky lépe korelující – chcete-li. Je ovšem jasné, že zanechávají silný dojem „pravosti“ – proto zřejmě to odmítání chladného přístupu, který na nás tak nějak nesprávně a podivně působí. Naopak introvertní a zcizující pohled Elephanta nám umožňuje nevšední podpovrchový přístup k animovanému konfliktu. Ponořením se do na první dojem nesouvisejících a nadbytečných záběrů vyvstává akt nepochopitelného násilí s mnohem větší naléhavostí. Stačí pouze letmý záběr na chlapce vniknuvšího na dívčí toalety s automatickou zbraní v ruce a předchozí scéna se rázem stává fatální, neboť se v ní nemuselo stát vůbec nic, ale stalo se TO právě TEĎ. Nesouhlasím s názorem, že film končí u zobrazovaného násilí a neobsahuje katarzi. Katarzi nenajdeme na konci snímku, jak jsme tomu navyklí u řeckých dramat a dalších klasických vyprávěnek, stejně jako jí nepředchází žádná katastrofa ani krize, ale všechny tyto fáze navzájem prostupují celým filmem a transformují se tak do jednoho organického celku – zde je pak odůvodnění toho „tarantinovsky nelineárního“ vyprávění. (08.05.2007)

Gus van Sant je profík. Určité režisérské kvality se mu v tomto filmu rozhodně upřít nedají. Neosobnost a podrobný rozbor dané nálady na škole zvládl na jedničku. Ona neosobnost je ale tak syrová a bez emocí, že je hodně těžké k filmu přistupovat jinak. Vše ostatně stojí a padá na samotném závěru, který je nad očekávání brutální. Nicméně neřekne vůbec nic o komkoliv na škole. Prostě suše ukazuje to, co se na škole dělo. Ale proč? Od toho je Michael Moore se svým dokumentem. (04.09.2018)

Vše vystihují uživatelé kleopatra, Lima. Zajímavě podaný snímek, který opravdu citově nevydírá, ale nenabízí skoro žádné emoce a postrádá i racionální chování. Zprvu se zdá odtažitý pohled na záda studentů geniálním nápadem, symbolizuje to, že obětí se může stát kdokoliv z nás. Prostředí školy mi přijde cizí (nikdo se neučí, všude to vypadá jak v obýváku, maximálně někdo debatuje, jinak školu můžete pouze tušit). Hold jiný kraj, jiný mrav. To by ale nevadilo, podkres klasické hudby a onen klid před bouří je sám o sobě mrazivý. Bohužel si nejsem jistá, zda podobný styl dokáže udržet pozornost diváka celých 75 minut. Na delší smysluplný rozhovor nenarazíte a tak můžete motivaci k takovému činu tušit jen ze zjednodušených a zkreslených náznaků. Na závěr přijde děsivé vyvrcholení, ve kterém ovšem postrádám uvěřitelnější chování studentů. Je to pojato opravdu spíš z pohledu šoku a zmatení, než nějakého reálného zděšení. K textu distributora. "Víc než sociopolitické souvislosti ho zajímá, co asi se dělo v myslích těch slušných a kultivovaných mládenců, kteří se rozhodli dát světu za vyučenou povražděním nevinných lidí a skoncovat s vlastním životem." Tak to jsem z filmu nevytušila. Spíš mi přijde, že film je podán jako umělecká rekonstrukce děsivé události. Bez nastolení otázek, bez vysvětlení, bez citového nátlaku, bez velkolepého konce plného krvavých stříkanců. Kultivované, mrazivé, odtažité. SPOILER - velmi povedené 5ti hvězdičkové scény: 1) začátek, 2) pohledy přes ramena studentů (jen by chtělo některé zkrátit), 3) zvracení dívek na WC, 4) hraní na klavír, 5) přebírání poštovního balíčku a jeho rozbalování (to vám padne čelist až na zem) Za některé nápadité scény 80% (03.03.2010)

Typický Gus Van Sant - silný námet, nanič spracovanie. Chápem, že sa tu snažil o akúsi neosobnosť a čo možno najpresnejšie vykreslenie (niečo na báze polodokumentu) týchto hrôzostrašných udalostí, ale čo je moc je moc. Absolútne nudné, nezáživné a čo je najhoršie, bez akejkoľvek možnosti aspoň minimálneho zblíženia sa s postavami. Príliš neosobné, sterilné a preto bola emotívna stránka niekde blízko nuly. Na túto tému poznám ďaleko lepšie spracovaný snímok - Polytechnika (2009), kto nevidel tak dajte radšej ten. 35/100 (11.10.2016)

Uťahaná, neskutočne pomalá a chladná artová póza.A ako podobné filmy nenávidím, tak toto ma chytilo. Tá téma je proste strašne silná a mrazivá už len z princípu takže dokáže potiahnuť aj podobne natočený film.7/10 Akurát si človek nemôže predstaviť aké geniálne to mohlo byť keby sa toho chytil Greengrass v štýle Bloody Sundy alebo United 93. (09.08.2015)