Manderlay

Zamrzí jen náhrada Nicole Kidman za nepřesvědčivou Bryce Dallas Howard, jinak Lars pokračuje úspěšně v tom, co začal v Dogville. Poťouchle nastavuje zrcadlo. Všem. Nejsem si jist, jestli je Manderlay projevem cynismu, nadhledu, humoru, nebo upřímné nenávisti, možná všeho najednou. S tímhle se holt musí každý vyrovnat po svém. (31.05.2011)

Ucelenější, kompaktnější, maximálně strohé, divadelní metaforičnost začíná lehce ustupovat názornému naturalismu a kupodivu je druhá část plánované trilogie i vtipnější ... Tedy pokud skřípající cynismus míchnutý satirickým nadhledem může být pro někoho (mě) vtipným. Dogville bylo hutné psycho, z něhož se člověk dlouho vzpamatovával (nebo ho hned nenáviděl). Manderlay je oproti tomu po stránce formální trochu slabší bratříček, ale i tak vás několikrát donutí zavřít oči, zacpat si uši, neboť pár scén je drásavě vygradovaných ( i když je to zcela individuální). Ve výsledku u mě však o jednu píď Manderlay zvítězil ... (30.11.2006)

Keď si dáte vedľa seba filmy z plánovanej trilógie Larsa Von Triera Dogville a Manderlay, je jasné, ktorý z nich vychádza ako jednoznačný víťaz. Najlepšie to cítiť po čase, keď mám Dogville a jej záverečnú katarziu už navždy ukotvenú v hlave, zatiaľ čo Manderlay pôsobí už akosi šedo a ťažko si spomínam na nejaké silné scény. To neznamená, že nie je stále kvalitným filmom a Trier by snáď nevedel, čo nám chce povedať a ako znova šokovať. Vysoké hodnotenie si stále zaslúži. (20.07.2012)

Scénář: Lars von Trier .. Tak, zvedá se prach. Manderlay aneb výchova otroků v Americe. Dogville byla krutě cynická podívaná. Dokonalá podívaná. Prostřední část plánované trilogie, Manderlay, se jí však těžko vyrovnává. Moc se toho na první pohled nezměnilo (minimalistická výprava, důraz na příběh), přesto kvalitativně stojí níže a jen doufám, že část třetí nedopadne takhle nevýrazně. Rozjezd je pomalý, cynismu je méně, humor takřka žádný a vůbec, políček z dob rušení otroctví, trocha rýpání se v řádech a morálních povinnostech není tak nosná, jako zápletka minulého filmu. Zmizela i Nicole Kidman, což mi však vůbec nevadilo, protože Bryce Dallas Howard jí nahradila více než obstojně. Naštěstí cynismus Larse neopustil úplně a finále příběhu zaručeně zvedá palec nahoru a dává zčásti zapomenout na některá předešlá slabá místa. ___ PS: Já chci Antikrista s oznámeným pekelným obsazením! (které se bohužel nakonec nekoná, alespoň se ale natáčí..). No a pak chci samozřejmě Wasington. 75%. (12.10.2007)

Tak jsem se po delší době vrátil k Larsu von Trierovi... Vzhledem k tomu, že předchozí Dogville se mi přes menší rozpaky docela líbil a dočetl jsem se, že v Manderlay oproti němu již ubylo většiny svérázně experimentálních prvků, z nichž mi některé režisérovy úlety (jako křídou nakreslený pes s nápisem DOG, který hlasitě štěká) úplně nesedly a vážnost jinak zdařilého díla spíše narušovaly, sliboval jsem si od volného pokračování zážitek. Dopadlo to ale tak, že mi Manderlay den po zhlédnutí připadá jako jeden z nejméně výrazných von Trierových filmů. V Dogville přinesl nezvyklý divadelní styl v poloprázdném studiu účinné překvapení, zde jsem však vnímal značně zaostávající recyklaci původního nápadu, kde sice zvolený příběh má světlé momenty, ale svou tematikou otroctví a pracích na plantáží ve zvoleném historickém období je až příliš silně spjat s ryze americkou kulturou a ve finále mě ve zdejším podání zaujal tak napůl. Komorní atmosféra se sešlostí herců v černoprázdném studiovém prostoru s velmi skromnou iluzí plantážních exteriérů má místy něco do sebe, v pár scénách mi nabídla podmanivý pocit zvláštní, jiné dimenze, díky čemuž jsem si vzpomněl na rané režisérovy filmy jako Prvek zločinu a Evropa, ale pouze sbírka záblesků té atmosféry mi zde po celou dobu silný zážitek nevytvořila. A také (pro mě neznámá) Bryce Dallas Howard bohužel není zdaleka Nicole Kidman, ani Willem Dafoe není James Caan, aneb rovněž po herecké stránce mi často Manderlay připadal o třídu níž (možná i dvě) oproti svému předchůdci. Některými filmy mi von Trier přinesl silné či aspoň zajímavé zážitky, jinými nepříjemně znepokojil až přivedl k odporu, ale ve většině případů nakonec cosi zanechal (do jisté míry i těmi Idioty, i znechucující Nymfomankou). Tady mě bez většího zásahu, byť s jistými klady v atmosféře a netradičním exkursu do minulosti USA, docela míjel. [55%] (30.04.2024)