Manderlay

Bohužel mistra tentokrát nepotěším a udělím jeho dalšímu dílku pouhé 4 hvězdy. B. D. Howard se s Nicole srovnávat imho nemůže, Dafoe je na tu postavu přecijen ještě trochu moc mladý. Ale to vem čert, víc mi vadí jedna věc - Grace tentokrát sama pomáhá, protože nemá do čeho píchnout, a nemusí řešit podobné existenciální problémy jako v Dogville. Když se to prostě nepovede a nebude se jí tam dařit, tak odjede. Tím se vytrácí ta tíživá situace z Dogville, kdy hrdince ze všech stran hrozilo jen nebezpečí a možnost volby nebyla - to je drama. Tady, i přes řadu krásně vygradovaných a morálně i emotivně silných situací, je hrdinka celou dobu více méně v pohodě a film tím trochu ztrácí napětí. Proto bohužel musím jít s hodnocením trochu dolů, přestože mi přišlo, že si Trier tenhle nedostatek uvědomoval a dal si proto o to víc záležet na scénáři, který působí o poznání akčnějším a vypointovanějších dojmem. Z mého pohledu to ale absenci napětí nezachrání... Ale i přes poněkud kritický nádech celého komentáře se mi film líbil, jenom ve srovnání s geniálním Dogvillem působí jako chudší příbuzný, být to ale samostatný film, hemží se to tu pětkovými hodnoceními, včetně toho mého:). (11.01.2008)

to je blázon, ten Trier. po skončení tohto filmu povedala moja spolužiačka "Toho Američania asi nemajú veľmi radi, čo?" Ale ja ho milujem, i napriek tomu, aký nehorázny nátlak na divákovu psdychiku vynakladá. Tento film mi ale prišiel náramne vtipný a dosť dobre nadľahčene podaný, čo s témou celkom účinne kontrastovalo. (10.12.2005)

Už je to moc chtěné. Klepání na neviděné dveře nezaujme, hlasování i přes obrácené fungování příliš evokuje Dogville a přesto se von Trier pořád vyžívá ve formě. Navíc hlavní hrdinka je díky herecké rošádě mladší, což nejenže neodpovídá dějové posloupnosti, ale trpí kvůli tomu i herecká stránka. Má milovaná Bryce totiž funguje jako kouzelné stvoření pro většinu snímků, ve kterých se objeví, ale do artově-dramatické herečky jí zkrátka (obzvlášť v takhle specifické formě) něco chybí. O to víc jsem proto postrádal dokonalou Nicole Kidman a její absolutní herectví, tady by totiž kousavě mířenému příběhu výrazně pomohlo. Dogville totiž dusilo, zato Manderlay schválně roztírá nejrůznější problémy, staví Grace do nových a přesto podobných situací a ztrácí tak potenciální uvěřitelnost. Očekávaná dávka živočišné kontroverznosti nepomůže. (11.01.2008)

Diváka, který už stihl zhlédnout Dogville, podoba pokračování příběhu Grace při její cestě napříč Spojenými státy nepřekvapí, natož aby ho šokovala, ale pro neznalé je třeba připomenout, že k běžnému filmu má tohle dílo kultovního režiséra hodně daleko. Je velmi výrazně ovlivněné divadlem převáděném do podoby televizní inscenace. Režisér vlastně oproti svému prvnímu snímku trochu ubral na experimentálních choutkách, takže jeho Manderlay je méně abstraktní než Dogville, je to zkrátka klasické divadlo nezatížené avantgardní manýrou. Tentokrát Lars von Trier rozehrává svůj příběh kolem komunity černochů, která na americkém jihu žije v podmínkách faktického otroctví, které bylo jinak už před 70 lety v USA zrušeno. Idealistická Grace pokračuje ve svém sporu s přízemně realistickým otcem, který se živí příznačně gangsteřinou, a pokusí se z osady Manderlay vytvořit příkladně fungující komunitu, která pracuje bez ohledu na barvu pleti a původ. Jenže, jak už to chodí, ideály při střetu s realitou utrpí nejeden šrám. Ve filmu mi chyběla přítomnost Nicole Kidman, i když Bryce Dallas Howard určitě není žádné dřevo, přišla mi v tomhle případě o poznání méně výrazná než její předchůdkyně. Jinak jde o myšlenkově hutný kousek, kde filozofická základna a provokativní dialogy představují největší přednost von Trierova filmu. Ten sice směřuje primárně ke kritice rasismu, jenže jím vyprávěný příběh a jeho podobenství se dá aplikovat nejen na osud černošské menšiny, ale i na celou černou post-koloniální Afriku. Otrok nepřestane být otrokem jen proto, že dostane formální svobodu, ale tím, že má odvahu a možnosti přestat být otrokem. Konec konců, dalších 70 let od vyprávěného příběhu už černošská menšina v USA získala nejeden úspěch a její elity slušně zbohatly, ale výrazná část černé komunity dál setrvává v ghetech a to už zdaleka není jen problém rasistických zákonů nebo nepřízně většinové společnosti. To je problém nedostatku vůle a podléhání vlastnímu pohodlí. Celkový dojem: 90 %. (21.06.2010)

„Bojím se.“ - „Nemáte se čeho bát. Vzali jsme všechny jejich zbraně.“ - „Ne. Bojím se toho, co se teď stane. Nemyslím, že bychom byli připraveni na úplně nový způsob života.“ O tom, jak moc nejsou otroci připraveni, se Grace už brzy přesvědčí sama…Dva roky po Dogville natočil Lars von Trier pokračování. Bylo nutné? Ne, ale dopadlo nad očekávání dobře. Film narozdíl od svého předchůdce již nevzbuzoval takovou sounáležitost s hlavní hrdinkou, která je tu mnohdy spíš pozorovatelkou než přímou aktérkou. Přesto divákův zájem neupadal, byl totiž zvědavý, jak tento riskantní sociální experiment dopadne, a jak z toho vyjde právě Grace. Její snaha vnutit otrokům svobodu, demokracii a vládu společenství naráží na nepřátelství, nedůvěru, chabou vůli vymanit se ze starých, zakořeněných pořádků. Právě zde platí to úsloví o cestě do pekel dlážděné dobrými úmysly. Film nabízí zajímavé myšlenky včetně vystřízlivění s pointou, která má svou sílu a rozdmýchá emoce…jen ne tak hluboké ani jednoznačné jako v Dogville. Dám silné 4*. (01.07.2023)