Manderlay

Ucelenější, kompaktnější, maximálně strohé, divadelní metaforičnost začíná lehce ustupovat názornému naturalismu a kupodivu je druhá část plánované trilogie i vtipnější ... Tedy pokud skřípající cynismus míchnutý satirickým nadhledem může být pro někoho (mě) vtipným. Dogville bylo hutné psycho, z něhož se člověk dlouho vzpamatovával (nebo ho hned nenáviděl). Manderlay je oproti tomu po stránce formální trochu slabší bratříček, ale i tak vás několikrát donutí zavřít oči, zacpat si uši, neboť pár scén je drásavě vygradovaných ( i když je to zcela individuální). Ve výsledku u mě však o jednu píď Manderlay zvítězil ... (30.11.2006)

Opakovanie nie je vždy matkou múdrosti. To, čo v Dogville bolo nové, zaujímavé a imponujúce, nemôže byť rovnaké druhýkrát, aj keby to Trier robil cez kopírák. Ten nápad z Dogvillu s redukovanými kulisami mal zmysel v tom, že vyzdvihol príbeh, dialógy a herecké výkony. Ale keď zopakujem kulisy, pridám slabší, nie príliš originálny príbeh, s vlečúcimi sa dialógmi a nevýraznými hereckými výkonmi, nemôžem sa výsledku čudovať. Ale ako uspávací prostriedok dobré. (01.02.2010)

„Bojím se.“ - „Nemáte se čeho bát. Vzali jsme všechny jejich zbraně.“ - „Ne. Bojím se toho, co se teď stane. Nemyslím, že bychom byli připraveni na úplně nový způsob života.“ O tom, jak moc nejsou otroci připraveni, se Grace už brzy přesvědčí sama…Dva roky po Dogville natočil Lars von Trier pokračování. Bylo nutné? Ne, ale dopadlo nad očekávání dobře. Film narozdíl od svého předchůdce již nevzbuzoval takovou sounáležitost s hlavní hrdinkou, která je tu mnohdy spíš pozorovatelkou než přímou aktérkou. Přesto divákův zájem neupadal, byl totiž zvědavý, jak tento riskantní sociální experiment dopadne, a jak z toho vyjde právě Grace. Její snaha vnutit otrokům svobodu, demokracii a vládu společenství naráží na nepřátelství, nedůvěru, chabou vůli vymanit se ze starých, zakořeněných pořádků. Právě zde platí to úsloví o cestě do pekel dlážděné dobrými úmysly. Film nabízí zajímavé myšlenky včetně vystřízlivění s pointou, která má svou sílu a rozdmýchá emoce…jen ne tak hluboké ani jednoznačné jako v Dogville. Dám silné 4*. (01.07.2023)

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. A jsem specielně, výjimečně a ultimátně naštvaná, že tímhle zničili, rozemleli, rozonanovali památku Dogvillu, jež byl dokonalý, do prachu mizerné plantáže a točitých schodů a slabin zrzavé dívky, co umí hrát jen někdy a dneska to nechala v druhých kalhotách. Jediná věc, která mi aspoň trochu připadala trefná nebo satirická, byla konfrontace filmu s fotkami, které běží na pozadí závěrečných titulků. Ty mě bavilo sledovat, film ne. (25.01.2009)

Dogville je silnější svým tahem na brutalitu duší obyčejných lidí skrytou za běžnou přetvářkou, humanismus prožraný hnilobou v dramaticky bezvýchodné situaci. Manderlay se od toho posunul směrem k rasismu a je fascinujícím příspěvkem k americkému ne/vyrovnávání se s vlastní minulostí... ale už není tak všeobecně platný a pohlcující. A samozřejmě už také nemá to momentum překvapení nad minimalistickou výpravou - teatrálností mizanscény v kontrastu s velmi neteatrálním hereckým projevem všech zúčastněných.. Což není chyba, nevadilo by mi kdyby Trier tímto stylem natočil ještě další filmy, jemu tohle sedí skoro stejně jako naopak epicky vizuálně vymazlený styl následujícího dyptichu Antikrist/Melancholia. 9/10 (31.01.2023)