Manderlay

Alegorie o skutečné podobě tak řečeného svobodného světa v některých ohledech opravdu zaostává za předcházejícím DOGVILLEM. Říci to znamená ovšem současně dodat, že se tak děje v řádu mimořádně vyjímečného díla, že scéna, tvořená schematickými čarami, je i v tomto díle plně funkční, že noví herci včetně titulní představitelky Grace, v době natáčení 22-23leté Bryce Dallas Howardové, se plně vyrovnají svým předchůdcům. Je přitom velmi nesnadné určit přesně velmi pohyblivou hranici mezi ustalováním osvědčené metody a zárodky opakujícího se stereotypu; vždyť i opakování se samo je tu ve stavu zrodu. To, co tu vyniká, to, co je ideovým posláním velkého Dána, vhled nejen do podkožky, ale přímo do vnitřností někdy až příliš jednostranně vychvalované americké demokracie, je nemilosrdné, neosobní, je skutečně skalpem chirurga, který především léčí. A aby mohl léčit, musí stanovit diagnózu. Laboratorní experiment přerůstá do kritického společenského pohledu. Co přinese třetí, závěrečný díl? (24.12.2010)

Dlouho jsem se Manderlay vyhýbal, protože jsem si nebyl jistý, jesli Lars von Trier dokáže zopakovat tak vynikající experiment, jakým bylo Dogville. Teď mohu konstatovat - dokáže... Ostatně Trier ukázal už filmy Prolomit vlny, Idioti, Tanec v temnotách, Evropa atd., že je vyjimečný autor. Manderlay je druhá část tzv. Americké trilogie. Tentokrát se Trier zaměřuje na tu nejdůležitější vlastnost, kterou se Amerika ráda pyšní, a to "svobodu". Je svoboda skutečně tak samozřejmá věc, nebo lépe řečeno je svoboda opravdu tím vysněným cílem nevolníků a otroků? Trier je zde nekompromisní a na příběhu jedné osady, zapadlé kdesi v Alabamě, ukazuje, že svoboda je problém komplikovanější, než se na první pohled může zdát a nechává ve svém filmu naivní Grace vystřízlivět z názorů, že svoboda a demokracie se dá naučit během jedněch žní... Zpočátku mi dělalo problémy zvyknout si na Bryce Dallas Howard v roli Grace, ale myslím, že dobře Nicol Kidman zastoupila. I forma celého filmu se oproti Dogville posunula ještě dál. Zatímco v prvním snímku se ruční kamera "narýsovaným" kulisám jakžtakž věnovala, zde jsou zabírány většinou jen postavy a "kulisy" jsou tak ještě nepodstatnější než u Dogville. Naprosto brilantní závěr s překvapující pointou je pak dokonalým završením Trierovy kritiky a abych pravdu řekl, mě skoro dostal na kolena... ***** (15.10.2006)

Manderlay se mi opravdu hodně líbilo, čím víc příběh postupoval, tím byl lepší, závěr byl naprosto dokonalý, dala bych vážně 5*, ale já opravdu neskousnu ty kulisy, klepání na neviditelné dveře a imaginární slepice. Jinak je to velmi působivé, pěkné, trefné, vtipné, satirické, skvěle odvyprávěné a nenudí to ani chvilku. No dobře, tak 4,5* (01.09.2006)

to je blázon, ten Trier. po skončení tohto filmu povedala moja spolužiačka "Toho Američania asi nemajú veľmi radi, čo?" Ale ja ho milujem, i napriek tomu, aký nehorázny nátlak na divákovu psdychiku vynakladá. Tento film mi ale prišiel náramne vtipný a dosť dobre nadľahčene podaný, čo s témou celkom účinne kontrastovalo. (10.12.2005)

Po tom, čo Dogville nekompromisne zaútočil na všetky moje orgány srdcom počínajúc, som si dala nejaký čas prestávku, aby som si druhú časť odohrávajúcu sa znovu v tom najfantastickejšom možnom prostredí, mohla vychutnať rovnako... Tak, ako sa na začiatku dostavilo nadšenie a vstúpil do mňa ten intenzívny feeling z toho, že som opäť súčasťou ,,drsnej" formy, že som na javisku s pár vybranými ľuďmi a budem s nimi dostatočne prežívať každý záblesk radosti či smútku, postupne ma prebodávalo sklamanie a uvedomila som si, že toto nie je tá javisková tragédia, kde Nicole Kidman jediným krutým pohľadom zranenej bytosti strháva davy ľudí, kde je každá jedna postava dokonale rozkúskovaná v celej svojej podstate, kde budete niektoré postavy vášnivo milovať a druhé preklínať za nevysloviteľnú krutosť... Dogville predstavuje ťaživú psychologickú sondu do ľudskej osobnosti a s prílišnou otvorenosťou polemizuje nad dobrom a zlom.... Manderlay ,,šéfuje" neskúsená (aj keď pomerne snaživá) Bryce Dallas Howard, ktorá konečnému vyzneniu skrz mladícku nezrelosť nedokázala dodať taký rozmer ako jej predchodkyňa. Zatiaľ čo Dogville trýzni dušu, Manderlay sa zameriava na spoločenskú mnohovrstevnosť, sociálnu nerovnosť a polemizuje o spoločnosti ako o neľútostnom systéme tried, postavenia a statusu. Postavy sú pomerne nevypiplané a sú len nálepkou na veľkom sociálnom probléme, ktorý si Trier vyčlenil. Ak niekoho viac nadchol Manderlay a jeho spoločenský mechanizmus, nie som proti, ale Dogville je po všetkých stránkach plnší a bohatší film. 70% (14.11.2010)