Manderlay

Pred druhou von Trierovou kritikou americkej spoločnosti som mal skeptický pohľad. K nemu ma dohnali skromnejšie hodnotenia a zmena na hlavnej pozícii herečky. Ale už po pol hodinke ma film presvedčil o opaku. K optimistickejšiemu pocitu pri sledovaní, oproti prvej časti Dogville, ma film doviedol najmä vďaka pár veciam. Možno je to práve tá prítomnosť gangstrov. Ale nie. Je to napríklad to, že na štýl spracovania som si nemusel zvykať, film má lepší úvod a tzv. 'in medias res' má silný vplyv na ďalšie plynutie. Objavuje sa tu aj citlivejšia, hlbšia, tŕnivejšia a silnejšia téma a napokon aj celkovo lepší herci. Bryce Dallas Howard bola náhradou na minimálne rovnakej úrovni. Aj silných momentov je viac oproti spomínanej prvej časti, Lars ešte viac naturalizoval a zdrsnil niektoré scény. Nezostáva už nič, len sa tešiť na zavŕšenie. 85%. (11.01.2008)

Všichni o všem a nikdo o ničem - převýchova k demokracii podle Triera. Film, který dokáže být nad věcí, takže vyvolává současně smích i mrazení v zádech. Grace ani po zkušenostech z Dogvillu nezanevřela na snahu napravovat svět (anebo její snaha pramení právě z oněch zkušeností?) a když narazí na otrokářskou osadu, možná to v prvém okamžiku skutečně není vlastní prospěch, co ji přiměje zůstat. S kapitálem v podobě čtyř gangsterů a naivního úsměvu začíná bourat po staletí zažitý systém a prosazovat svou vlastní představu spravedlnosti. „Tohle je demokracie?“, ptá se nechápavě muž, jehož hlasitý smích byl „valnou hromadou“ shledán za závadný. Ano, takhle nějak vypadá demokracie ve své ryzí podobě, při prostomyslném (i když dobře míněném) dělení na věci dobré a špatné, na činy správné a nesprávné, na černé a bílé. Jak postupně vychází najevo pošetilost Graciina počínání a o paralele k americkému obsazení Iráku nemůže být pochyb, Trier začíná některý motivy zbytečně rozmělňovat a vše završí návodným vysvětlením principu „dobrého zla“. Nehledě na tuto atypickou vstřícnost (neřkuli podlézavost) k divákovi a trapně explicitní plivanec do tváře americké demokracie v závěrečných titulcích, Manderlay je chytrým a pro svou podvratnost také nebývale zábavným snímkem. Bryce Dallas Howard navíc dokázala úspěšně převzít štafetu po Nicole Kidman a ženu žijící v domnění, že má a může všechno (jenže moc není všechno), obohatila o několik nových tváří (její sexuální náruživost lze chápat jako sebestřednost západních a své zájmy hájících států). Budete mít nad čím přemýšlet. 85% Zajímavé komentáře: Eodeon, Morien, Radko, k212, Martyr (09.06.2010)

Ajajaj... Larse von Trier podle mého maličko narazil, Za prvé jeho Bryce Dallas Howard do krásy Nicole Kidman strčí do kapsy, ale co se týče hereckého umění hraje 2,3 a možná i 4-té housle. Ta holka an to maličko nestačí a bohužel si to Larse zavčas neuvědomí. Stárnoucí Danny Glover už pro mě není zrovna typ do filmu a nechal bych ho dožít někde na slunné pláži v Miami. William Dafoe, který nahrazuje otce hlavní postavy z prvního dílu hranou Jamesem Caanem je dostačující náhradou, která v sobě má něco opravdu dábelského a jen škoda, jak malý prostor dostal. Brechtovo pojetí divadla bez zdí bylo v Dogvillu opravdu skvěle zakomponováno a všichni herci do hraní dávali maximum. Sledovat Nicole, která otvírá dveře s takovou grácií a opravdovostí to je jak sledovat malíře při malování životního díla. Manderlay je možná více promyšlené, více otázek a více odpovědí nám říká, ale tak jako tak mi to už přijde jako pouhý remake Dogvillu, do kterého autor přídal trochu jiný motiv a jiný konec, který ve své podstatě vyzní opravdu mrazivě. (08.11.2006)

to je blázon, ten Trier. po skončení tohto filmu povedala moja spolužiačka "Toho Američania asi nemajú veľmi radi, čo?" Ale ja ho milujem, i napriek tomu, aký nehorázny nátlak na divákovu psdychiku vynakladá. Tento film mi ale prišiel náramne vtipný a dosť dobre nadľahčene podaný, čo s témou celkom účinne kontrastovalo. (10.12.2005)

Brutální scénáristický konstrukt, jehož dialogy tak strašně šustí papírem, že mě to málem odválo od monitoru. Zatímco Dogville pasoval myšlenku skrze výraznou ústřední postavu, Grace zde (v podání nic moc Howard - mimochodem ve Spidermanovi 3 musela bejt narvaná hormonama až po krk, jinak si její tamější céčka těžko vysvětlit, ale to jen taková moje interní cinefilní poznámka) ustupuje do pozadí kolektivním událostem, které ale nebyl Trier schopný kauzálně uchopit tak, aby to neznělo jako prosté kázání. Navíc už prakticky nevyužívá divadelní formu k naraci, což bylo jedno z nejsilnějších těžišť předchozího opusu. Jasně, že Manderlay je inteligentní film, ale asi nejvíc dojíždí na to, že Trier je při vší úctě prd vypravěč a to je vám v tomhle filmu mláceno o obličej neúměrně často. Jsem teda rád, že tuto trilogii již opustil a začal zase poctivě stříhat klitorisy a házet cizí planety na zeměkouli, i když další evropská trilogie nejspíš již nikdy nebude. PS: omlouvám se za výrazy jako konstrukt, kauzalita, narace a Spider-Man 3 (05.11.2012)