Na stopě

Není to tak třeskutě vtipné, jak by to mohlo být, ale filmu se daří docela zajímavě a sexy parodovat detektivní žánr s tím, že dodržuje jeho pravidla, ale přitom diváka zavádí přímo do vytváření zápletky, a to i tím, že jsou zde tři různé konce. Na divadle, v původní podobě, bych to asi viděl raději, ale i takhle dobré. (09.12.2016)

Tento snímek byl pro mě komorním počinem, který mi silně připomínal podobně vystavěné britské záležitosti a který se na mé hvězdičkové stupnici pohyboval od tří do čtyř kousků. Bylo to hlavně rozkolísanou úrovní humoru, která v určitých momentech silně klesala, aby se v jiných dostala pro změnu docela vysoko. Ve finále jsem se rozhodl pro slabší čtyři pěticípé a nebudu zastírat, že mě k této štědrosti přesvědčilo kvalitní herecké obsazení. Tim Curry byl ve své roli skvělý, ale ani ostatní se neztratili a casting hrál v tomto případě opravdu významnou úlohu. Abych to shrnul; tento snímek nebyl bezchybný a neposadil mě svou dokonalostí na zadek, zato mi dokázal sakra zlepšit náladu po dnešním prvním, ne zrovna šťastném zážitku. No, a nutno dodat, že jsem film viděl jen díky tomu, že ho ohodnotili mí dva osvědčení uživatelé bubun a KM Phoenix. / "Máte ráda Kiplinga?" "Já jím všechno." / "Tři vraždy..." "Šest celkem." "To už je vážné." / Poučení: Jsou v životě chvíle, kdy člověk nemůže věřit ani sobě samému. 4*- (31.12.2022)

Ani ne tak brutálně vtipné, jako spíše zajímavé. Pokud se pokusíte hádat vraha, tak se díky třem koncům téměř nelze splést. Film má úžasně rychlé tempo a přiměřenou stopáž. Lidé jsou pouhými figurkami a dialogy jsou vytáhnuty z nějaké sbírky vtipů podprůměrné úrovně. Hrozně strukura filmu a chování postav připomíná divadelní představení. 3* sem každopádně patří. (17.03.2013)

Více méně zdařilá komediální taškařice, jež paroduje detektivky Agathy Christie či příběhy Sherlocka Holmese, protknutá suchým humorem a nemístnými dvojsmysly proti bontonu. Jako situační komedie ještě celkem obstojí. Překvapuje mne, že autorem scénáře je John Landis, jehož osmdesátkové pecky přímo zbožňuji, jelikož Stopa má zásadní trhliny již v expozici filmu. Scénu otevírá graciézní Tim Curry na panském sídle (jenž zvenčí nápadně připomíná sídlo Dr. Frankenfurtera z Rocky Horror Picture Show, ve kterém Curry rovněž zářil) a postupně jsou představovány další hlavní postavy. Ty byly na panství pozvány pod blíže neurčenou záminkou, všem je ale jasné, že osudy postav protíná společný jmenovatel - jejich hostitel. Zápletka tak velmi nápadně připomíná o devět let starší britský snímek Vražda na večeři. S ním má Stopa společného více než Eileen Brennan v hereckém obsazení - jsou to kostýmy, výprava, hudba, částečně i zápletka, způsob vyprávění i alternativní konce. Zatímco ve Vraždě na večeři se představí ikoničtí Peter Falk, Peter Sellers či David Niven, ve Stopě se v milé roličce objeví Christopher Lloyd. Narozdíl od Stopy ale Vražda na večeři má přinejmenším přehlednější expozici, motivace postav jsou čitelnější, stejně jako jejich charaktery. Ve srovnání s Vraždou na večeři není Stopa ani tak zdařilou parodií na detektivní žánr, jako spíš nepřehlednou taškařicí, která postrádá narativní vývoj a působí poměrně zamotaně. Jaký byl konec pana Broddyho a kdo koho vlastně zabil už je v konci celkem jedno - tři různé konce jsou více než dost. (24.12.2016)

Jeden až žasne, co si ti distributoři ve svých oficiálních textech vymýšlejí. ;-) Stopa není adaptací divadelní, ale deskové hry, jako jsou Monopoly nebo Dostihy a sázky. Hráči si vylosují role, vražedné zbraně a tak dále. Proto taky není předem jasné řešení případu a identita vraha. Udělat z toho film je bezpochyby zajímavý nápad, ale zvolený způsob adaptace je tak silně poplatný filmu Vražda na večeři, že to nemůže být náhoda. Copak to základní schéma, to zkrátka vychází z úhledných konstrukcí staromódních detektivek, kde jsou postavy rozestavěny jako figurky na omezeném poli šachovnice a vrahem tudíž musí být jedna z nich a nikdo zvenčí. Takové podobnosti se nelze vyhnout. Jenže podobná je i hudba, výprava, kostýmy, způsob vyprávění a podání dějových zvratů. Kdyby nešlo o kulisy, skoro by to vypadalo, že Stopa byla natočena i ve stejném domě jako Vražda na večeři, jen s přestavěným nábytkem. Neřekl bych ani popel, kdyby byl film i stejně vtipný. To bohužel není. Slovní humor je instantní - jde převážně o bonmoty, které nejsou svázané s dějem a mohly by si je vyměňovat úplně jiné postavy řekněme v nějakém sitcomu. Situační humor je o něco lepší, ale výrazně řidší. Protože ve většině filmu je celé hlavní obsazení pěkně pohromadě, často dochází k momentům, kdy dobrá polovina herců nemá co hrát a tento fakt zastírá koulením očí, křikem, pobíháním a podobně. I tak je to mírně nadprůměrná komedie. Jen je zkrátka o dvě třídy slabší než Vražda na večeři. 60% (29.09.2010)