Wimbledon

Celkem pěkná romantická komedie. Jak tenhle žánr v žádném případě nevyhledávám, tak se mi to líbilo. Jediné co mě přimělo vůbec uvažovat o zapnutí tohoto filmu byl třetí žánr sportovní. Je jasné, že se nevyhneme žádnému klasickému žánrovém klišé ale to u tohoto kousku rozhodně nevadí. Sice mi trochu neseděla Bettaniho role takového prostého sympaťáka a dobráka ale celkem jsem se s tím smířil. Pátou hvězdičku ubírám za sportovní nepřesnosti a naivitu. (13.07.2012)

Velice příjemné překvapení! Moc se mi do toho nechtělo, ale takhle dobrou romantickou komedii jsem vážně nečekal. Ta hlavní dvojka má mezi sebou neuvěřitelnou chemii - prostě klasickej Paul Bettany, ze kterýho charisma prostě čiší a taky mě potěšil Sam Neill, kterého tak často nevídám a spoustu dalších známých dnes nepoměrně známějších tváří, až mě to překvapilo. A je neuvěřitelné, jak mi přišla Kirsten Dunst neskutečně sexy, a to jsem jí přitom hlavně ve Spider-manovi a Úsměvu Mony Lisy nesnášel. Skvělé, že to vůbec nestárne, až teda na ten tenis samotný. Pro člověka co má nakoukáno bezpočet zápasů je to až úsměvné, ale o to tam zas tolik nejde...9/10 (23.11.2016)

Inu co, docela dobré, jenže přestože bych měl spíš koukat na Kirsten Dunst, film povyšuje hlavně Paul Bettany, kterého jsem si oblíbil jako Maturina v Master and Commander. Tenisové zápasy, i když zoufale předvídatelné, byly pěkně udělané. Angličani si aspoň na plátně splnili sen a vyhráli Wimbledon. (03.10.2005)

Ač zásadně nesleduji žádné sportovní přenosy, tak jsem Peteru Peteru Coltovi držel palce do posledního míčku. Nejdřív jsem trochu litoval, že film obsahuje příliš málo záběrů z jednotlivých zápasů, ale pak jsem pochopil, že si je režisér schovával až pro závěrečný zápas (a dobře udělal). Zpomalovačky a různé jiné obrazové kejkle tenisu nesmírně sluší. Paul Bettany vypadá, jakoby se s tenisovou raketou narodil, a Kirsten Dunst je mu obstojnou partnerkou. Wimbledon jednoznačně patří do kategorie těch lepších sportovních romancí a k naprosté dokonalosti jí schází pouze silnější příběh. (24.03.2005)

Bála jsem se, že film odehrávající se právě v období Wimbledonu, bude jen a jen o tenisu a že laik jako jsem já, která se ještě tak dme pýchou nad původem Martiny Navrátilové, se v něm bude ztrácet. Zbytečná obava. Příběh o tom, že láska hory přenáší a že člověk je někdy down a jindy zas třeba díky té lásce up, se mohl klidně odehrávat i ve vědeckovýzkumné laboratoři ( bane, takhle to bylo mnohem lepší). Film to byl velmi milý, zvlášť v detailech: nemluvení a následné "kamarádění se " rodičů, postřelený míčkopodavač, kolega tenista, bratr, fanynky, vykutálený manažer a spoustu dalších drobností, které utvořili tak příjemný celek. (25.04.2005)