Bubny

Dějově naprosto vyprázdněný film, minimum dialogů, nedivím se, že to tady většina lidí nedokázala strávit :). Navíc je tady naprosto unikátní Milotova kamera, který na širokoúhlém formátu tvoří zcela abstraktní a odvázané obrazové kompozice a k tomu množství jazzu, naštěstí žádný dobový pop nebo country, jak tvrdí Březina v Lexikonu českého filmu (ano, odtud jsou všechny ty zcestné tzv. "oficiální texty distributora" na ČSFD). Samozřejmě to nemá takovou lehkost a atmosféru jako ostatní šedesátková díla, popravdě je to občas docela křečovité v tom, jak si Ivo Novák hraje na těžce avantgardního režiséra, ale špatný film to rozhodně není - formálně rozhodně ne, ale děj tady, jak už bylo řečeno, opravdu nečekejte. (15.01.2014)

Film prý tvoří trojice povídek, z nichž všechny jsou natolik nezajímavé, že jsem si při sledování samou znuděností ani nepovšiml, že se nejedná o jednolitý příběh (ačkoli mluvit zde o příběhu je tak trochu hyperbolické). Bubny by i mohly být dobrým snímkem, avšak to by nesměly mít 83 minut, ale nanejvýš deset. Vše ostatní je naprosto nepodstatný, naprosto nahodile přidaný balast, způsobující, že už tak znuděný divák naprosto ztrácí přehled o tom co se děje, komu se to děje, proč se to děje, kdo je kdo, s kým kdo mluví, co řeší, zda je pro jeho „dějový oblouk“ podstatnější hudební kariéra nebo rýžování zlata, natož aby v této kupce chaosu rozlišil tři na sobě nezávislé povídky. Aby toho nebylo málo, je to celé doprovázeno až neuvěřitelně iritující parodií na hudbu (05.01.2021)

Povídky - Polykač třešní, Set, Bubny. No ve srovnání s tím, co už tehdy natočili Forman, Vláčil, Schorm, Kadár & Klos či Chytilová je to jistě velmi slabé, děj vlastně nijaký, občas to nudí, občas je to trapné, občas to loudí úsměv (třeba když Pavel Sedláček, Viktor Sodoma, Ladislav Potměšil & spol. hrají prosté trampy a namísto překližkových kytar s vypálenou palmou či namalovaným kovbojem, které by se tak daly u dobových trampů čekat, mají bezvadné gibsony na kterých hrají podivnou pop-bigbítovou představu o trampské muzice). Občas film trochu zachraňuje hudba, leč ne vždy. Ovšem kamera kouzlí. Některé záběry jsou nádherné, někdy až abstraktní, někdy nádherně absurdní (anděl na mopedu). Nejhezčí jsou z tohoto pohledu úvodní titulky a první povídka, která má děje nejméně, takže kameraman měl volné pole působnosti. Na tento film se dá dívat jen jako na působivý vizuál, a to ještě nejlépe okem nostalgika, nikoliv však jako na regulérní film. Hodně slabé 3*. (14.12.2014)

Mládí, jazz, abstraktní situace, výborná kamera, ohromná civilnost a převážně obrazové vyprávění. Nová vlna v ryzí podobě sahající po uměleckém ztvárnění dění všedního dne z oblasti mládeže a touhy po hudbě. Že je to zrovna jazz není náhodou. Snímek je i na dnešní dobu pro mnohé velmi těžkopádný, neboť taková tvorba není v naší kinematografii zrovna obvyklá, a tak svým způsobem nadchne jen opravdu zasvěcené. (08.08.2015)

Někde jsem si přečetl, že je v tomto filmu hezká hudba, a tak jsem jej chtěl vidět. Už první skladba u titulků mi rvala uši. Tohle není můj šálek kávy. A tyto pazvuky trvaly přes pět minut. Nu a pak celu první povídku. Druhá byla o trempířích, takže jsem se domníval, že to snad bude lepší. Nebylo. Jen první písnička nebyla nejhorší. Pak koukáme na panáčka, a do toho něco co se hudbě podobá. I když už ne tak odporné jako první půl hodiny, přece jen mám o hudbě jiné představy. A o filmu také. I v této povídce je však divák nucen poslouchat pazvuky v pozadí. Třetí veledílo tomu nasazuje korunu a je hanba o něm psát. U mne asi nejhorší hudební film, který jsem kdy viděl. (09.09.2019)