Rocky Horror Picture Show

Není v historii kinematografie zase tak moc filmů, o kterých by se v první řadě dalo hovořit jako o kultovních. Rocky Horror Picture Show toto poměrně úzké pojmenování ale bez debat naplňuje. Pestrobarevný žánrový pelmel, který si utahuje nejen z klasických (béčkových) hororů a sci-fi, ale i sám ze sebe, přičemž neustále ironicky pomrkává na diváka (jednotlivá muzikálová čísla jakoby parodovala a zároveň reflektovala předešlou pasáž - systematické narušování klasičnosti). Jak jinak si vysvětlit typickou a doslova profláklou zápletku o píchlé pneumatice, blízkém a tajemném panství či hradu s ještě tajemnějším (a v tomto případě ulítlejším a extravagantnějším) majitelem a následném večírku plném bizarních postav, převleků a situací. [==] Obecně si nedokážu představit, že by film vznikl v jiném desetiletí než právě v 70. letech, kdy extravagance, nejrůznější experimenty a hlavně určitá uvolněnost či vyprázdněnost formy (citelná zejména v tehdejším hollywoodském filmu než opětovně v 80. letech s ohledem na zesílenou kontinuitu „zklasičtěla“) hrály prim, respektive dosáhly vrcholu. (25.11.2014)

Transvestie, hrátky s bisexualitou, fetišismus a voyaerství kombinované s pop-artem 70. let a klasickým rockenrollem, to celé v muzikálovém podání, které se tváří jako parodie béčkových sci-fi hororů. Jakýkoli děj je ale ryze podružný a obecně se dá říct, že hledat v tom nějaké složitější významy je naprostá ztráta času. Ve skutečnosti je to blbé víc, než Flash Gordon z r. 1980, a to je věru co říct. V podstatě jde o to se vyblbnout, trošku zaprovokovat, však se to tehdy promítalo jako velký hit coby půlnoční představení pro odrostlejší teenagery. Z mého pohledu to zachraňuje hudba - ne že by byla bůhvíjak špičková, ale některé melodie jsou opravdu chytlavé, taková rockenrollová hymna Meat Loafa mě dostala natolik, že jsem si ji pustil čtyřikrát za sebou. No a třetí hvězdička je za originalitu a celkovou ujetost, protože něco tak bizarního se v kinech často nevidí. Z hereckého ansámblu vyčnívá Susan Sarandon, která se myslím při natáčení skvěle bavila. Druhou takovou roli už asi v kariéře nedostala. Kdypak má herečka jejího formátu možnost navléknout se do úsporného korzetu jako holka z bordelu a hrát v takové pokleslosti? Celkový dojem: 50 %. (04.07.2010)

Pozlátková doba 70. rokov 20. Storočia. Priniesla punk rock, zopár skvelých rockových a jazzových albumov. A samozrejme aj skupiny ako Kiss a Queen. Trblietajúce lesklé kostýmy, flirty, veľa mužského a ženského make-upu a vyprázdnený obsah v megapódiovej show, hodnotou limitne sa blížiacou sa nule. No a samozrejme uctievanie týchto ikon pop kultúry masami aj s príznačným vonkajškovým napodobňovaním. Z rovnakého súdku je aj Sharmanov film – muzikálová paródia na béčkové horrory. Predsa len niektoré pozitíva sa dajú objaviť – asi dve dobré pesničky (Time warp a tá s Meatom Loafom), démonický herecký výkon hlavného osnovateľa deja Franka a podľahnutie jeho libidu dvom zaľúbencom v noci nasledujúcej po ich zasnúbení. To je však na dobrý film prekliate málo. Inak ide o veľmi jednoduchučký, zabudnuteľný príbeh založený na schéme vstupu do strašidelného domu. Komixová ilustratívnosť a bláznivý kolorit príznačne celý doznievajúci kult dotvárajú. (07.11.2004)

Nic šíleného mi není cizí, jak by mohl dosvědčit můj soused, který nevěřícně zíral, když jsem ráno při odklízení sněhu tancovala s lopatou a prozpěvovala si "let it snow, let it snow, let it snow!" Příště si po vzoru uživatelky Viktooorky k tomu ještě vezmu korzet a podvazky a píseň vyměním za Touch-A, Touch-A, Touch Me a to by bylo, aby nebylo. (16.12.2010)

Ještě horší než muzikál je travesty muzikál. Dílo stejně bizarní jako představa Radima Uzla v tangách, zpívajícího na mejdanu roku z Václaváku s dildem v zadku Smells Like Teen Spirit. Pokud slovo kultovní znamená, že si stisknu kule a otáčím jimi v horizontálním směru zprava doleva v pravidelném rytmu o 360 stupňů, přičemž prožívám stejnou bolest, jako při sledování takto hodnoceného díla, pak ano. (22.12.2011)