Režie:
Roman PolańskiKamera:
Paweł EdelmanHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Oliver Masucci, Fanny Ardant, Mickey Rourke, John Cleese, Joaquim de Almeida, Fortunato Cerlino, Luca Barbareschi, Teco Celio, Milan Peschel, Olga Kent (více)Obsahy(1)
Kdysi dávno byl, a dodnes je... Hotel Palace. Neobyčejný zámek uprostřed zasněženého údolí má gotickou a pohádkovou atmosféru a scházejí se tu bohatí a požitkářští hosté z celého světa. Letos je všechny spojila jedinečná událost: silvestrovský večírek roku 2000. Jejich extravagantní požadavky se snaží plnit houf číšníků, poslíčků, kuchařů a recepčních. S blížícím se úsvitem nového tisíciletí Hansueli, obětavý padesátiletý ředitel luxusního hotelu, s téměř vojenskou přesností dohlíží na personál ještě před příchodem hostů na večírek a ujišťuje je, že to nebude konec světa. Ve vzduchu však visí Y2K a panují obavy i naděje, že úderem půlnoci může dojít k nečekaným výkyvům na účtech velkých finančníků v důsledku zhroucení světových počítačových systémů. Ve skutečnosti je však čeká bitva vedená s extravagancí a výstředností hotelových hostů. Psi a tučňáci s lidskými potřebami a lidé se zvířecími touhami. Jejich příběhy dávají život absurdní a provokativní komedii. Je konec roku 1999: nejen závěr století, ale konec celého kontroverzního tisíciletí. (Pilot Film)
(více)Videa (10)
Recenze (22)
Tady museli všichni projít prodecurou zvanou lobotomie, krom dědečka Polanskiho, který rád strká prst do mladých křovinořezů. Navoněný hřbitov toaletní vodou, šampaňským, snobským přizdisráčstvím a čivavým hovnem. I na alzhaimera dost ulítlé. Už jsem fakt čekal, že v titulkách post režiséra najdu Zděnka Trošku, a sčuchl kamaráčovt se starým przničem, ale ty vole nic takového na nás Romča neprenknul, a Mickey Rourke opravdu nosí myší kožich jako kdyby si napařil žehličku o xicht. Meh, ať si za stara dělal co chtěl, básník své péro umí pořád ukotvit, pořád ho umí namočit do inkoustu a pořád to ví, kam správně zmerčit. Ty vole, tak jasně že na papír, vy prasata! Na to si připijem, možná mám v lednici nějakou dvanáctku, oh kurva ne. Trojúhelník smutku je stejně píčovi.. ()
Nemastná, neslaná, nevtipná a hlavně hloupá komedie, která měla tu čest a stala se mým "šlápnutím vedle" tohoto roku. Film kde kupa bizarních situací nechá diváka dlouho marně doufat v nějaké to vtipné vyústění a kde pocit zmaru brzy vystřídá pocit trapnosti, který už nemá daleko k pocitu znechucení. Tedy chápu, že se komedie dá často posuzovat jen mírou vkusu každého diváka, ale proti tomuhle by u mě i Troška zabodoval... ()
Ach jaj! Dúfal som v seriózny film z hotelového prostredia, a ono sa z toho napokon vykľul takýto bizár plný absurdností a doslova trápností. Zostal som tak nemilo prekvapený. Asi to malo pôsobiť mimoriadne komediálnym štýlom á la naivné divadlo, ale mne to akosi vôbec nesadlo. Na niektorých momentoch sa síce dalo pousmiať, ale že by som si to ako celok užil, to sa povedať nedá. Každopádne, nezávidím manažérom a personálu hotelov, keď im tam príde takáto náročná a rozmaznaná klientela. Takéto hotelové prostredia má určite skvelý potenciál, v tomto prípade však nevyužitý... ()
Docela chápu kritiku směrem k tomu, že ve filmu není žádný děj, protože tam opravdu není. Ale je to taková hříčka ,že to vlastně vůbec nevadí. Je to, jakoby jste vzali Grandhotel Budapešť, ale vyhodili z toho Andersonův vizuál a přidali místo toho nějakou tu dekadenci. Jinak tu máte správně kýčovité postavy a stylizaci, do absurdna přepálené scény a zajímavě laděný humor. K tomu herce, co si ze sebe viditelně umí udělat srandu, takže myslím, že divák se správně pobaví. No a domácká stopa vždy potěší. P.S.: Masucci už je definitivně jasná náhražka za Mikkelsena. ()
50 %. Další Polanského pokus o absurdní drama, tentokrát ale velmi nepovedený. Jestli má Hotel Palace nasrat, tak se mu to daří, ale nikoliv v rovině metafory nebo nějakého jiného přesahu, který by vyprovokoval k zamyšlení, prostě ze své vlastní samoúčelné podstaty. Občasný vtip, beckettovskou satiru a zjevné rýpnutí do zaslepeného společenského požitkářství tomu upřít nelze, to ne, nicméně řemeslně jde o nedotaženou, nekatarzní koláž bizarních mikropříběhů opřených o stereotypní postavičky, z nichž přinejmenším polovina ve filmu vůbec nemusela být. K tomu ty průměrné efekty… Fakt se snažím o objektivitu a nalezení nějakého smyslu, ale čím dál víc netuším, proč tomu dávám tolik procent. Snad z úcty k režisérovi, kvůli pár zdařile humorným momentům a asi proto, že mi to stojí za sesmolení tohoto komentáře. Kdyby snímek vznikl před dvaceti lety, asi bude úspěšnější. Přál bych mu to, protože žánr absurdní drama fakt můžu – a to i od Polanského. ()
Reklama