Noc 12.

No páni!To byla špica! Neotřelé tváře herců, kteří hráli své role famózně.Bezvadná kamera.Pohrála si s detaily.Bezvadná režie. Měla jsem pocit, jako když čtu knihu a nemůžu se dočkat až se prokoušu do konce protože tak, jak je veden děj  ,mě to zkrátka uzemnilo. Scénář nabídl několik pachatelů a nakonec divák utře nos!To se jim teda fakt povedlo :-( anebo :-) ??Seděla jsem a pár vteřin doufala že vyskočí nějaká postava a udělá jasno!No nic.Když vydržíte do konce, dostane se vám songu White Flowers s Minou Tindle.Ani jedno mi nic neříká, ale píseň s hlasem zpěvačky je nádherná. A pomalu se vytrácí pocit zmaru, že jste se nic nedozvěděli.Aspoň teda že  Yohan slezl z oválu ,kde opravdu jezdil dokola jak křeček, a vjel bicyklovat na silnici .Nádherné scenérie Alp. Co musím za sebe vyzdvihnout je kvalitní český dabing. U mě to znamená že doprovodná hudba ,která má nějak navodit atmosféru,nepřeřve mluvené slovo! (25.12.2023)

Každý rok francouzská kriminálka vyšetřuje přes 800 vražd. Téměř 20 procent případů zůstane nevyřešených. Jeden takový nás čeká a právě tímhle konstatováním tohle drama začíná. Tvůrce zajímá všední vyšetřovatelská práce kriminalistů, jejich pohled na pachatele či oběti bez přikrášlování, jejich vzájemné vztahy i to, jak se jejich náročná práce promítá do vlastních životů. I když předem víme, jak vyšetřování dopadne (točení se v kruhu hezky ilustruje záliba jednoho z vyšetřovatelů v podobě uzavřeného cyklistického velodromu), působivost a dramatičnost vyprávění nechybí. Obětí ohavného činu je jedenadvacetiletá Clara, která se soudě dle bývalých partnerů a jednorázových úletů stále „hledala“, což ale neznamená lámat nad dívkou hůl a nechat se ovlivnit v náhledu na ni. Nicméně i to se v mnohém promítá do otázek vlastního selhání v osobních životech vyšetřovatelů. A právě i o jakousi nebezpečnost mužského chování se tu opakovaně otíráme. Atmosférické, záměrně rezignované a pomalé. Tři až čtyři hvězdy. (19.01.2024)

Klasický procedurál, který rozhodně není klasickou detektivkou ani rekonstrukcí pátrání po vrahovi mladé dívky. Film, který už na začátku prozradí, že se v něm nic nevyřeší a divák se prakticky nic nedozví. Oproti takovému případu Ponorka, zde chybí i detailní pohled na vyšetřování a všemožné postupy a uvidíme pouze pár výslechů a nějakou tu sledovačku. Noc 12. je tak spíše dramatickým pohledem na policejní práci a to, jak může detektiva zlomit případ, který nedokáže vyřešit. 50% (20.02.2024)

Sic nemám moc rád jak poslední dobou francouzské snímky mají ten zaměnitelný digitální vizuál bez nějaké výraznější formální metody, tak u La Nuit du 12 jsem se rozhodl to protentokrát ignorovat, protože jde podle mě o ideální posunutí pravidel policejního filmu do období, kdy vůči těmto zástupcům státních složek figuruje z kulturní sféry nedůvěra až otevřená nenávist. Příběh o tom, jak detektivové nejen že řeší případ, ale pomalu začínají řešit i to, co mají dělat se sebou až ho nevyřeší, vnáší do ohraných kulis policejních kanceláří zvláštní cit, natolik vzdálený oldchoolovému poměřování derringerů v kožených bundách (nic proti tomu ale). Když po třech letech od fatální hádky pošle starej polda svýmu kolegovi obrázek modrého kvítku, překvapilo mě až nakolik mě to dojalo. A slzičky dělaj hvězdičky víme? (13.08.2023)

Úmyslně apatická detektivka o unavené spravedlnosti a jednom případu, který se pro hlavní postavu osamělého komisaře stane noční můrou. Vysoce relevantní ztvárnění násilí na ženách a institucionálního victim blamingu, především ale krásně depresivní procedurál o naději a marnosti. Moll po Only The Animals opět skvěle. (24.05.2022)