Pýcha a přemlouvání

Anna Elliotová je mistrovské dílo Jane Austen, literárně vybroušený klenot s úžasnými postavami. Citlivé, melancholické dílo, které ukazovalo bezvýchodnost situace neprovdaných žen z lepší společnosti. Anna je svým způsobem netypická hrdinka Jane Austen, jemná, citlivá, tichá, přemýšlivá, obětavá. A pak je tu tahle adaptace, která je tak špatná, že to snad ani víc nešlo. Můžete pozměnit děj, ale měnit charaktery postav, dialogy, které v knize říká jiná postava přesunujete k jiné postavě a tak absolutně změníte kontext vyznění... Ubrat scény ústřední dvojice a přidat bourání čtvrté stěny je taky nápad za milion. Existují hrdinky Jane Austen, ke kterým by se to hodilo - Elizabeth Bennetová, Emma, snad i praktická a schopná Elinor. Ale vybrat si introvertní, jemnou postavu a nacpat ji do sarkastického poťouchlého tónu, nedává smysl i pro samotný příběh, těžko uvěřit, že takováto Anna Elliotová by někdy byla zmítána nepřízní osudu a neaktivně přihlížela. Silné sarkastické hrdinky jsou třeba a i já je mám nejradši (Elizabeth Bennetová je moje nejoblíbenější postava Jane Austen), jen si myslím, že by bylo fér dát hlas i ženám, které jsou silné uvnitř, ale jinak jsou křehké víly. Žádná z nás není stejná. Dakota Johnson hraje dobře to, co se po ní chce, Cosmos Jarvis je pak vypoklonkován do role pouhého přihlížitele v pozadí, téměř nemá hrát co. Absolutně to nevystihuje podstatu knihy, postav, dobových konvencí, ničeho. Televizní adaptaci Vyznání Anny Elliotové z roku 2007 s vynikající Sally Hawkins a Rupertem Penry-Jonesem to nesahá ani po kotníky. Mnohem lepší byla i moderně, až dekadentně pojatá Emma z roku 2020. 40% (29.07.2022)

Jane Austen by sa nestačila čudovať. V jej románe sa odrazu objavila podivná šľachtičná - nejaká lady z Konga. Riadne im to zadrbáva. Totálny súhlas s komentárom eileen. Je jedno, kto ako vyzerá, akú má farbu pleti, ale keď to tam nepatrí, tak to tam nepatrí. Okrem celkovo trápnej formy, kde Dakota (aj keď jej to veľmi pristane) v kuse čumí do kamery a rozpráva sa s ňou, je celkovo tá negroizácia klasických diel pošpinením literatúry i histórie a vyrába z novej generácie tupých tĺkov. (23.07.2022)

Film táhne Dakota Johnson, na kterou je radost pohledět. Dakota patří mezi nejkrásnější herečky Hollywoodu. Ve filmu vidíme krásné kostýmy, divák také věří době, ve které se to odehrává, filmaři tedy vystihli i prostředí. Negativem je, že hlavní hrdinka promlouvá k divákovi. V jiných žánrech mi to nevadí, ale do historického dramatu se to vůbec nehodí. Snímek má něco přes hodinu a půl, přesto jsem měl pocit, že na to koukám o hodinu déle, film je zdlouhavý a děj tolik neodsejpá. (16.08.2022)

Již s očekáváním toho nejhoršího jsem se odvážila pustit si část dalšího "veledíla" z příšerné továrny na korektnost Netflix, dokoukat se to opravdu nedá. To, co se v posledních letech děje hlavně v americkém filmu, je nechutnost. A bohužel už to prosakuje i k nám. Kde se v dobách Jane Austenové bere mezi anglickou šlechtou tolik černochů? Vždycky mi bylo jedno, kdo má jakou barvu, ale tvářit se, že je normální, že mezi anglickou smetánkou bylo 50 % lidí s tmavou pletí... Já myslela, že v době, kdy žila Austenová a ze které jsou její romány, ještě panovalo otroctví - v USA dokonce ještě dalších téměř 100 let. Tak co se nám to tu američané zase snaží podstrčit za brak? Film je odporně sterilní a bez jakékoliv výpovědní hodnoty. V románech Austenové nejde o nic jiného, než o obraz doby, způsob života tehdejších lidí středních a vyšších vrstev a konverzační umění. Nic z toho, zde není ani náznakem. Nechápu tu masu lidí, co si tento kanál dobrovolně předplácí. PS: A ještě dodatek k těm haterům, kterým prý vadí multikulti obsazení. Je mi naprosto z duše jedno, kdo má jakou barvu pleti, nebo jak má šikmé oči, dokonce jsem kdysi měla zálibu v hlavních hrdinech tmavšího vzhledu. Ale když se něco někam nehodí, je to nesmysl a doslova to bije do očí a nabourává to příběh samotný, tak je to prostě špatně. A dnešní trend a masáž takovýchto studií a povinnost naplnit "kvóty" je odporná a vyvolává to u lidí opačné pocity. Všichni normální lidi budou vždycky fandit Sidney Poitierovi v Hádej kdo přijde na večeři, ale tahle novodobá masáž je nechutná. Nikdo přeci tím, že toto dílo nazve nesmyslnou maškarádou a slátaninou, nesouhlasí, nebo se nezastává otroctví. Jen tvrdím, že v té době to tak prostě bylo, bylo to špatně, ale je nesmysl si hrát na to, že to takto nebylo, je to směšné. (17.07.2022)

Zfilmovaná Anna Elliotová dostala do vínku mnohem víc uštěpačnosti a samostatnosti než její unylý a přespříliš submisivní románový předobraz. A taky flašku do ruky (po osmiletém trápení s láskou, kdo by se divil?) a schopnost rozbíjením čtvrté stěny konverzovat s diváky. Anna oblékla modernější kabátek a podle mě jí sluší. I když chápu, že někomu se tahle nepietní adaptace líbit nemusí. Osobně bych dala přednost, kdyby se film nesoustředil výhradně jen na Annu a přece jen dal víc prostoru i vedlejším postavám (jak je to v románě). Popravdě, nejsem si jistá, jestli divák, který nečetl knihu, pochopí z filmu všechny souvislosti. Kapitána Wentwortha mohl hrát větší fešák, tenhle představitel mi připadal trochu přitupělý. SHRNUTÍ: Kterak stará panna nakonec přece jen ulovila svoji rybu. (09.08.2022)