Zlatá devadesátá

Po třech shlédnutých dílech zatím takto: Eric nevypadá a ani se nechová jako dospělý otec pubertální dcery. Camea starých postav jsou fajn, ale byl bych raději, kdyby tam byly trvale. Nová parta mi zatím moc nesedla, ale bál jsem se, že to s vyvážením minorit bude extrémnější, jak je u Netflixu zvykem, ale očividně si jejich woke producenti postačili s homosexuálním asiatem. Z původního seriálu šly sedmdesátky cítit na sto honů, tady nebýt kostýmů a rekvizit, nepoznal bych, že to mají být devadesátá léta. Vypadá to spíš jako nějaká party na téma 90. let. Postava chudé matky těch dvou sourozenců, která nápadně chováním připomíná Simonu z Comebacku, mi připadá neskutečně zbytečná a otravná. Asi má nahradit Laurie, jejíž původní představitelka bohužel zemřela, a tak se jako postava nemohla vrátit (i když herečka, kterou tu původní nahradili ke konci původního seriálu, myslím stále žije). S původní partou děcek jsem se ve 14, kdy jsem Zlatá sedmdesátá viděl poprvé, sžil okamžitě. Je mi nyní 21, jsem věkově stále blíž těm teenagerům, a i tak mi připadají strašně cizí, mezitím co se plně sžívám s Redem. I když mladej Kelso a Leia jsou vlastně celkem fajn postavy. Red a Kitty to táhnou, bez nich by to bylo o ničem. A vlastně to celkem ujde, jen se k tomu asi nebudu vracet, oproti původnímu seriálu. Je to vlastně o dost lepší, než jsem čekal. Jsem rád, že zase tolik autoři nepromrhali potenciál. (24.01.2023)

That '70s Show sem viděl možná pár dílů, takže v případě "devadesátek" se žádné nostalgické šimrání nekoná. Sice sem zhruba věděl kdo je kdo, ale camea herců z originálu mě nechávala chladným. A nechal mě jím i celý seriál. Chápu, že devadesátky nejsou tak specifická doba jako léta šedesátá a sedmdesátá, ale vůbec sem z toho seriálu neměl pocit, že by se měl odehrávat v té době. Občas tu sice zahraje nějaká písnička z té doby, děcka nemají mobily, počítače a fotit se musí normálním foťákem, ale i tak na mě celá tahle série působila jako klasický současný sitcom, navíc ne moc povedený. Ta chtěnost a tlačení věcí na sílu je tu strašně moc vidět a i když to není tak agresivně otravné jako Fuller House, (ne)funguje to v mnoha ohledech velmi podobně...40% (25.01.2023)

That '70s Show mám rád, protože byly seriálem bezelstným, dlouho držícím stabilní kvalitu a odehrávajícím se v jiné době, než ve které se natáčel. Nostalgii po starých časech prodával dobře a nápad na pokračování s novou generací mi přišel s adekvátním časovým odstupem až překvapivě dobrý. Jenže zdání klame, protože devadesátky ve výsledku se svým předobrazem prohrávají ve všech směrech. Chtějí být totiž úplně stejné. Nebo ještě lépe - vykrádají původní seriál úplně ve všem. Odehrávají se ve stejných lokacích, citují nebo variují pozapomenuté dějové linky, Nate a Nikki jsou slabým odvarem Kelsa a Jackie. Co není stejné a má to za následek karambol v hodnocení, je chemie mezi herci. Víc než kdy předtím mi dochází, jak dokonale se povedlo najít představitele Erica nebo Michaela, protože nikdo takový tentokrát na skladě není. Respektive je, ve dvojím podání. Kurtwood Smith a Debra Jo Rupp fungují jako dva milující se protiklady i tentokrát, ale scénář jim dává až příliš prostoru a vzhledem k věku Reda a Kitty se podobné starosti nepěkně střetávají s pubertální sérií trablů mladé Leiy. Po dvou sériích mám největší radost z trefných citací dobové popkultury a občas extra vypečené hlášky v podání Ozzieho, ale zbytek je bída. A ne, nepomáhá ani epizodická účast starých známých. Ve většině případů totiž dělá oblíbeným charakterům medvědí službu a dělá z nich až karikaturu sebe sama (Fez) nebo jejich představitelé (zejména Laura Prepon) působí unaveně, jako kdyby za sebou tenhle fandom už chtěli nadobro nechat. (30.03.2023)

I když Kurtwood Smith a Debra Jo Rupp zachraňují co se dá, jde jen o takový slabý odvar Zlatých sedmdesátých pro současnou generaci. Starých známých se tu taky moc nedočkáme, což je škoda... 3* za tu nostalgii a sitcomovou stylizaci ze starý školy. Jako nenáročná oddechovka na víkend ujde. (22.01.2023)

Ačkoliv jsem devadesátkový návrat do Point Place dal prakticky na jeden zátah, nepovažuji ho za úplně štastný nápad. Když už oprašovat legendární značku, tak bych to viděl asi takto: Snažit se domluvit s co nejvíce herci původního seriálů, natočit jenom pár epizod a postavit to celé na nich…..něco jako např. American Reunion. Protože ať se Kurtwood Smith a především Debra Jo Rupp snaží sebevíc, stěr mladého Kelsa prostě nikdy nebude takový, jako od Ashtona Kutchera. Když jsem před dvaceti lety usedl v Redově garáži na starý gauč a dal jedno plechovkové s Dannym Mastersonem (nebo ovocný nanuk s Wilmerem Valderramou), prostě jsem tam byl, seděl jsem z Redově garáži v roce 1976. Možná to je tím, že jsem i já zestárnul, ale po dokouření jointu s asijským homosexuálem se devadesátky rozhodně nekonaly….to spíš škola v přírodě s Hannah Montanou. Zlatá devadesátá jsou nenáročný, ne vyloženě špatný sit-com, ale jako potomek původního seriálu působí spíš jako parazit. (23.01.2023)