M*A*S*H

V MASHi Roberta Altmana jsou poprvé představeny osudy slavné televizní polní nemocnice, při jejíž pokračováních ve volně navazujícím kultovním seriálu se v USA vylidňovaly ulice a každá nová premiéra byla malá televizní událost (to píši při vědomí kontextu obrovského amerického televizního trhu). Nelze totiž přehlédnout dobu, kdy se Altmanův film i pozdější stejnojmenný seriál natáčel - Amerika byla právě uprostřed ožehavého válečného konfliktu ve Vietnamu. Není se proto čemu divit, že osudy polní nemocnice MASH z předcházející války v Korei byly více než aktuální... Jestliže jsem výše zmínil pozdější slavný seriál, je nutno se také zastavit u několika nepřehlédnutelných rozdílů mezi těmito dvěma audiovizuálními fenomény - zatímco Robert Altman zdůrazňuje spíše čistě antiválečný rozměr svého snímku s akcentem na humornou absurditu válečného konfliktu, tvůrci seriálu se přiklánějí spíše k absurdně-humornému rozměru války a svůj záměr odrážejí v žánrovém posunu k sitcomu. Tato forma je pak jistě divácky snáze akceptovatelná, proto ten obrovský divácký ohlas seriálu. Altman jde cestou náročnější a v řetězení absurdit někdy připomíná filmovou Hlavu XXII. Jeho film skutečně není tak humorný jako seriál. Přesto styčných ploch bychom našli hned několik - ve filmu je iniciována většina postav, které známe ze seriálu (pouze Radara však hraje stejný herec...), proti absurditě válečné mašinerie je postaven lidský přístup hlavních hrdinů v opozici k vojenskou subordinaci vyznávajícím Franku Burnsovi a vrchní sestře O'Houlihanové (zde s přezdívkou Hrma) - Frank Burns tu ještě není tak zkarikován a jeho postava je více charakterní (dá-li se to v jeho případě napsat :-)) a mnohovrstevnatější atd. V obou případech si však MASH zachovává to nejpodstatnější ze své literární předlohy - Je to manifest proti nesmyslnosti války. A jako takový bychom ho měli i vnímat... Podobné filmy a seriály: M.A.S.H. (TV seriál) , Jak jsem vyhrál válku, Hlava 22, Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (27.11.2008)

Co říct? I když je M.A.S.H. rozhodně kvalitním filmem, rozhodně nedosahuje kvalit pozdějšího seriálu a díky jeho úspěchu byl taky téměř vymazán z paměti všech, kdo měli šanci ho někdy shlédnout. Příznivci seriálu budou možná taky poněkud zklamáni trochu jiným uchopením hlavních postav, které jim vtiskli herci jako Sutherland, Gould a nebo Duvall. ***Věděli jste, že: Robertu Altmanovi připadla řežie filmu až poté, co odmítli Stanley Kubrick, Sidney Lumet, William Friedkin a mnozí další.// Eliot Gould a Donald Sutherland získali běhen natáčení přesvědčení, že Altman je blázen a že by měl být umístněn do ústavu. Konflikt zašel tak daleko, že si oba herci byli stěžovat ve studiu a údajně se marně snažili prosadit, aby Altman dostal padáka.// Nápad propojit scény hlášením z táborového rozhlasu vzniknul až poté, co Altman přinesl do střižny nesourodý shluk zdánlivě nesestříhatelných skevencí se spoustou krve a obscénního humoru.// Jelikož Altman patřil k velkým odpůrcům války ve Vietnamu, dělal vše proto, aby publikum zmátnul a přivedl je k názoru, že jde o Vietnam. Ze scénáře tak byly odstraněny všechny narážky na Koreu, a dokonce se záměrně manipulovalo s reáliemi. Například když Hawkeye doprovází Ho-Jona do Soulu k odvodu, vidíme kolem spoustu lidí v trojúhelníkovitých kloboucích, které jsou typicky vietnamské a v Koreji se nepoužívají, ostatně podobně jako jméno Ho-Jon.// Slavná píseň z úvodu titulků "Suicide is Pain" měla být původně použita pouze ve scéně zubařovy sebevraždy a Altman ji považoval za tak nedůležitou, že napsání textu svěřil svému čtrnáctiletému synovi Michaelovi. Ten chtěl jako provizi za svou práci kytaru, byl však místo toho Altmanem donucen podepsat smlouvu s tentiémami jako každý jiný a nakonec na filmu vydělal mnohem víc peněz než jeho otec.*** (15.03.2007)

Seriál MASH je geniálny a tiež patrím medzi tých, ktorý tento film videli až po ňom...Je to fajn "podívaná", ale človek sa chtiac-nechtiac nevyhne porovnávaniu a o to viac gratulujem autorom seriálu, že sa im podarilo inšpirovať sa a všetko vylepšiť. Či už protivojnovú iróniu a sarkazmus (ktorý tu nie je taký trefný a zábavný), postavy (tu málo rozvinuté o nejakej psychológii sa tiež veľmi nedá hovoriť, pričom Hawkeye mi dokonca občas ani nebol veľmi sympatický). Robert Altman sa možno radí medzi najväčších režisérov všetkých čias, ale ja stále nechápem prečo a ani po MASHi som to nepochopil... (15.01.2009)

(1001) Pro pořádek je potřeba uvést, že následný seriál jsem v dětství sledovala častěji než večerníček, takže ten bude v mých představách při jakémkoliv srovnávání vždycky představovat zlatý standard. A když už jsem v tom uvádění, tak pro zjednodušení bude dobré říci, že jsem tento film nepochopila. Nějakým způsobem "rozumím" tomu, co se tam děje, a jaké asi byly tvůrčí záměry za jednotlivými rozhodnutími, ale zvolený směr nechápu (kdyby se k chápání používalo srdce) a občas mi jde opravdu hodně proti srsti. S celým filmem to mám nějak podobně jako s úvodní písní "Suicide is painless". Bez kontextu je to skoro děsivé, jak se zpočátku zdá neškodná a líbivá, ale s každým dalším zamyšlením se stává hloupější a nebezpečnější - zejména kvůli textu a unylému tónu interpreta, který nenaznačuje moc odstupu nebo probíhajících rošťáren. Použití písně ve filmu samotném během poslední večeře jí mírně napravuje reputaci, protože tam jí díky sledu událostí mohu částečně odpustit. A toť právě i můj soud nad celým filmem. Některé momenty můžou být působivé, ale celek není zkomponován tak, abych to ocenila. Moje oblíbené antiválečné satiry vypadají jinak. Už jen co se týče roku 1970, tak u mě vyhrává Hlava 22 na celé čáře. Tam se s absurditou pracuje tak, že tomu rozumím hlavou i srdcem a obojí plesá. Oproti tomu jdou Altmanovy způsoby mimo mne. Ponižování Šťabajzny v ní odhaluje tu křehkost, kterou toužil ukázat? Co to probůh?! (03.01.2017)

Většinou platí 3 hvězdy = zajímavý film, ale bez atmosféry. Bystré hlavy už tuší, kam tím mířím, protože MASH by sice atmosféru mohl rozdávat, jenže zbytek připomíná vlajku staženou na půl žerdi, a to ještě ke všemu v bezvětří. Nejvtipnější postavou je Hrma, se kterou jedna půlka táboru souloží a druhá si z ní dělá šprťouchlata. Jako dobrý, ale "nejlepší komedii všech dob a na celém světě" si představuju krapet jinak. P.S: Srovnání se seriálem mě nezajímá. (01.04.2013)