Garfield ve filmu

Jako fanoušek Garfielda a znalec jeho stripů si musím zoufat. Co to je!? Dejte nám skutečného Garfielda! Garfielda, který Odieho nesnáší a nehnul by pro něj ani prstem. Odieho, který není roztomilý voříšek, ale tupý nemyslící pes. Jona, který není roztomilý nekňuba, ale asociální šílenec... Ačkoli, proč jsem tak překvapen? Podle skutečného Garfielda by se film dal natočit jen stěží. Jediné, co dělá, je jí, spí, šikanuje Jona a Odieho a občas trpí přebujelou fantazií. Nic jiného. Zkuste podle toho natočit film. Takže je logické, že si ho filmaři museli přizpůsobit k obrazu svému. To, co pak vidíme na plátně, však již není skutečný Garfield, pouze jeho filmová zparchantělost. Samozřejmě, Garfielda neznalým a malým dětem, kterým je film určen (dospělým nedoporučuji), je tato skutečnost fuk, a tak si možná tento mix infantilního humoru a zvířecích dobrodružství užijí. Oko znalce však trpí. Koukat se na to dá, ale mnohem radši si zalezu s knížkou garfieldových stripů... 50% (08.08.2009)

Měla to být pocta skvělému komiksu, ale díky zaměření na hodně mladé dětské publikum je z toho ostudná katastrofa, na kterou se může podívat leda absolutní ignorant a neznalec Garfieldových stripů, fanouškům to bude trhat srdce od první minuty, stejně jako mě. Kéž by tvůrci milovali Garfielda tak, jako on své lasagne, mohla to být bomba, bohužel to spíš vypadá že měli k filmu stejný vztah jaký má tento zrzavý tlusťoch k pondělkům... (08.09.2010)

Některé kulturní zločiny vyvolávají lítost nad tím, že nejde jít s hodnocením do mínusu. Zfilmovaný kocouří obéza je monstrózně příšerný a neobstojí ani když odhlédneme od kultovních a spíše dospěláckých stripů, v nichž vznikl. Kromě nudného a kompletně nesmyslného příběhu je "zábavné" pozorovat tvůrčí invenci v mnoha scénách: když má jet Garfield do města a nikomu se nechtělo vymýšlet provedení jeho cesty, následuje záběr na kocoura před autobusem - střih na jedoucí autobus - střih na kocoura v ulicích města. Wow! Záporák chce ve vlaku zastavit prchající zvířata, takže strčí do zavazadel v regálu, následkem čehož o několik metrů dále spadne jeden kufr do strany a přímo před ně. Wow!!! V mezičase sledujeme tancující digitální zvíře / zpívající digitální zvíře / neustále někam padající digitální zvíře / stáda zvířat, dělajících bordel. Gagů je spousta a ani jeden není vtipný nebo nápaditě provedený. Jako fanoušek Garfielda mám ovšem zásadní problém zejména s tím, že film naprosto ignoruje ducha původního díla. V dětství jsem ho miloval pro zlomyslné a mnohdy poněkud brutální gagy, v dospělosti stále doceňuji kvanta kousavých sarkastických hlášek, doprovázejících údernou parodii na každodenní rutinu (od pondělního vstávání až po randění). Výsledek filmového zpracování je o to smutnější, že ho zaštítil sám Jim Davis. Prachy? Senilita? Kdo ví, ale je to nesnesitelně infantilní křeč, na níž lze ocenit snad jen rajcovní Hewittku a fakt, že bez titulků má film něco málo přes hodinu. Chudák dabující Murray - i chatrné zbytky sarkasmu totiž scenáristi důkladně obrousili a zbavili úderného kontextu. (07.01.2024)

Nechápu, jak se mohlo stát, že líný a cynický kocour z komiksu se změnil v ukecaného a hyperaktivního dementa... Jim Davis dostal asi velice dobře zaplaceno za to, že z Garfielda udělali pravý opak komiksové postavy. Až na to žrádlo. Ani jsem to neviděl do konce. Strašný shit. Podepisuju se pod Galadriel. (02.01.2010)

Garfield je komiksová adaptace. Dělat ale film podle krátkého stripu je takřka neřešitelný úkol. Tedy, alespoň pro tvůrce filmového Garfielda neřešitelný byl. Uznávám, že jsem se párkrát zasmál. Tlustý kocour vede docela vtipné řeči. Není to sice taková bžunda jako v původním komiksu, ale špatné to není. Film má jednu velkou chybu. Garfield je tlustá (dámy prominou) svině, která se neštítí pro své blaho podrazit úplně každého, a až teprve na konci si uvědomí, co pro něj jeho kamarádi znamenají. A tenhle antihrdina je zasazen do prostředí naprosto infantilního příběhu. Ten připomíná 101 dalmatýnů nebo psí komedii Beethoween. Je tu zlý člověk, který chce ukořistit pejska a rodina (tady pár), která ho chce zachránit. Celé je to ale (narozdíl od obou výše zmíněných filmů) natočeno naprosto bezbarvě, nudně, naivně. A v takovém prostředí se pohybuje Garfield. Tlustý, podlý, líný. Taky se mi moc nelíbilo začlenění kocourovi animace do reálného prostředí. Je zvláštní sledovat digitálního kocoura, jak si povídá reálnou kočkou a naopak. Takže, když nad tím tak uvažuji: kdyby dali tvůrci Garfieldovi bouchačku a natočili s ním jednu povídku z Rodriguezova Sin city, bylo by to ok. Tím, že ho neumístili do brutálního, zvráceného světa, ale do světa scénáristické bezradnosti, do světa skutečných zvířátek, tím Garfieldovi ublížili... (14.11.2004)