Utopie - Nejvíc lidí žije v Číně

Úplně bych zapomněl, že natočit svěží, vtipný a dobrý film vlastně není nic těžkého. Stačí mít prostě jiný, nekonfliktní, pohled na svět a dílo se prostě musí podařit. Tento film je takový trochu povídkový, skáče z člověka na člověka a spojuje to vlastně jedna benzínová pumpa. No a je to o radosti ze života, i když tam tý radosti moc není, bo je to docela kruté, přesto je to komedie a dobrá! Vyprávět se to nedá, vidět nutno. Pobavil mě hlavně manželský pár na výletě, ona vypráví, on taky, dva monology. On vystoupí z auta a jde se vykoupat. Cizí chlap mu sebere šaty, obleče si je, nasedne do auta, nastartuje a jede se. Manželka si vůbec nevšimne, že má jiného muže. Ten stále plave v rybníce. Dokonalé. 80% (19.06.2014)

Když dědci padali do bažiny a zpívali, tak jsem se fakt řehtal, ale zbytek rozhodně veselý není. Spíš smutný. A ve výsledku zdaleka ne tak objevný, jak se tady píše. Ano, Utopie utrpěla mou percepcí, protože jsem si ji pustil hned po Interstate 60, kde se každý jiný film z vnitřního hlediska zdá být extrémně vyčpělý a prázdný, ale špatný film to není. 70% (25.04.2017)

Opravdu zajímavý, těžko hodnotitelný film. K pochopení jednotlivých příběhů není třeba znát politickou scénu v Norsku, i neznalým, mezi které rozhodně patřím, některé strany dojdou hned. Jako komedii bych Utopii neviděl, ano také se u ní zasmějete, ale většinou je to spíše mrazivé drama, u kterého je nad čím přemýšlet. Která povídka byla nejlepší si netroufnu říct, je jich tu více kvalitních a velice pěkný je i jediný příběh, který jednotlivé povídky propojuje, tedy příběh Lasse. Snad jako z každého severského filmu, i u z Utopie na vás dýchne ta pravá norská atmosféra, ke které opět dopomáhá místní klima, krajina a hlavně pěkná kamera. 80% (24.07.2015)

Přišlo mi, že povídky vůbec nevystihují ty politické strany, které mají vystihovat. V čem souvisí nahý chlap pobíhající po lese s konzervativní stranou? O čem byla ta povídka s tím stopařem? A takových otázek by se vyskytlo více. Pro mě jako pro politologa a pro obdivovatele Skandinávie poměrně hluboké zklamání. (23.03.2012)

Originálních počinů není nikdy dost, a když mimo svoji jedinečnost nabídnou i něco navíc, tak tím lépe. Skupinka Norských režisérů dostala za úkol zmapovat tamní politickou scénu. Každý si vybral jednu parlamentní stranu, a natočil povídku ve které vyzdvihuje základní myšlenku zvolené partaje, a dovádí ji ad absurdum. Satirou a sarkasmem se nešetřilo, s politickou korektností si nikdo hlavu nelámal, a i proto vznikl snímek který ke svým filmovým kvalitám přidává mrazivě nezkreslený pohled do duše lidí skandinávského království. Nebo hořko-sladkou poetiku života malého člověka, to podle divákovy pozice na stupnici optimismus - pesimismus. Jediným kazem na kráse je fakt, že informace o Norském stranickém systému nepatří v Česku k obecně známým, a k plnému zážitku je nutné si alespoň něco málo zjistit dopředu. To neplatí pro poslední povídku, která je perfektně srozumitelná úplně každému. Nezbývá než doufat, že se i naše kinematografie jednou zmůže na podobně progresivní projekt. (04.10.2011)