Pozemšťané

Pokud se na tento film podívá člověk, který váhá, jestli se má stát vegetariánem nebo nemá, tak po zhlédnutí bude rozhodnut. Záběry skrytou kamerou jsou skutečně mňamka, která ovšem nemusí chutnat každému. Trošku mi vadilo, že jsem z dokumentu cítil, že jediným východiskem, jak problém vyřešit je přestat žrát zvířátka. Představoval jsem si, že se na jatkách odehrávají ještě ošklivější věci, ale třeba tvůrci měli pouze špatnou ruku při výběru, kam se vydat natáčet. A navíc je dokument strašně moc křesťanský a nad některými úvahami zůstává rozum stát. Rozhodně se však zhlédnutím cítím obohacen. 3* (30.12.2012)

Lidská rasa dokázala ve své historii vyprodukovat mnoho zvěrstev a to nejen vůči zvířatům. Přestože má vina v tomto směru začíná a končí konzumací masité potravy, tak jsem ochoten se zvěři všeobecně a jednotlivým kusům konkrétně jménem lidstva omluvit. Přesto si myslím, že kdybych byl zvěří vyhodnocen jako chutné sousto a dal bych jí sebemenší šanci, tak by se se mnou také nepárala. Tento dokument mi přinesl dostatek znechucení, nulovou zábavu a kdybych v sobě našel sílu dokoukat ho až do konce, tak bych patrně šel s hodnocením ještě níž. (09.07.2012)

Po dokoukání, jsem si řikal, jestli mi to za to vůbec stálo. Byl jsem znechucen a v depresi z toho, co jsem viděl. Dokument doufejme ukazujou pouze extrémní připady, případy trpících zvířat. Poddává je tak, že by se člověk měl stydět, že maso vůbec jí, což mi trochu vadí. Taky dostane člověka do takové nálady, že by okamžitě ubil někoho, kdo by takové věci prováděl. Earthlings jsou rozděleni do pěti kapitol. 1. Mazlíčci a 2. Maso, které by se zamozřejmě měli být ošetřeny zákony a co nejtvrdšími tresty, ale jako takové nemžou zmizet a ani být humální ze dne na den, ba i v blízkých desetiletích. Pak 3. Oblečení a 4. Zábava (bíčí zápasy, rodeo, atd.), které bych okamžitě zakázal. Člověk se v dnešní době obejde bez oblečení ze zvířat a o zábavě ani nemluvě. Kdo potřebuje vidět slona na stoličce v cirkusu nebo v betonové místnosti v zoo? Poslední 5. Věda je zase trochu komplikovanější téma. Dokument není lehký na koukání. Jestli jste slabé povahy, tak to ani nezkoušejte. Já jsem většinou měl oči zakryté a stačil mi zvuk. Ke konci jsem si hrál s myšlenkou pouštět Earthlinks povině na školách, aby lidé opravdu změnili přístup ke zvířatům. Ale nutit někoho na tohle koukat by bylo zlo. - "What do they get for their pain? Do we even give that a second though?" (29.04.2008)

Ano, lidí jsou krutá a odporná stvoření, která dokáží naplno využívat svou nadřazenost. A na kom ji využít nejlépe než na zvířatech, že ano... Doteď jsem již viděl dost dokumentů na toto téma, takže už jsem byl při sledování dá se říct ostřílenější a všechny ty obrázky mě tentokrát nevehnaly krev do žil a kudlu do ruky v takové míře. To nic nemění na faktu, že ty zrůdy, co vymyslely všechny "přístroje" na zabíjení zvířat by měli shořet v pekle, stejně jako všichni ti zamindrákovaní lidé, kteří si své problémy na zvěři v těchto sádkách smrti vybíjí. Nedivil bych se, kdyby polovina z nich byla vrahy lidí. Jakýkoliv soucit jim totiž schází. Co mě dostalo do kolen, tak svlékání lišek z kůže. Zaživa. Větší odporností je snad už jen zabíjení delfínů. Dokument samotný je dnes již notně zastaralý a já doufám, že tyhle praktiky již vymizely. Nejsem tak naivní abych si myslel, že zvířata jsou zabíjena "v klidu", protože to vždy bude stresující faktor, ale dá se to dělat humánněji. Dokud ale budou existovat fast foody a superkarkety, tohle masové šílenství neskončí nikdy. Kapitolou samu pro sebe je zabíjení zvířat pro radost (tímto zdravím všechny hajné a lovce) a užívání zvířat pro experimenty. (24.10.2014)

Nijak velkou díru do hlavy mi konkrétně tento film neudělal, ale pokusím se shrnout, co mě u něj napadalo. A nebude to asi nic moc zajímavého. Už jako dítě jsem podobné záběry viděla v odpoledních pořadech na ČT a dále, aniž bych to vyhledávala, jsem se takto zprostředkovaně setkala s lecčíms. Nemá to znít zvrhle ani hrdinsky, když řeknu, že jsem si na nepříjemný pohled zvykla. Ale to neznamená, že přestal být nechutný a nepříjemný, a už vůbec by to nemělo znamenat, že jsem si zvykla na utrpení druhých. A jsme u toho. Bohužel jsem taky člověk. A nic lepšího ze mě nedělá to, že se dívám na Earthlings, ani to, že si na ohníčku radši opeču doma vypěstovanou brambůrku než flák krkovice. Dokonce ani to, že se štítím kožešin a že neholduji cirkusům nebo býčím zápasům, mě nezbavuje příslušnosti k lidskému rodu a odpovědnosti, kterou nese za deformaci světa. Jenže kdo sebere odvahu něco změnit a kdo vůbec ví jak na to? Já ne. Cokoli, co se snaží naši zaslepenost, naivitu a pasivitu podkopat a vyburcovat nás alespoň k zamyšlení, soucitu a proslulému „začni u sebe“, je chvályhodné. Earthlings se tváří komplexně, ale samozřejmě těžko za nepříjemným pohledem ukáže celou nepříjemnou pravdu. Nemluvě o tom, že víra v jedinou pravdu mě opouští. Léta jsem byla v docela úzkém kontaktu s jednou přírodovědkyní. Sice omdlévala, když zaslechla slovo „žíla“, ale ceknout před ní něco proti pokusům na zvířatech, GMO nebo praktikám na jatkách bylo jen pro nejodvážnější. Čemu věřit? Kde jsou (především ve vědeckém úsilí) hranice morálního chování? Zase nevím._____ Ještě bych měla obhájit své zděšení z filmu Le sang des bêtes, protože kdo ho viděl, asi si na něj v souvislosti s Earthlings musí vzpomenout a mohlo by vypadat divně, že na mě zapůsobil o tolik silněji. Zásadní rozdíl je ve zpracování. Le sang des bêtes je především dechberoucí surrealisticko-dokumentární filmařina. Nachází zvrácenou estetiku zabíjení. Podává to prostě jinak než s alarmující nabádavostí. (Ne)lidská lhostejnost, která je společnou rovinou obou filmů, zde spoluvytváří děsivou kompozici uměleckého díla. I Le sang des bêtes můj útlocit (vím, že se nerovná morálce) ponechal bez hodnocení hvězdičkami. Dále třeba u Renoirových Pravidel hry scéna masakru divokých králíků zapříčinila, že se nakonec nemůže jednat o můj nejoblíbenější film. A mimochodem ve stejném snímku zazní i slavná věta: „Na světě je hrozné, že každý má své důvody.“ (03.07.2008)