Constantine

Chladnokrevný Reeves jako spasitel, který charizmatem možná překonává i Nea, jako hrdina, který se nestydí svoji poslední cigaretu típnout ve vlastní krvi a jako drsňák, který každým svým gestem posílá všechny démony včetně Satana hezky rychle někam. A všechna pekelná nadpřirozenost ve zkoumavém duchu nefalšované detektivky tak, jak to v komiksovém žánru ještě nikdo nezkusil. (30.04.2006)

Takhle se mají dělat komiksové adaptace - za zvuku skřípání fanboyovských zubů jít vlastní cestou. Tady tvůrci pochopili, že komiksy, nejen ty mainstreamové, ale také i ty overgroundově alternativní jsou funkční snůška přepálených klišé, pozérství a povrchnosti s nádechem něčeho hlubšího. Ale když se to adekvátně uchopí a rozehraje, může to být ohromně zábavné, a to na celém spektru od camp cringe až po neironickou lásku. Obsazení Keanu Reevse je geniální tah, jak existenciálně zasmušilého hrdinu místo tuctového dark and gritty pajduláka pro kluky proměnit v nejvíc ňufí trpitele v historii blockbusterů. Kdykoli si připálí cigáro, procedí přes rty nějakou tu osudově obtěžkanou hlášku nebo dělá nedostupného, máte sto chutí ho obtulit a hodit do ohrádky se štěňátky. Hodně to podporuje Rachel Weisz coby cool laňka s bouchačkou na mýtince obehnané démony. Jejich společná chemie funguje skvostně a vyprávění to rozkošně šponuje, až si přejete mít moc ďábelsky zastavit čas a napasovat je do toho polibku. K tomu vymazlená kamera, která se opájí těmi skvostnými obličeji v nekonvenčních širokoúhlých kompozicích, a precizní výprava coby součást zábavného world-buildingu, kde je něco směšně doslovné a něco se prostě jen děje. Při prvním Reevesově otevření zippáka se člověku na tváři rozlije takový ten přiblblý úsměv, který přebije až fenomenální nefiltrovaná rozkoš z Tildy Swinton coby nadpozemsky povýšeneckého archanděla Gabriela a Petera Stormareho v roli Tilla Lindemanna. (24.03.2023)

Constantine není ryzí horrorový akční film jako byli kupříkladu Blade či Hellboy. Horrorových momentů je v něm pomálu a trikové scény jsou v něm použity v rozumném množství, nepůsobí vcelku dojmem přeplácanosti jako je tomu u žánrově příbuzných titulů (pamatujete si na finální potvoru v Hellboyovi?). Akce není též moc, zato je stylově vybroušená. Film má krásně ponurou atmosféru, podobnou klasickým noir detektivkám a horrorům z 60. a 70. let. Hlavní postava Constantina je v podstatě archetyp hrdiny známý z těchto dob: cedí ironické hlášky a nejraději by se na všechno a všechny vykašlal. Jedině strach před Peklem ho drží naživu. Režisér Francis Lawrence byl před natočením Constantina znám jako přední tvůrce videoklipů. Proto překvapí, že z filmu neudělal zběsilou adrenalinovou jízdu plnou rychlých střihů a efektů. Naopak, natočil inteligentní a svěží příběh s kompaktním a zajímavým světem, plným sympatických hrdinů. Keanu Reeves je jako moderní vymítač skvělý. Za zmínku stojí ještě výborná Tilda Swinton v roli androgynního archanděla Gabriela. A to nejlepší nakonec.. Peter Stormare jako Lucifer je vysloveně fantastický! Roli Pokušitele se doslova vychutnává. Silné 4 hvězdy. (08.09.2005)

Přemíra natěšenosti možná způsobila, že jsem s adrenalinem a radostí z tohoto filmu zůstala někde na půl cesty. Keanu vymítal, až se z něj kouřilo, kamera a trikové parádičky byly opravdu okouzlující - třeba Luciferova plavná chůze poletujícími sklíčky vstříc Gabrielce, ale to všechno mi nenahradí, že jsem nepronikla ani do "mechanismů" ani do atmosféry, asi bych se jako medium nechytla. (06.11.2005)

Po shlédnutí 2/3 snímku jsem byla rozhodnutá ohodnotit jej 3*, protože byl sice zajímavý a zručně natočený, na druhou stranu ale nepřinášel nic nového. Pak ale přišla závěrečná půlhodinka, při které mi vskutku spadla čelist. Vynikající, démonický a ďábelský Peter Storemare v roli Satana, skvěle vygradovaný a načasovaný závěr a hlavně scénář vystříhající se klišé. Constantine je pro mě rozhodně příjemné překvapení, protože až na pár čestných výjimek čistě komiksové filmy nebo filmy na motivy komiksů nemusím. (03.05.2005)