Constantine
Constantine
Constantine
Constantine
Constantine
Režie:
Francis LawrenceKamera:
Philippe RousselotHrají:
Keanu Reeves, Rachel Weisz, Shia LaBeouf, Tilda Swinton, Pruitt Taylor Vince, Djimon Hounsou, Gavin Rossdale, Peter Stormare, Max Baker, Francis Guinan (více)VOD (2)
Obsahy(1)
John Constantine od malička vidí svět takový, jaký opravdu je. Má schopnost rozeznat anděly a démony skryté pod lidským vzezřením. Tím, že se dříve snažil spáchat sebevraždu a nežil zrovna životem světce, si přímo koupil vstupenku do pekla. Když jeho plíce začnou vypovídat službu kvůli neustálému kouření cigaret, dozví se od lékařů, že zemře mlád a bude to brzy. Dá se dohromady s nedůvěřivou policistkou Angelou Dodsonovou, aby společně vyřešili záhadnou sebevraždu jejího dvojčete. Pátrání je přivede do světa andělů a démonů, který existuje těsně pod povrchem Los Angeles. Stanou se zajatci sledu katastrofických událostí z jiného světa a pokusí se najít vlastní klid za jakoukoli cenu. (Nova Cinema)
(více)Recenze (1 284)
Temná duchařská comiksová detektivka, skvělý Keane Reeves jehož titulní hrdina je takový Van Helsing, nebo možná spíš víc Philip Marlowe... Komiks v němž se dozvíte, že kdo kouří, přijde do Pekla... PS: s výjimkou Bruce Willise neznám snad nikoho, kdo by s tak stoickým výrazem dokázal típnout cigaretu do louže vlastní krve a poslat Satana do prdele... ()
Filmy s tematikou podsvetia (tobôž pekla), anjelov a démonov či nadprirodzenými silami odsudzujem už po zhliadnutí traileru. Avšak pri tomto kúsku ma neodradilo ani počiatočné pištolné-stretnutie s démonmi, ani klišé vec s dvojčatami. Som neskutočne rada, že som vytrvala a mala možnosť zhliadnuť niečo magické, netradičné a tak démonicky späté s priestorom medzi nebom a zemou! ()
Atmosféra pekla připomínala Devil May Cry. A to se mi líbí. Vůbec celá atmosféra filmu mě dost chytla. Keanu Reevesovi a Rachel Weisz to spolu dost ladilo, i přes některé nedostatky je to super film. (Komiks neznám, jen jsem narazil na seriál.) ()
jako malej jsem to žral, protože jsem miloval Keanu Reevese, ale když se na to podívám teď je to totální blbost... dimenze ztvárněný asi tak, jak by si to mohlo představovat desetileté dítě, lucifer jak ujetej pedofil, aneb utečenec z illinoiského prison breaku atd. 2* dávám za keanu a efekty ta 3* je za rachel weisz ()
Constantine je film, co vás chytí do svého světa a nepustí vás, až do samého konce. Trochu mi to připadalo, jako kdyby se Van Helsing přenesl do současnosti, až na to, že tady mi celej koncept přišel mnohem promyšlenější. Každopádně i tak se nejedná o nic světoborného a čtyři hvězdy to ode mne dostává s odřenýma ušima. ()
Torr měli pravdu: "Exorcist je bolest." John to ví a tak se s těma démonickejma šmejdama moc nemaže a Lou se již těší, až si ho bude moct v pekle trochu podat. Perfektně vystavěný vesmír vymítačských kovbojů, padlých andělů a lidské malosti. Keanu Reevese mám rád a tady nezklamává, ovšem největší bomba je v Constantinovi Tilda Swinton jako bezpohlavní Archanděl Gabriel - dokonalý úlet. Constantin baví i děsí a potvrzuje, že komiksovka může být dělaná stylově, kvalitně a přesto v podstatě undergroundově bez velkého spektáklu kolem. ()
Filmů tohoto typu moc není. Podobnou atmosféru "mezi nebem a peklem" má Devátá brána. CGI dobrý, až na rozmašírovaný xicht satanova levobočka na stole, to byla hrůza, kterou dělali snad na 486. (Třetí zhlédnutí, první 22. 3. 2009) ()
Okey, Keanu jako vymítač ďáblů. Inspirace komiksem zjevná a naprosto perfektní. Tenhle film je masakr. A Keanu se na takový role prostě fakt hodí. Jako fanda komiksů jsem byl naprosto spokojený, tak věřím, že budou i ostatní. ()
Příliš digitálních triků. Nehluboký smysl příběhu zachraňuje charismatický Reeves. ()
70% ()
Do dnesneho dna som si myslel, ze Gabriela Byrnea coby Satana z End of Days nikto neprekona. Mylil som sa. Peter Stormare len potvrdil, ze je nedocenenym hercom. Ludia v sale boli v zavere filmu v napati a ja som musel robit vsetko pre to, aby som sa nesmial nahlas :-) Co ma trosku iritovalo bola predvidatelnost deja, ale mozno to je len moj problem. Tak ci tak Constantine stoji za to vidiet.. ak kvoli nicomu inemu, tak urcite kvoli Rachel Weisz ;-) ()
První polovina za čtyři hvězdičky, efekty pěkné, dialogy celkem fajn. Řešení zápletky ke konci je už slabší. A konec je už jedna velká tragédie, teda spíš hollywoodská překombinovaná hovadina. Plus navíc dostanete "moudrou" myšlenku úplně v závěru. Llehká zábava na unavený večer, mozek nechte jinde. ()
Mix medzi hororom a komediou. Temnotou na stareho dobreho Exorcistu nema, a tak zostava iba priemerom, aj ked tym, co maju radi Reevesa o jednu * naviac. ()
Překvapení ? Rozhodně....spolu s Válkou Světů a Pomstou Sithů je to nejlepší film, co zatím rok 2005 přinesl.Vlastně je to takový moderní vymítač ďábla(ďáblů) + velice sympatický smysl pro humor + velice "hustej a drsnej" Keanu + "hustá a drsná" atmosféra + fajn stylová hudba + ....+ ...+ plno dalších věcí, na které si zrovna nevzpomenu, ale celkový dojem je super ;) ()
ideální film do protikuřácké kampaně... námět poměrně prostinký (naprosto klasická představa o dobru a zlu ztělesněná bohem a luciferem mi přijde jako klišé, byť se na povrchnu sanží vyvolat dojem čehosi hlubšího), scénář je tudíž nekomplikovaný (což však tady není na škodu!), akční scény docela slušné (až na představu pekla, ta postrádala jakoukoliv invenci...), kamera a střih ok (no až na pár chvilek), místy bohužel až nechtěně komické... ale vcelku nadprůměr. 70% ale za ten poněkud nemotorný konec (ale pravda, co chtít víc...) dám jen tři hvězdy. ()
Jeden z filmov, ktoré sa mi nikdy "neprejedia" - bez ohľadu na počet projekcií. Labužnícky si vychutnávam každý záber. Výborný Keanu Reeves, výborný Peter Stormare, výborná, temná atmosféra a drsňácko-coolový humor. Jasných päť *. ()
Constantine měl být blonďák, ale Keanu Reeves ho zvládnul i tak velmi dobře. Škoda jen té žvýkačky na konec. ()
Náboženství trochu jinak aneb jak se lze prokouřit až k zmrtvýchvstání. ()
Mám Reevese dost rád, protože jeho charisma zkoukatelní i nepovedený film. Constantine je asi jeho nejlepší film, počítaje v to i všechny díly Matrixu. ()
Související novinky
Druhé Já, legenda se hýbe kupředu
Já, legenda bylo hitem, zejména na domácí půdě. Postapokalyptický snímek, v němž se Will Smith jako vědec a domnělý poslední člověk na světě snaží vypořádat s následky nákazy, jež zdecimovala lidstvo… (více)
Druhý Constantine s Reevesem má oficiálně zelenou
Pekelně dobré zprávy hlásí studio Warner Bros. To se totiž dohodlo s režisérem Francisem Lawrencem (Já, legenda, Hunger Games: Vražedná pomsta) a hlavně Keanu Reevesem (John Wick, The Matrix… (více)
J. J. Abrams chystá reboot Constantinea
Produkční společnost Bad Robot režiséra a producenta J. J. Abramse (Star Wars: Vzestup Skywalkera, Star Trek) oznámila, že chystá televizní reboot komiksového Constantinea. Oblíbená postava má jedno… (více)
Jak to vypadá s pokračováním Constantinea?
Herec Peter Stormare (Armageddon, John Wick 2) na svém Instagramu potvrdil, že dvojka filmového Constantinea s Keanu Reevesem je oficiálně v přípravě. Herec, jenž v prvním filmu ztvárnil Lucifera,… (více)
Isteže sa pozerala tým, tým zúfalým pohľadom v tej chvíli len na mňa. Zúfalstvo nebola jediná zložka citového vypätia. Oči vyžarovali odrazu nádej. Slabú, ostýchavú, no zastavila proces znetvorenia jej tváre. Precitla, určite nie mojou krásou, a odrazu jej úvahy stratili momentálne patričný význam. Nikdy som sa nepozeral tak dlho a silno do očí niekomu inému ako teraz. Bolo to nevyhnutné, to jediné, čo mohlo tvoriť ľudský kontakt. Telesný už zabezpečovali len ruky. Jej silná, ale jemná, moja chudšia, kostnatejšia, ale dobre udržiavaná. Nevnímal som skoro nič. Existovať musela len ona. Široký dav ľudí dole nemal tvár. Matnosť a neurčitosť, hmlovina zahalili všetko navôkol. Prekliate podtrhnutie atmosféry dotvára prudký dážď sirôt a ubíjajúce šero. Slnko zašlo, našťastie, pretože vždy stačí dojem, predstavivosť, obeta a sebapoznanie. Osvecovalo si všetko, len vnútro nie. Preto nech mu je tak dobre, zapadnutému. Dážď nezmáča len dvoch ľudí. Opodiaľ stojaceho dobre pestovaného muža v obleku s tmavými vlasmi, zelenými očami, s jemným strniskom a fantasticky tvarovanou postavou. Nemal snáď jedinú chybu, navyše nad hlavou mal akési svetlo, belasú žiaru. Dážď ho mal v úcte, akoby existoval mimo neho. To využíval druhý muž, samozrejme môj priateľ Karl R. , ktorý pritisnutý k mužovi mu tesne držal nôž pod krkom a prinútil ho vystrieť dlaň, na ktorej sa medeno-smaragdovými písmenami zobrazoval text z dievčininých zatiaľ posledných slov, predtým než....... “Svätožiara nado mnou. Šťastný záblesk chvíľky. Túlavé, zamračené, zúbožené šťastie nachvíľu zazrelo moju utrápenú postavu. Zastavilo sa a hodilo rukami krátku, ale intenzívnu možnosť vychutnať si šťastný prenikajúci pocit. Kedy inokedy, ak nie túto nedeľu. Ten akože Pánov deň. Cítim chvenie, neprekonateľnú radosť, úprimnú bezstarostnosť. Neviem v návale šťastia či plakať od prežitia alebo sa usmievať a prijímať do náručia imaginárne deti s matkami, ktoré sa rozbiehajú ku mne. Ako túžobne chcem zotrvať v tomto blahoslavenom momente. Necítiť čas, priestor, budúcnosť, nezaoberať sa minulosťou. Neuveriteľne šťastný. Koľkokrát? Preboha, Mrazí ma. Prsty dvoch obyčajných rúk sú dostatočné...Ten pocit je enormne krátky. Žiaľ ho premáha nevtieravo, nemusí sa napínať, potichu sa z nezáujmom šíri z hĺbky duše, je bezcitný, neutrálny, akoby vedel, že ma premôže a nič mu v tom nezabráni. O to viac je šťastný okamih intenzívnejší. S pocitom krátkeho trvania ho musím prežiť nadľudsky, inak, božsky. Nemám na výber. Dopitá fľaša kvalitného vína, porozhadzované lieky bylinného charakteru vo vrecku, nemo tváriaci sa kríž, vresk a krik kdesi v diali, brechot diabolského psa šíriaci sa vzduchom. Zbedačená svetskosť. Hypnotický a mnou milovaný šťastný okamih sa nevyhnutne premieňa. Je viac zmyslový, ohraničenejší, hĺbavý a opäť premýšľajúci. Trápi sa sám sebou a sťahuje aj vedomie. Vyžiť so šťastného okamihu je takmer nemožné. Je ľahučký, krehký, o čo viac intenzívnejší, o to viac nestály, labilný, prelietavý. Kam vždy uteká, do akej krajiny, ktorú ja nemôžem poznať a vidieť. Neberie nikoho so sebou, je sebec a egoista. Nemôže za to a ja mu to nevyčítam. Rozdala som sa, bola som tu pre druhých, pre nich som slúžila, nepotrebujem chvály a slávu. Odmietam, nechcem ich. Na ten krátky čas som bola v nich, v ich šťastí. Ja som bola zdrojom lásky. Enormne ma napĺňal tento stav. Nikomu nič nehovorím, mlčím, ako tie biele oblaky nado mnou...Tlak v hrudi prichádza a pichľavá bolesť pri srdci sa ozýva. Kam ma to vedie? Kam ma to tlačíš? Do oblastí, pustín a krajov, k ľuďom nepoznaným? Nevládzem, necítim podporu, pomoc neprichádza. Aj ten krásny muž v obleku nehľadí na nič, len na mňa. Čo to? Rukou mi naznačuje úctivo s úklonom, aby som pokračovala, dokončila začaté. Rozkaz pane, ešte ani teraz nemôžem rozhodnúť sama. Tak teda......“, predtým než sa odhodlala skočiť. Výkrik. Tušenie. Zorientovanie. Dve telá. Prestávka v čase. Zúžený priestor. Koniec nevyhnutnosti. Pád. Jeden slobodný, druhý záchranný a vynútený. Ruky v jedno. Výčitka – záchrany, či prekážky? Takýto je vzťah k dievčine. Divo vrieskam: „Vaše slová nie sú prostriedkom záchrany. Sú prikrátkym motívom emočného vzrušenia duše. Ten muž to vedel, preto tu stál. Zdola sme cítili slabosť duše, ťahala nás, lebo spoznala svojich možných spasiteľov. Teraz sme tu, no neudržím vás. Zastihli ste ma v nepravej slabej chvíľke môjho života. Nepripravený, len z povinnosti spásy sme trielili nahor. Ste úžasná, no rozhodnite sa ak máte tú milosť, či som úprimný. Teraz ma hlad gniavi, výčitky silno prúdia, súcit s umierajúcimi bolestný je. Pani, čo ste našli, odrazu strácate. Nehodný, zlyhávam. Je mi to tak strašne ľúto...“ Siedma hodina poobede prináša sedem úderov hodín obrovskej budovy v strede mesta B., na streche ktorej moja jedna ruka chráni mňa, druhá neúspešne dokončuje ochranu jej. Muž zmizne v momente. Dievčina padá dole a Karl R. ma ťahá hore. Vidíme jej telo, potom hmlu a tmu pretína len vzďaľujúce sa svetlo jej dočasnej svätožiary. Náraz. Výkriky a stony. Pomaly dohasína, slabnúce svetielko tam dole opäť bezcitne pohlcuje tma. „Nepýta sa, kto je ďalší. Sucho, bez štipky ľudskosti a empatie konštatuje ďalšieho. Len počty? To je všetko, čo ju zaujíma? Ježiši Kriste! Zhliadni tu, na mňa chvejúceho, slintajúceho od zúrivosti! Koľkí ešte?“ Všetci navôkol v meste si nasadili vyľakané a prekvapené tváre šíriace zdesenie a hrôzu, no tváre bafkajúce cigary, pestované a uhladené, bezemočne dokonalé. Naše dve šíria pot a hnus. Veronika sa nezastavuje a svätožiare oprávnene nemáme, rýchle mizneme v zmätenom dave. () (méně) (více)