Hokejový zázrak

Dobře zpracované sportovní téma podle skutečnosti vyniká především svědectvím doby, a to v takové míře, že jsem si i během projekce musela několikrát uvědomit, že se nedívám na snímek z opravdových osmdesátých let. Nálada těch časů dýchala přes obrazovku, podpořená pravdivými úvahami o tom, že se nejedná pouze o prestižní titul této skvělé hry, ale velkou měrou do ní zasahuje i politická linie, soupeření mezi uměle znepřátelenými pakty, živené médii z obou stran, proto nemám příliš za zlé Herbu Brooksovi, že nás, Čechy, zařadil mezi "tu bandu". Kdyby jen tušil, že mnohem větší rivalita a možná i nenávist panovala mezi týmy ČSSR a SSSR :-). Dokonalá lahůdka se zvýšeným adrenalinem však obdivovatele hokeje logicky čekala v poslední půlhodině filmu - detailní, živé a dynamické záběry kamery zprostředkovaly pohledy, kterými se na ledě vnímají sami hráči, aniž by docházelo k nepřehlednosti. Nakonec i politiky, patosu, patriotismu a podpory chápavé manželky bylo na americký snímek tak akorát, tak proč jen za tři? Čtvrtá chybí - za poctivé, přesto vlažné výkony herců, tady jsem čekala mnohem větší nasazení, skoro takové, jaké měl olympijský výběr USA v Lake Placid:-). I tak ale stojí za to Miracle vidět, hokejoví nadšenci povinně. (06.04.2012)

"Myslím, že je to zas nějaká fligna, hoši !! Herb nás chce jen zblbnout.." ;) Ačkoli tu hlavní roli hraje Kurt, totiž jeho postava, tenhle sportovní biják skutečně není o tenise, ale o hokeji !! ;) I když on vlastně není ani o tom hokeji, jako spíš o Herbu Brooksovi, jehož si s gustem střihnul zmiňovaný Kurt Russel s účesem podle hrnce a rukávem plným triků a hesel.. Těch zvláště !! Zvláště v oněch studenoválečných časech hokej skutečně platil za něco víc než jen sport, o čemž bychom my mohli vyprávět, což začínající Gavin O'Connor velmi důsledným uváděním do politických souvislostí pochopil, a učinil tak disneyovský sportovní snímeček žánr poměrně ozvláštňujícím hybridem.. Velmi slušná filmařina na čele s klasikem Markem Ishamem, jehož jednoduché, ale nesmírně funkční, hudební motivy z jednoho místy mačkají emoce stejně silně jako kdysi sborná mačkala své soupeře.. (08.01.2017)

Netuším, zda lze organizovaným věřením způsobit zázrak, ale víra Herba Brookse ve svůj tým ho přinesla. Hokejovej turnaj na Olympijských hrách v Lake Placid v roce 1980 měl být totiž opět triumfem neporazitelný kamándy CCCP, která měla zašlapat do ledu studentíky ze zemí, kde se hráči mohli živit hokejem profesionálně a tudíž je opomněl baron de Coubertin pozvat na oslavu ladnosti amatérskýho sportu. Dobře si pamatuju skřípění svých zubů, když našlapanej československej tým podlehl nějakým studentům z USA. Tehdy jsem vůbec netušil o existenci nějakýho trenéra Brookse a skutečnostech, že již mnoho měsíců připravuje tým složený ze správnejch (nikoliv nejlepších) hráčů na základě sovětských tréninkových zkušeností s fyzičkou, k čemuž přihodil něco z psychologický brašničky. Před zápasem s CCCP věděl, že devětkrát z deseti z případů Sověti bez problémů vyhrají, ale v tom jednom zápase se může stát cokoliv . Tehdy se stal zázrak (http://www.youtube.com/watch?v=NuBcvNmsVvs), když Američané jako první tým po dlouhý době dokázali se Sověty bruslit po celou dobu utkání a všechny proměnlivý faktory se ten den převážily na stranu hvězd a pruhů. To všechno se mi moc líbilo. Jediným problémem pro mne bylo to, že snímek byl politicky pojatej jako souboj brutálních Sovětů s hodnými Americkými chlapci, kteří by nikdy nikoho neomlátili o mantinel a vítězství na OH bylo zastrčeno do pozadí na úkor zápasu se Sověty. Přitom v těch dvou dnech, kdy se mužstvo připravovalo po historickým vítězství na zápas se silným Finskem, musel Brooks prokázat asi nejvíce motivačního umu ve svý trenérský kariéře. (07.05.2012)

"Tak už věříte na zázraky?!" Památná věta amerického komentátora, když výběr kluků z vysokých škol dokázal v zemi, která ani neznala hokej, zvítězit na olympiádě. Dokonalý příklad toho, jak se dá s neznámými herci natočit skvělý film podle skutečných událostí, který mi v závěru vehnal slzy do očí. Olympiáda v Lake Placid je pro Američany asi tak posvátná jako pro nás Nagano. Dnes už mají světové hráče typu Mika Modana, Bretta Hulla, Deriana Hatchera, Jeremyho Roenicka, Chrise Cheliose, Keitha Tkachuka... ale tým snů, to byl výběr v Lake Placid. Výběr, který dokázal, že i s průměrnou věkovou hranicí 21 let, ale s obrovským sportovním potenciálem, se dají dělat zázraky. I ty hokejové. (14.04.2006)

Byl to pravý sportovní zázrak a zažít ho na vlastní kůži musel být zážitek. Ale protože na mě soukromí většiny postav nefungovalo, musím zůstat u obdivu jen směrem k zásadní události hokejového dějepisu. Střihově a kamerově výtečné zpracování zápasů funguje na výbornou a člověk téhle partě musí fandit naplno, jenže po informačně-komplexní stránce by mi šikovně koncipovaný dokument přišel vhod snad i více. (02.08.2011)