Hokejový zázrak

Až škodolibě jsem se pobavil nad tím, že vrcholem filmu není zisk nejcennější trofeje, ale porážka Sovětů. Film tak končí v momentě, kdy zázračné studentíky čeká ještě jeden zápas, o kterém se však dozvíme až z titulků. Ale i tak si s tím tvůrci poradili se ctí. Stejně jako s celým příběhem. Žánrové mantinely naplnili až po okraj, ale dál už se neodvažili, což je docela škoda. Až na scény přímo z "ledu", které braly dech, film nepřináší nic nového. Ale co čekat od Walta Disneyho, že? (23.07.2009)

Mám ráda hokej, byla to fantastická sportovní událost, bylo dobré, vidět ten příběh mladičkých hokejistů, kteří dokázali neuvěřitelné, ale nemůžu si pomoct, lepší než průměr ten film nebyl. Patriotismus mi tam vadil opravdu hodně a celý film byl natočen tak nějak ploše. Tichonov si nebyl sice podobný ani trošku, ale ten jeho pohled byl naprosto výstižný. (21.10.2005)

My máme Nagano, Amíci Lake Placid a ačkoliv jsem se občas ztrácel v nepřesnostech filmu a odlišnostech hokejových pravidel, hokej jako takový mám pochopitelně hodně rád, na Hokejový zázrak jsem se dlouho chystal a taky si ho poměrně užil. Je skutečně zajímavé vidět, že Disney co se týče hraných filmů vždycky netočil jen frančízy a jak jim to svědčilo. Gavin O'Connor je dlouhodobě můj oblábený režisér, takže to byla jistota. Stylem mi to dost připomínalo o několik měsíců mladší Světla páteční noci od Petera Berga, ale vzhledem k zaměření filmu vždycky raději sáhnu po Miracle. A Kurt Russell je pochopitelně král, kterého milujete i nenávidíte zároveň. (08.12.2019)

Tým outsiderů vs. neporazitelná mašina, motivační proslovy trenéra plné okřídlených frází, velký obrat v klíčovém zápase a nenáviděný soupeř na kolenou. Snůška sportovního patosu? Kdepak. I Američané mají svůj "Miracle on the ice“. Důstojná pocta pro Herba Brookse s dokonalou autenticitou hokejových záběrů, která vás především díky střihu a zvuku vtáhnou do hry. (05.01.2009)

Musí to být opojný pocit, když sklepnete Treťjakovi puk mezi betony, Fetisov vzteky přerazí svoje nářadí o mantinel a Tichonov na střídačce spolkne ukazovátko. Devět tisíc párů rukou tleská, tribuny řvou vaše jméno a cestou z ledu si s klukama dáte give me five. Američani si v Lake Placid prožili svoje Nagano, na pár dní se stali oslavovanějšími než Lincoln i Mickey Mouse a když pak pověsili suspenzory na hřebík, mohli vnoučatům vyprávět, jak tenkrát vypustili tendr Rudé mašině. Je mi jasné, že americký tatík u takového filmu uroní vlasteneckou kroupu. Mě ale tenhle příběh na žádnou emoční centrifugu neposadil a beru to jako normální sportovní film o týmu v prdeli, který po pár motivačních proslovech porazí Rusáky. Jenom s tím velkým plusem, že tady hraje skvělý Kurt Russell a celou dobu chodí v pěkných a elegantních kostkovaných kalhotách a za všech okolností má perfektní účes. Úplný igráček. P.S.: Není mi jasné, proč Viktor Tichonov vypadá jako Běla Lugosi, který právě nadzdvihl víko rakve a shledal, že ho nějaký vtipálek ve spánku přemístil z jeho oblíbené hrobky na zimní stadion. Přitom se tento legendární ruský trenér jak známo podobal zcela jinému představiteli. (02.02.2015)