Soumrak

The Twilight Samurai nebo Tasogare Seibei (たそがれ 清兵衛, literally "Twilight Seibei") Vypráví obyčejný příběh ovdovělého samuraje z nižší vrstvy, jemuž v práci dali přízvisko "Soumračný Samuraj" (Samuraj Soumraku). Jeho život je těžký, ale poklidný. Stará se o své dvě dcery a senilní matku, dokud nepřijde příkaz z klanu pro který pracuje a musí ho splnit. Příběh Alegorie srdce, povinnosti a cti z období konce éry EDO s překrásnou hudbou od pana Isao Tomita. 90 % (08.02.2011)

Soumrak zčásti dělá pro bájné samuraje to, co Nesmiřitelní pro pistolníky divokého západu - ukazuje, že samuraje nedělá samurajem meč v srdci a krev na rukávech, ale především odpovědnost, úcta, morálka a láska k moudrosti a rodinným hodnotám. Seibei, ač bývalým instruktorem v šermířské škole, by raději byl rolníkem a celé dny dřel na poli pro svou rodinu, než aby předváděl svůj talent, jenž mu byl nepochybně dán... Soumrak je film táhlý, skromný jako jeho hlavní postava, poučný (skoro) jako Akira Kurosawa a navzdory své civilnosti a bídě také vznešený. Škoda, že k tomu nebyl i více výraznější a/nebo záživnější... 7/10 (23.01.2010)

Nebyla jsem připravená na tak krásný film, který mě svým pomalým tempem postupně, ale neodvratně pohlcoval a já bez dechu sledovala životní příběh samuraje, jemuž zemřela žena na souchotě, maminka trpí demencí a on musí vychovávat ještě dvě malé dcerky. A právě tou menší, pětiletou, je celý příběh jako vzpomínkou vyprávěn. O tom, jak měli těžký život, jak tatínek chodil pracovat do skladu hradního pána, po večerech pletl klícky na hmyz a chodil ošmudlaný, protože všechno ostatní mělo přednost. A jednoho dne pomůže kamarádovi šermířským soubojem, protože kamarád má krásnou, rozvedenou sestru, kterou zná od dětství. A tak tenhle úžasný příběh o cti, poctivosti a potlačované lásky jednoho chudého samuraje mě trošku srazil na kolena, tak jako Hiroyuki Sanada, který byl prostě úžasný a já nemůžu dát méně než pět hvězd. (02.11.2012)

Yoji Yamada nespocetne krat vyhral japonskeho oscara. A tak, v 70 rokoch 77filmom v poradi konecne je aspon nominovany na toho americkeho. Pritom ide o Yamadov prvy historicky/samurajsky film. Pribeh chudobneho samuraja, uradnika na konci tokukavseho shogunatu, pribeh nenaplneje lasky, povinnosti a moralnych kvalit praveho samurajstva podany v citlivom, jemnom filme bez patosu, vo filme, ktory zobrazuje samurajov tak, ako skutocne mohli zit, tako ako sa mohli skutocne spravat, tak ako mohol suboj skutocne vyzerat. (26.06.2007)

K Súmraku som pristupoval s miernou skepsou, bál som sa totiž, že sa nebudem vyznať v historických reáliách a postupne sa budem strácať v postavách a historických súvislostiach, určených iba japoncom. Súmrak je ale prístupný úplne každému (aj Ekvádorcom), pretože je príjemne doslovný, všetky informácie a politické súvislosti sú nám podávané postupne, aby sme sa v nich vyznali a nakoniec máme super pocit, že sme sa dozvedeli toho o živote a politike v Japonsku druhej polovice 19teho storočia rovnako, ako z nejakého dokumentu. Navyše dramatický príbeh samuraja a jeho dilemy sú ako stvorené pre filmové plátno a pre filmové ocenenia, takže tieto dve zložky sa skvelo doplňujú v harmonický celok, ktorý narúša iba voiceover Seibeiovej dcéry, ktorá celý príbeh rozpráva, aby ho nakoniec musela dorozprávať úplne celý v zmysle o tri roky neskôr. Asi tým chcel režisér zostať verný knižnej predlohe, lenže tam sa mal práve od nej odkloniť a byť viac filmový. Film mohol byť vzhľadom na svoju komornosť aj o nejakých 15 minút kratší, nuda sa ale nikdy v žiadnom prípade nedostavila. Prekvapuje ma, že sa nedostal vzhľadom na oscarovú nomináciu do našich klubových kín. Podľa akého kľúča sa potom klubové snímky k nám dostávajú? Vyťahovaním lístkov z klobúka? (10.03.2013)