Soumrak

Velmi netradiční samurajský film, který dává silně vzpomenout na Seppuku už jenom tím, že Iguchi Seibei v mnohém připomíná jak postavu Hanshira Tsuguma, tak Motome Chijiiwy. Na rozdíl od Seppuku se však Tasogare Seibei věnuje otázce života samuraje a samurajskému kodexu jaksi jemněji a nepřímo. Řešení konfliktu pak nehledá v konfrontaci s neodvratitelným osudem, který pro ustřední postavy znamená zkázu jejich dosavadního způsobu života, ale ve vnitřním smíření. Pokud chcete nahlédnout do duše samuraje jinak než způsobem Akiry Kurosawy, pak nelze než doporučit právě tento snímek. (16.03.2011)

Překrásné. Poetické. I když by se to mohlo zdát usoužené a táhnoucí se, pro mě to tak není. Vše je tu pravdivě ukázáno, vše je špinavé a přitom krásně jasné. Nikdo nic nepřibarvil, všechny barvy, co tento film obsahuje, by se daly označit za původní. Všimněte si, až se budete dívat, ke konci, v průběhu boje, když ti dva stojí naproti sobě v tom pokoji, toho okna - přišlo mi tím nejdůležitějším prvkem v celé scéně, papírové okno, skrze které lze vidět vítr hrající si s větvemi stromu. Teď zřejmě trochu zaspoileruju, ale musím to zmínit - když se vracel domů, celý zakrvácený, a ona tam stále byla, cítila jsem to jako naprostý happy end, říkala jsem si, že i kdyby teď umřel na ztrátu krve, stejně by to byl happy end, protože ona tam byla. ~ Ten film dovolí záhadný způsobem se vžít do Seibeie, že s ním cítíte jeho radost, a když se tak stane, ten konec se stává vskutku trošku smutným. (23.12.2009)

,,Mohu být bezvýznamný, ale pořád jsem samuraj“.... Samurajská romantika, ale i westernová poetika provází příběh o rozcuchaném a ušmudlaném samuraji. SOUMRAK je terčem posměchu, je chudý, má dvě dcery a senilní matku. O ženský přemýšlí ,,jako o snu, který nikdy nevybledl“. Jeho problém (a problém celýho filmu) je, že než se vymáčkne, přijde málem nejen o lásku, ale i o život. Film si dává záležet, aby ukázal onu japonskou podřízenost, smysl pro dodržování hierarchie ve společenském postavení a předvedl, jak se žilo pár let před občanskou válkou, v době hladomoru na hradě v klanu. Necítím z toho poetiku samurajských filmů. Spíš Ameriku. A čekám ¾ filmu, až se půjde bít na život a (překvapivě....) na smrt. Konečně bude bitka!.... ,,RÁD BYCH SI S TEBOU POPOVÍDAL. POSAĎ SE. VENKU JE HEZKÝ DEN.“... Ach jo.... Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zjistím, že na slepici v Japonsku můžu volat stejně jako doma. (Ne, jméno manželky to opravdu není..) 2.) Chystám se založit samurajskou osadu. 3.) Jsem dobrej s mečem, ale je těžké se mnou vyjít. (A taky trochu chlastám.) (ten meč je důležitější...) 4.) Nechápu, proč si má samuraj, kterej dělal všechno dobře rozříznout břicho. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (07.03.2011)

Obyčejný film natočený velmi citlivě a jímavě. Dějem to není kdovíjak zajímavé, ale Japonci už prostě umí roztáhnout prostý příběh do dvou hodin tak, aby to nebylo nesnesitelně nudné. není to kdovíjak akční a ani se tam toho tolik neděje, ale jako vhled do života chudého samuraje (téma propírané horem dolem, pravda) to funguje pěkně. (31.08.2017)

Tklivý a citlivý příběh chudého samuraje, který musí za soumraku z práce ve skladu chodit domů, aby se mohl starat o dvě dcery a senilní matku poté, co mu umřela manželka. Neuvažuje se znovu oženit, ale poté, co se vrátí jeho kamarádka z dětství začíná váhat. Tahle "romance" je nádherná a tak odlišná od všeho, co se na západě točí. Režie na sebe vůbec neupozorňuje, a tak se můžeme soustředit na herecké výkony a příběh podbarvený pěknou hudbou. 8/10 (09.11.2009)