Spartakus

Z tohohle filmu je na sto honů cítit jakí to je nízkorozpočtová sračka, která se snaží působit jako velkofilm, ale prostě na to nemá. Představitel Spartaka je naprosto nevýraznej a zapadá mezi ostaní, takže film nemá vůbec kdo táhnout a proto to dopadlo jak to dopadlo. Radši si touhle slátaninou nekazit vzpomínky na pořádnýho Spartaka s Kirkem Douglasem (11.02.2007)

Na to, že sa nejedná o veľkofilm v ktorom sa otočilo veľa prachov, ide o dosť kvalitný snímok. Zaujímavé obsadenie na čele s charizmatickým Juhoslovanom Goranom Visnjčom sa v celku podarilo. Osobne mám rád historické snímky, aj keď nemajú obrovský rozpočet, ale kvalitne natočené. Tento film som videl viackrát a vždy sa poteším keď si ho môžem pozrieť znovu. (26.02.2010)

Na to, že se jedná o televizní verzi o jednom z nejznámějších povstalců historie, mi film přešel celkem působivý. Sice je vidět, že jde o TV film, ale rozhodně se řadí mezi ty kvalitnější a na to, že to má necelý tři hodiny, to celkem slušně odsejpá. Bitvy mezi Římany a Spartakem dokonce vypadají jako z velkofilmu a právě po této stránce bych filmu nic nevytkl. Dokonce herecké výkony, hlavně Gorana Visnjice a Anguse Macfadyena byly přesvědčivé. Proč ale dávám jen 3*? Bohužel pro tento film jsem v současnosti naočkovaný seriálovým hitem Spartakus: Krev a písek a jeho prequelem. Tím ale nechci říct, že je tato verze výrazně horší. Zde se jedná o poměrně kvalitní historickou rekonstrukci, které dávám sice 3*, ale jsou to ty nejsilnější možné - 69%. (24.04.2011)

Historický film na téma Spartakus si přímo žádá o solidní propracování postav. Scénář je bohužel pravým opakem. Vezměme dialogy, vůbec nebudu přehánět, když řeknu, že pokud vede Spartakus hovor s Variniou je tu scéna hodně připomínající Argentinskou telenovelu. To samé platí o psychologii jednotlivých zůčastněnců, která je příliš lacině servírována a když už se autor o něco pokusí, vyzní to jaksi nepřesvědčivě - místy až úsměvně (třeba impuls, který přivedl Spartaka k povstání nebo výčitky, které ho provází ohledně padlých přátel). Díry ve scénáři však zdatně látuje Robert Dornhelm. Strategie a zpracování bojů sice nemůže svou monumentálností konkurovat historickým velkofilmům, ale spousty zajímavých záběrů se nakonec podařilo natočit (viz. koňský skok do hromady plné obrněnců atd.) proto filmařská poctivost je u nich cítit nejvíce. Je sice pravdou, že před koncem si pan režisér jaksi ulehčuje - místo, aby natočil celou bitvu, nechá pouze přiběhnout upoceného vojáka s krvavým šlincem na helmě, který podává hlášení jak vše dopadlo. Vzhledem k délce filmu jsem ochoten to tolerovat a když připočtu i Gladiátorské zápasy je tam toho beztak dost. Celkově Spartakuse vidím spíše pozitivně, má slušnou výpravu i režii, pravdou je, že charakter hrdinů sice nedostal ve scénáři prostoru, kolik by zasloužil, dá se to však do určité míry překousnout. (30.05.2005)

K tomuto snímku jsem se víceméně (spíše více) dostal náhodou, jelikož jsem si nejdříve chtěl "pořídit" Kubrickova Spartaca a jeden neznámý inteligent označil tohoto nového za Kubrickovo, čili jsem po "dopořízení" v očekávání spustil soubor a moje naštvání neznalo mezí. Ale teď už k samotnému hodnocení: počátek filmu byl ve znamení mrzutosti nad tím, že se dívám na Spartaca od Roberta Dornhelma a ne na Spartaca od Stanleyho Kubricka. Na to jsem ale díkybohu brzy zapomněl, jelikož z počátku panovala snad 100% jistota, že snímek skončí tragicky a výborná první polovina mě doslova pohltila. Doba, kdy je Spartacus gladiátorem a i první chvíle, kdy je vzbouřencem, by se daly oznámkovat i pěti hvězdami...Co se ale stalo pak? Stále stejné scény, únavné hrdinské projevy, chabé vysvětlení na první pohled roztodivných spartacových pohnutek chodit stále sem a tam, dojem, že dnešní Itálie má rozlohu snad 10-ti kilometrů, někdy až průhledné zabíjení v bitvách, kdy bylo zřetelně vidět, jak meče zapichují za záda protivníka a především konec, ve který jsem, už mírně zklamán, vkládal své naděje, mě zklamal ještě o něco více. Zde totiž začaly v plné parádě padat věty, které by tamního Římana nikdy nenapadly. Slogany typu "aby na nás historie nezapomněla", nebo "stojíme na prahu veliké změny, konce Římu, jak jej známe" a podobné, se zdají být v pořádku dnes, kdy víme, jak a co bylo. V té době ale nemohli mít lidé o těchto myšlenkách ani potuchy. Nebo se mýlím? Dále jsem byl rozladěn samotným závěrem. Na začátku komentáře jsem psal, že od začátku je jasné, že příběh skončí tragicky, ani ve snu by mě nenapadlo, že by se mohl stát opak. Co všechno ale americké autory nenapadne, jen aby mohli jejich spoluobčané klidně spát? To je až k nevíře. Také je zde mnoho momentů, které vzbuzují historicky podivné skutečnosti. Například, jak protestují proti dvěma konzulům a že je to proti tradici. Já nevím, já se vždycky učil, že za Římské republiky bylo běžné několik stovek let, že za dob míru byli voleni na jeden rok 2 konzulové a za dob ohrožení 1 diktátor na půl roku. Byl jsem tudíž značně zmaten.... Jinak však nakonec vcelku spokojenost. (09.04.2006)