Spartakus

K tomuto snímku jsem se víceméně (spíše více) dostal náhodou, jelikož jsem si nejdříve chtěl "pořídit" Kubrickova Spartaca a jeden neznámý inteligent označil tohoto nového za Kubrickovo, čili jsem po "dopořízení" v očekávání spustil soubor a moje naštvání neznalo mezí. Ale teď už k samotnému hodnocení: počátek filmu byl ve znamení mrzutosti nad tím, že se dívám na Spartaca od Roberta Dornhelma a ne na Spartaca od Stanleyho Kubricka. Na to jsem ale díkybohu brzy zapomněl, jelikož z počátku panovala snad 100% jistota, že snímek skončí tragicky a výborná první polovina mě doslova pohltila. Doba, kdy je Spartacus gladiátorem a i první chvíle, kdy je vzbouřencem, by se daly oznámkovat i pěti hvězdami...Co se ale stalo pak? Stále stejné scény, únavné hrdinské projevy, chabé vysvětlení na první pohled roztodivných spartacových pohnutek chodit stále sem a tam, dojem, že dnešní Itálie má rozlohu snad 10-ti kilometrů, někdy až průhledné zabíjení v bitvách, kdy bylo zřetelně vidět, jak meče zapichují za záda protivníka a především konec, ve který jsem, už mírně zklamán, vkládal své naděje, mě zklamal ještě o něco více. Zde totiž začaly v plné parádě padat věty, které by tamního Římana nikdy nenapadly. Slogany typu "aby na nás historie nezapomněla", nebo "stojíme na prahu veliké změny, konce Římu, jak jej známe" a podobné, se zdají být v pořádku dnes, kdy víme, jak a co bylo. V té době ale nemohli mít lidé o těchto myšlenkách ani potuchy. Nebo se mýlím? Dále jsem byl rozladěn samotným závěrem. Na začátku komentáře jsem psal, že od začátku je jasné, že příběh skončí tragicky, ani ve snu by mě nenapadlo, že by se mohl stát opak. Co všechno ale americké autory nenapadne, jen aby mohli jejich spoluobčané klidně spát? To je až k nevíře. Také je zde mnoho momentů, které vzbuzují historicky podivné skutečnosti. Například, jak protestují proti dvěma konzulům a že je to proti tradici. Já nevím, já se vždycky učil, že za Římské republiky bylo běžné několik stovek let, že za dob míru byli voleni na jeden rok 2 konzulové a za dob ohrožení 1 diktátor na půl roku. Byl jsem tudíž značně zmaten.... Jinak však nakonec vcelku spokojenost. (09.04.2006)

Nevím jaký bych měl dojem z filmu kdybych se na něj díval v kuse a ne rozdělený na dva díly, ale takto mi připadal jako celkem povedený... dobré herecké obsazení (i když ne moc známé), zajímavý příběh (jak jinak když někdo čerpá ze Spartakova povstání), malé počty povstalců a vojáků sice přímo bijí do očí, ale aj* tak to nelze považovat za velké mínus, neb tento film není žádným vysokorozpočtovým áčkem a také si naňho* nehraje. Říkám...bylo to příjemné strávení večera a neváhám dát 4. (06.01.2007)

Na to, jak málo by se dalo od snímku a jeho aktérů očekávat, tak jsme zde svědky ojedinělého úspěchu. Pravda, není to velkorozpočtová audiovizuální orgie, ale film dokáže zaujmout stylem vyprávění. A televizní film s výtečnou hudbou se vlastně taky moc často nevidí. Přesto ho nemůžu vyzdvihnout úplně do nebe, i když na své ambice by si to jistě zasloužil. Dávám 65% = 3/5 (08.06.2010)

Díly soui podle mě zcela nevyrovnané. U prvního jsem se bavil a u druhého sem se nudil. Hlavní hrdina je jako model z nějaké modní přehlídky, ale hraje celkem obstojně. krví se na Spartakovi šetřilo, což je škoda, protože při takovýhle řežích by si lidi aspoň kapku zasloužili. Nemluvě o tom, že krev netekla skoro ani z bodné rány mečem do ukřižovaného otroka... Dávám spíš slabší 3.. (30.01.2007)

Pro příštího Spartaka bych prosil více zákulisní politiky a více záběrů ze všemocného římského senátu, který byl pro mě tahounem filmu a nikoli samotné tažení Spartaka, které nevyvolalo vůbec žádné emoce (ať už díky nevýraznému Spartakovi či jeho otravné ženušce), neboť tak si většinou každý z nás představuje velkolepý Řím – plný intrik a planoucích proslovů senátorů. Jinak ale byla doba vystihnuta relativně přesně, škoda jen levné výpravy a slaboduchých záběrů na digitální Řím, ale je to holt záležitost televizní. Ale proč vám to povídám, když budete chtít něco komplexního, sofistikovaného a nesrovnatelně lepšího z úchvatného Říma, tak si přečtěte Quo Vadis od Sienkewicze. Tady se jen nechejte lehce unášet na Spartakově štítu proti proudu času a zavzpomínejte na dobu, ve které byste nechtěli žít ani náhodou. Pak si teprve uvědomíte současná pozitiva… (25.03.2007)