Falcon Lake

První láska a ztráta nevinnosti v hororových kulisách, kterých by byla hloupost nevyužít, když máte alespoň na okamžik možnost zbavit se zmatené tíživosti reality a stát se strašidlem. Je to coming of age se vším všudy, včetně postav k vylískání, jednoho posledního léta, bicykly a všudypřítomnou vodou. Leč pod ní chytají za nohu podivné ruce, v jezerech plují mrtvoly, dívky na cestách nemají puls, kdosi chodí za chatou a na večírku breakujou duchové. Miluju to. (02.08.2023)

Skvělá a neuvěřitelně pohodová ARTovka a režisérská debutovka Charlotte Le Bon, při které ztratíte pojem o čase. Alespoň takto tento skvost budu mít v paměti vrytý já. Pokud mohu srovnat s podobně tématicky zaměřeným filmem Aftersun, tak je Falcon Lake o 4 jezera napřed. Ty postavy si nejde nezamilovat a skvěle napsaný scénář, kamera, herecké výkony Vás budou těšit po celou 100 minutovou stopáž. Jen si říkám, že za tím nemá prsty studio A24. Nicméně už dlouho jsem z kina neodcházel tak spokojený jako z tohoto filmu. Více takových filmů, jako je Falcon Lake. 9,5/10 (29.06.2023)

Filmy tohto typu (coming of age) mám celkom rád, keďže prechod z detstva do dospelosti (resp. puberta) so sebou prináša obrovskú škálu tém a námetov. Spočiatku pôsobilo Falcon Lake trochu nevýrazne, ale postupne sa nám to pekne rozbehlo a bolo zaujímavé sledovať ako sa vyvíjal vzťah medzi Bastienom a Chloé. Aj keď to bolo najprv v rovine priateľstva, neskôr iskra predsa len preskočila, hoci skôr smerom od Bastiana. Čakal som však, že sa to ešte viac rozvinie a neskončí sa to takýmto štýlom... Tie mysteriózne odbočky ohľadom tých "jazerných duchov" tu boli úplne zbytočné. 3* (20.06.2023)

Celou dobu jsem si říkal, že naposledy mě takhle okouzlil Genesis, a pak přišlo to strašné zakončení, které mě dost nasralo/otrávilo, ale pokud to takhle bylo i ve Vivèsově komiksové předloze (kterou by btw. vůbec nemuselo být marné vzít do ruky, pokud by byla možnost), tak asi ok no. Každopádně ještě druhý den ve mně doznívá ten nádherný zážitek ze všeho, co tomu příšernému konci předcházelo - dokonalé obsazení, lokace, soundtrack, kamera (i když ten formát 4:3 na mě dnes působí poněkud samoúčelně/pozérsky), atmosféra, dialogy a celková autentičnost (byť všechno to prdění a krkání bych si z toho rád odmyslel, podobně jako je nutné tolerovat jistou nepravděpodobnost milostného vztahu mezi Bastienem a Chloé, neboť 16 leté dívky obvykle o mladší kluky nejeví zájem). Velká filmová nádhera, která - nebýt toho nežádoucího rozuzlení - mě nekriticky nadchla a současně připomněla, jak málo vlastně stačí k tomu, vytvořit skvělý film, který vyvolá velké emoce, a u jehož sledování si pošetile přejete, aby nikdy neskončil. (09.06.2023)

Snad by to byla taková ta normální dovolená v období (skoro)dospívání, kdyby se na ni nepotkali a navzájem si tak navždy neovlivnili své životy. Bastien, vcelku obyčejný třináctiletý kluk a již šestnáctiletá Chloé, ta která vnímá ducha jezera a své první vážnější životní strachy ukrývá za pro někoho jistě podivné záliby. Bere ho jako svého vrstevníka, je k němu pozorná, dá mu nezapomenutelné momenty. Zároveň si s ním však tak trochu hraje, nebo snad ne? Chvíle, ve kterých jsou si nejblíže, pravděpodobně říkají něco jiného. Vůbec pokud jde právě o sdělování toho, čeho se bojí a její odpověď. Tahle scéna je společně s výborným závěrem vůbec nejsilnější. Příjemně mysteriózní atmosféra je ve filmu přítomna od prvních minut, závěr ji dává ještě zásadnější opodstatnění a propojuje dospívání s nadpřirozenem... tedy možná. Zásadní podíl na ni má nádherná kamera, tlumené barvy a minimální osvětlení, díky němuž působí především noční scény velmi reálně. Tak jako celý film, malý, obyčejný, ovšem velmi silný, vůbec jako režijní debut Charlotte Le Bon, kterou je třeba dále sledovat. 80% (30.05.2023)