Falcon Lake

Upřimné, citlivé a na debut velmi vyzrálé drama o dospívání a letní lásce, odehrávající se na odlehlém místě kanadské divočiny, prošpikováno mystikou hlubokých lesů u jezera Falcon. Příběh se odvíjí z perspektivy pohledu Bastiena, ještě neohrabaného 13letého kluka, jenž se postupně zamilovává do o 3 roky starší, zkušenější Chloé, která ale už pro něho představuje tajemství  ženství. Ta dává udivenému Bastienovi ochutnat potěšení z dospělosti (až je to cítit koketerii i snahou o manipulaci), zatímco Bastien ji nabízí alternativu nevzdalovat se příliš od hranice "být ještě dítětem". Nezkušenost režisérky se projevuje teprve v závěru, jenž "je cítit" ukvapeností →  dvojznačnost s přílišným tlakem na dramatično. PS.: Nad snímkem se vznášel s lehkostí chomáčků z odkvetlých pampelišek dokonalý soundtrack. (03.07.2024)

Příjemný coming of age, ale na mě poněkud dietní. Ospalá letní atmosféra jezera v lesích skvělá, taky bych se tam hned vydal strávit léto, horší už je to s ospalým tempem vyprávění v první polovině. V té druhé se začnou množit zajímavé scénky (porovnávání strachů, hecování striptýzem k noření se do obávané vody) a dospěje to k fajn pointě, ale na mě - odrostlého na svižnějších a intenzivnějších Stůj při mně, Navždy spolu, Fucking Amal nebo Ginger snaps - to bylo too little too late. (22.11.2023)

Charlotte Le Bon přichází s geniálním nápadem zachytit teen romanci formálním slovníkem hororu. Protože co jiného je děsivější, monstróznější a více zneklidňující než dospívání s jeho ostychem, nejistotou opakovaných citů i přetvařovaným frajeřením před ostatními. Už samotný tento nápad by mohl stačit, ale "Falcon Lake" nad to navíc vyniká tím, jak úchvatně odpozoroval a jak následně delikátně a empaticky na plátno otiskl ono zjitření, obavy i nemotornosti první velké teen lásky, kde se ještě v onom drásavém napětí sváří dětinská naivita a křehkost s hormonálně rozbouřenou tělesností. Zpočátku může pozvolné tempo a žánrové budování napětí působit nemístně, ale když na ně člověk přistoupí, zaryje se mu nejen pod kůži, ale i do srdce, a možná i zpřítomní vlastní staré šrámy či prohřešky. Ponořit se pod hladinu "Falcon Lake" je tak výstižně bolestivé a současně romanticky krásné. (01.10.2023)

Dělo. Coming of age film v sugestivním audiovizuálním ponoru do očí třináctiletého ("skoro čtrnáctiletého", protože jak vám každý teenager řekne, "skoro mám víc") Bastiena, který se ocitá na chatě u jezera 'Falcon Lake'. Pod jednou střechou se svou francouzsko-kanadskou famílií (a další rodinou) potkává patnáctiletou Chloe (se kterou i sdílí pokoj). Chloe, jako samozřejmě každá sexy patnáctka tvrdí, že je starší, starším týpkům, ráda na sebe strhává pozornost, ale taky je tak trochu divná (a nezapadá, což ji frustruje), protože ji zajímají duchové (a edgy mordy - patrně na instagram) a v noci se občas "modlí" zatímco si plove v nočním jezeře. Sexuální napětí, protknuté celým filmem, je zajímavý prvek. Jakous takous cestou najde Chloe s Bastienem pouto, ale není to tak snadné a přímé, jak by se mohlo zdát, boy meets girl. French Canadians kinda play it in all ways and they are lot more sophisticated. Líbila se mi scéna ve sprše, líbila se mi ta nerovnost mezi nimi, kdy ale každý měl co nabídnout, to netlačené, ladně plynoucí gradování. (...) "Are you ok?" "No." (...) "Do you want some icecream?..." "Okay." (...) Už dlouho jsem nezažil film, který by mě přiměl se s hlavním hrdinou tolikrát cítit jako pátý kolo u vozu, ale zároveň bezmyšlenkovité "jdu do toho" a pak "seru na to". Ať už to byla scéna ve sprše, "být divní" ohledně duchů, přistižení Chloe u masturbace, to vše v nádherné kameře a vizuálu. Bastien, jakoby vždy, když se s Chloe dostane na vlnu, byl od ní odtržen, ale takový už je úděl toho, když jste do někoho blázen, kousání do rukou, než vám začne krvácet aneb buďme divní spolu, do konce věků. Sen všech osamělých. "Sex" scéna. (...) Z anotace si člověk jakoby řekne, že se snad Chloe staVí do jakési role, kdy bude nebohého Bastiena využívat, ale on ten popis dost svádí z cesty, o čem příběh je ve skutečnosti. Příběh se točí jen okolo dvou postav a o těch se toho na malé ploše člověk dozví hodně a je zajímavé, jak je snímek jakoby odtržen od veškeré reality, prostředí, chata, jezero, vše jen hraje druhé housle. (...) Geniální scénář. Líbí se mi zacyklení. Chloe a její duch. Působivé. Jestli bude Charlotte Le Bon točit do budoucna podobný kousky, I'm a fan. (05.05.2023)

Až na to lehké šmrncnutí mysteriózní atmoškou, si film na nic nehraje a dokáže sondovat duši teenagera až neuvěřitelně přesně. Zachycuje bolesti dospívání, které mám(e) ještě v živé paměti, s lehkostí a bez příkras a jen občas do diváka tak lehce cvrnkne, aby ho rozhodil v jeho zdánlivé jistotě, jestli se dívá na drama nebo se už nechává unášet imaginací o duchovi z jezera. Možná mnozí s vás také zažili takovou letní dovolenou spojenou s objevováním opačného pohlaví i sebe sama. Ta snaha zapadnout a někdy jít i trochu přes hranu, napít se poprvé, jít do neznámých vod, to všechno tam bylo. Vlastně i ten vztah - nevztah odpovídá (ne)vyzrálosti obou hlavních hrdinů a jeho křehkost a jakási rozpačitost mi na tom byla velmi sympatická. Cením si, že Charlotte Le Bon nevodí diváka za ruku nějakými přepjatými emocionálními scénami. Naopak používá drobné nuance a záchvěvy - například v podobě scény ve vaně nebo společné usínání či závěrečné tahanice o telefon v trávě, v kterých se skrývalo ono nevyřčené COSI, co oba cítí a zároveň ještě neví, jak to pojmenovat a zda je to opravdu ono. Ten pocit se zde podařilo zachytit tak dokonale, že mě fyzicky šimral někde uvnitř. Cením také výborný soundtrack, nasnímání na filmový materiál a práci kamery s přirozeným světlem. Za mě naprosto skvělý, autorsky sebevědomý a vyladěný režijní debut, na který jen tak nezapomenu. (27.05.2023)