Nikdy to nevzdávej!

První čtvrtina bylo čiré zoufalství. Teenagerovský doják s nezajímavými postavami a uši trhajícími dialogy. Taková snůška klišé se jen tak nevidí! Jak se Hilary Duff dostala na letní hudební školu, dalo se na to docela koukat, dokonce se objevilo i pár herců, kteří nejsou trapní (John Corbett), ale příšernosti ze začátku se občas zákeřně vracejí, aby ohrozily stravitelnost filmu pro nepuberťačky a videoklipové tempo zmrazily na nulu. (09.04.2007)

Hilary Duff mám rád, ale ty filmy jsou tak nějak všechny na jedno brdo. Vlastně skoro od začátku filmu víte co se stane, jak to dopadne. Jediné na co se můžete těšit jsou scény, které i když jsou podobné, alespoň trochu se liší. No ta ubrečená Hilary mi moc neseděla a já jsem jí to nějak ani nevěřil. Je mi to líto, ale pomalu mě to začíná nudit! (02.04.2015)

37 % - Svařák komedie, dramatu a romantiky, umíchaný ze existujících všech klišé. V tomto případě vyniká hlavně umělé dojení emocí, nepřirozená hra na city, nánosy sentimentu, Toho cukru je tady tolik, že cukrovkáře by po požití snímku museli ihned odvézt na ARO. Deset kostek v malém espresu. Místo sušenky jsou k němu servírovány šroubované, patetické repliky, jaké by živí lidé z masa a kostí zřejmě nikdy z pusy nevypustili. Hrdinové jsou ploší jako letištní runway, černobíle rozděleni na ty „hodné“ a na ty „zlé“. O nějaké byť elementární psychologii postav nemůže být řeč (kraluje týpek jménem Kiwi). Zpěv Hilary Duff nechávám bez komentáře :-) (11.01.2007)

Dávat tenhle film podruhý bylo opravdu za trest. Poprvé mě u něj udržela dramatická vložka a pěkně obsazené role učitelů. Jinak je to ale děs a celou dobu jsme si to srovnával s.... s vězdnýma válkama. Taková dramatičnost, silné smrtelně vážně myšlené řeči a nahlodaný hrdina, který v nitru ukrývá sílu. Jednou jde o hudbu a podruhé o vesmírnou sílu. Obojí mi přijde podobně absurdní vzhledem k těm strašným kecům, ale jedno z toho není scifi, ale dost vážně myšlená romantická drama ptákovina. (02.06.2010)

Ten film očividně ví, jak ždímat z naivních dušiček emoce, ale sám si podkopává nohy. Ať už zoufale nesympatickou hlavní představitelkou, ke které jsem našel cestu právě jen skrze její osobní tragédii, tak odporným způsobem zpěvu, kdy každé vyzpívávané "hmm-mm-mm" trhá uši, tak i tím, že učitelé na škole, která si hraje na tu nejlepší hudební školu v zemi, uznale pokyvují hlavou na stupidní r'n'b beaty. Ale i když mi při závěrečném poplácávání po zádech, kde všichni začnou zpívat se všemi, bylo naprosto špatně, díky občasnému záchvěvu dojetí či solidnímu soundtracku plnému teenagerského rocku se na dvě hvězdy došplhám. (08.04.2007)