Scénář:
Pavel JuráčekKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Evžen IllínHrají:
Miroslav Horníček, Karla Chadimová, Libuše Švormová, Josef Somr, Miroslav Macháček, Leopolda Dostalová, Jan Libíček, Jan Vostrčil, Věra Tichánková (více)Obsahy(1)
První interaktivní film na světě, ve kterém diváci mohou zasahovat do průběhu děje. U dveří hlavního hrdiny filmu pana Nováka (Miroslav Horníček) zvoní jeho sousedka. Je téměř nahá. Oblečena jen do osušky si omylem zabouchla dveře svého bytu a nyní pana Nováka prosí, aby ji pustil k sobě domů. Co teď? Mladá dáma v prekérní situaci prosí o pomoc. A je velmi půvabná. Na druhé straně se každou chvíli může vrátit domů manželka pana Nováka, která má navíc dnes narozeniny... STOP! zvolá moderátor vcházející na scénu a děj filmu se opravdu zastaví. Nyní je řešení této prekérní situace na divácích... Vpustit nebo nevpustit? Zelené tlačítko na křeslech diváků znamená vpustit, červené odmítnout... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (69)
Sice to nevidím tak špatně jako HenryS, ale i tak jsem byla hodně zklamaná. Jedna hvězdička za historický význam a tyhle věci, druhá za samotný zážitek v kině. Moderátor Josef Polášek byl OK, ale ten film... Jaký význam má hlasování, když od začátku víme, jak to vlastně dopadne? Volby mi přišly v podsatě bezvýznamné, neměla jsem pocit, že bych něco měnila a příběh mi stejně přišel tak pitomý, že mě ani nezajímalo, jak to bude dál. No, ale aspoň budu moct říct "viděla jsem to". ()
Zajímavý nápad, který je zábavné zkusit si na vlastní kůži - mačkat tlačítka s pocitem, že můžete ovlivnit děj filmu, je prostě zábava sama o sobě. A máte z toho takový zážitek, že vlastně ani nevíte, co na vás působí víc - jestli film, nebo mačkání tlačítek. Nápad, který má potenciál, ale v dnešní době poněkud zpomaluje přítomnost moderátora (dříve Miroslav Horníček, dnes Tomáš Matonoha) - vypnutí filmu v nejnapínavějším momentu, aby se mohlo hlasovat tomu dodává atmosféru, ale promluva moderátora (byť zábavného a vtipného) před samotným plátnem značně zpomaluje a odvádí pozornost od samotného filmu. Každopádně česká rarita, která i v dnešní době neztratila nic na přitažlivosti - kdo by si nechtěl zmáčknout hlasovací tlačítko? :-) 75% ()
Pan Horníček je decentní a milý, ten je omluven... Ale jinak jsem byla naprosto znechucená. U jiných filmů se vždy snažím odmyslet si kino-zážitek a hodnotit snímek samotný, ale u tohoto interaktivního experimentu to jde těžko. Viděla jsem ho v Klubu kultury v Uherském Hradišti, moderátorem byl krajně nesympatický a trapný Eduard Hrubeš, moji spoludiváci vždycky odhlasovali jinou variantu než jsem chtěla já. Co si asi naivky mysleli, že se stane, když si pan Novák (decentní Horníček) pozve domů nahou sousedku? Mě by zajímalo, co by se stalo, kdyby zůstala na chodbě. Ale to je fuk. Stejně to byl banální příběh, jehož pointa byla naprosto jasná bez ohledu na nějaké hlasování. Oceňuji svěží (což nutně neznamená dobrý) nápad, pár vtípků a samozřejmě herce. ()
Jistě už to někdy každého napadlo, jaké by tak bylo, kdybychom se mohli v klíčových momentech filmu rozhodnout, jak chceme, aby děj pokračoval. Kinoautomat tuto netradiční možnost nabízí, ale po prvních pár duelech je jasné, že nic není uplně jak se zdá a vlastně už úvodní scéna nám prozradí, že naše rozhodování výsledek příliš neovlivní. Zajímavá zkušenost na jejímž pozadí se dočkáme průměrné podívané s nadprůměrnými klasiky české kinematografie. Nápad rozhodně nevyhazovat, dal by se ještě velmi dobře využít. ()
Věkový průměr ve Světozoru byl toho večera znepokojivě nízký a do sedadla jsem usedala s pocitem, že to mému požitku z projekce uškodí. Ono je totiž docela snadné odhadnout, jak bude hlasovat stejná věková kategorie, v které se nacházíte vy. Z toho vyplývá, že moment napětí a následného překvapení, která z variant bude divákovi promítnuta, se exponenciálně blížil k nule. A co se týká výstupů Tomáše Matonohy coby moderátora, možná by to chtělo míň slov a pseudovtipu. (Ba slušelo mu to, o tom žádná:)) Na druhou stranu, nevšednost, vtipnost a kvalitní herci Kinoautomatu dohromady neměli problém doplnit tento komentář mým maximálním hodnocením. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (13)
- Vo chvíli, keď si Kinoautomat vzal na paškál kritik Rudého práva Jan Kliment, ktorý vôbec nepochopil humorný základ filmu a skritizoval ho za to, že aj keď je divákovi daná možnosť voľby, vždy je rozhodnuté zaňho. Taká myšlienka príliš pripomínala chovanie komunistického aparátu, ktorý navyše nemal príliš v láske osobnosti stojace za projektom. Propagácia filmu bola vtedy znížená na minimum, premietania sa postupne skracovali a na nátlak komunistov sa v roku 1972 musel Radúz Činčera so svojím dielom rozlúčiť. (Raccoon.city)
- Pojem duševné vlastníctvo pre komunistickú garnitúru nič neznamenal a film si prostredníctvom Československého státního filmu privlastnila. O zakúpenie práv sa bili Paramount Pictures či Universal Pictures a z Radúza Činčeru by sa v normálnej krajine stal milionár, avšak komunisti rozhodli inak. Kinoautomat nepredali veľkým firmám, ale akejsi neveľmi významnej zahraničnej produkcii, ktorej štát dlhoval peniaze. A to značne pod cenu a s vidinou toho, že je tým celý projekt zatratený. (Raccoon.city)
- V Montrealu byl Kinoautomat představen ve dvou verzích, jedna byla určená dospělému publiku, druhá dětskému, které si mohlo vybrat z nabídky československých kreslených filmů. Role konferenciéra, seznamujícího diváky se způsobem hlasování a vyplňujícího čas nutný k výměně 35mm filmových kotoučů, se ujal rovněž Miroslav Horníček. Anglický text se musel naučit zpaměti s pomocí magnetofonové nahrávky. (Letní filmová škola)
Reklama