Pan Novák

Jistě to byla agitka v rámci akce "70 tisíc z administrativy do výroby", která dnes může připadat zcela jinak úsměvná než těm, kteří ji vídali v 50. či 60. letech. Sešla se tu však plejáda vynikajících herců starší i nastupující generace a hrála s opravdovým zaujetím. Do jaké míry to bylo zaujetí pro námět filmu, to nechci posuzovat, ale věřím, že většina to tenkrát hrála upřímně. Jindřich Plachta jako čestný a poctivý komunista, který věřil v lepší a spravedlivější svět a tomu obětoval i zbytek svého zdraví, aby nás navždy opustil, si v tomto filmu postavil tomuto přesvědčení pomník. (13.11.2014)

Pan Novák je budovateľský film, je to agitačný film, je to strašný film. Nie je strašný svojím námetom, lebo vtedy sa to vyžadovalo, ale je hrozný v tom , že herci, ktorí si za prvej republiky zahrali rôzne postavy, tak tu hrali úderníkov a propagovali budovanie lepšej doby. Do filmu politika nepatrí, tak sa zameriam na herecké výkony. J.Plachta exeloval, bol nemotorný, bol smiešny, bol najlepší. Medzi hercami som zaregistroval aj mladého M.Horníčka či K.Effu. Film hodnotím iba 35%. (22.06.2014)

Československý komediální film odehrávající se v únoru 1948 a popisující společenské změny z pohledu dlouholetého úředníka Josefa Nováka, kterého ztvárnil J. Plachta. Tento zodpovědný úředník, jenž díky svému přesvědčení nemíchat se do politiky, odmítne nabídku stát se ředitelem pojišťovny, v níž pracoval. V souladu podle komunistického záměru snížit přebytečnou byrokracii a navýšit výrobu těžkého průmyslu dostane nabídku odejít pracovat do továrny či do penze. Pan Novák propadne zoufalství a snaží se simulovat nemoc, aby nemusel jít pracovat rukama, nakonec však podlehne všeobecnému nadšení z nového třídního rozdělení a přijme dělnickou pozici. V práci je zařazen do skupiny nových pracovníků, kteří vzešli z nedělnických profesí a ti jsou zpočátku pod dohledem a jsou přehlížení pro svou slabou kvalifikaci a výkonnost. Panu Novákovi se nové zaměstnání prudce zalíbí, v novém kolektivu je spokojen a díky svému nadšení je povýšen na místo se samostatnou činností. Pan Plachta dokázal toto budovatelské dílo osvěžit svým komediálním herectvím, které se vyznačovalo Novákovou roztržitostí, civilními dialogy s manželkou M. Valentovou a nakonec i předstíraným pracovním nadšením a díky němu film B. Zemana nepůsobí tak beznadějně propagandisticky s černobílou optikou, jak tomu bylo u filmů z této doby zvykem. V dalších rolích se ukázala Novákova dcera L. Fraňková, naivní prokurista F. Kreuzmann zatčený za protistátní činnost, řidič tramvaje a nesympatický ideologický vůdce mládeže J. Pehr, který naváděl mladé lidi k četbě Leninových spisů a zpěvu nepříliš duchaplných budovatelských písní. V rolích Novákových spolupracovníků se objevili M. Horníček, V. Trégl či J. Hlinomaz. Velkou zásluhu na snesitelnosti snímku a jeho politickému odlehčení má právě pan Plachta a režisér B. Zeman. Vzhledem k tomu, že mě Plachtův výkon bavil a dokonce mě nejednou rozesmál, dovolím si hodnotit tento film popisující vynucené změny v novém společenském uspořádání s humorným nadhledem průměrně. (23.02.2020)

Budovatelská komedie a komunistická agitace. Je to až strašidelné, když se takto manipuluje s člověkem a vštěpuje se mu ten správný názor. Úředníci netřeba, nejdůležitější a nejpotřebnější je pracující dělnický lid. Ale ti, kdo se měli dobře, stejně nepracovali, ale opájeli se na nekonečných schůzích, kde se schvaloval další postup. Obdivovat se zde dá snad jen Plachta, Effa a skupina úředníků nastupující do továrny. Tam alespoň občas proběhne nějaká vtipná a trefná hláška. Nemíchat se do politiky je prozíravá věc. Ale ani to nepomohlo úředníku Novákovi (Jindřich Plachta) v jeho klidu. A v rámci potřebné komunistické transformace byl přeměněn v hrdého dělníka s uvědomělým a pokrokovým myšlením komunistů. Z dalších rolí: Novákova oddaná manželka Emilka (Meda Valentová), Novákova naivní dcera Dana (Ludmila Fraňková), přemoudřelý průvodčí tramvaje Karel (Josef Pehr), zkažený mladík Vašek Kunc (roztomilý Karel Effa), podvratný prokurista Robert Pánek (František Kreuzmann st.), domovník a dělník Šusta (Bolek Prchal), řízný dělník Lojza Soukup (Jaroslav Zrotal). A půvabná šestice úředníků převelených do továrny: Bejček (Josef Křikava), Novotný (Jiří Valenta), Fiala (Ota Motyčka), Hurych (Josef Hlinomaz), Dobeš (Václav Trégl) a Jirotka (Miroslav Horníček). Bylo by to všechno chvályhodné, kdyby to nebylo překroucené, upravené a pokrytecké. Vize rovnosti a blahobytu je zajímavá, ale v kontextu s dobou a skutečností lživá a zavádějící. Bylo by krásné státi se šťastným dělníkem. (09.11.2014)

Hnusná a nechutná agitka oslavující Únor 48. Mám rád herectví Jindřicha Plachty, ale tady předvedl takovej blivajz, že mě byla za něj hanba. Všichni úředníci jsou po Únoru posláni do fabrik (nesmí chybět poznámka, že na Západě by jim ani žádnou činnost nenabídli) a tam přijdou na chuť práci u soustruhů. Po krátkém čase jsou radostí bez sebe a když je mezi svá křídla vezmou normální úderníci a dohromady udělají pořádný pracovní kolektiv, to by i prase blilo. Plachta sice do své postavy Nováka dal určitou komiku, ale v tomhle zpracování to působilo vyloženě trapně. Fuj, odporná oslava komunismu, ideologický blábol, nic jiného v tom nevidím. Následné filmy Bořivoje Zemana o Andělovi jsou sice taky agitační, ale neopěvují tak okatě bolševickou propagandu. (30.04.2021)