Anatomie pádu

Zážitek z filmu mi pokazila jediná věc, a to těžká nerealističnost soudního procesu. Nevím samozřejmě jistě, jak by tomu bylo ve Francii, ale u nás by se podobný případ pravděpodobně vůbec před soud nedostal a pokud ano, tak převážná většina replik, které pronese státní zástupce (mimochodem oproti zbytku filmu nesmyslně schematická postava hraničící až s karikaturou), by vůbec nemohla zaznít, protože s případem buď nesouvisí, je návodná nebo jsou to ničím nepodložené spekulace, často až výsměch. Takže reálné soudní jednání by vypadalo zcela, ale opravdu zcela jinak. Škoda, že tvůrci nepojali analýzu a vyšetřování toho, proč manžel hlavní postavy zemřel, třeba jako sezení hlavní hrdinky s psychologem nebo někým blízkým, což by myslím taky fungovalo a dalo by se tím docílit obdobného výsledku, navíc bez použití fantastických prvků v soudní síni. (14.02.2024)

Odporným termitem „Pseudoyntelechtuální snobská mrdka“ charakterizuje moderní filmově teoretická věda sáhodlouhý, nekrózně unylý, nechutně umělohmotný a veskrze přitrouble kinderpsychologický a kindersociologický audiovizuální zvratek o ničem, jenž nepochybně zmate k blahoslaveně strojenému nadšení solidní část cerebrálně limitované laické veřejnosti, neboť to zaslouženě vyhrálo pár bolševických festivalů nudofilních pozérů a Kokeš na to hodil pětihvězdu. Ovšem zcela soudný expertní filmový kritik, který již mnohokrát absolvoval pokročilé kurzy přežití celuloidové apokalypsy, si již předem zkušeně připraví škrabku na mech v očekávání, že jím během projekce bude nepochybně děsivě obrůstat, silnou froté čelenku, aby si příliš neopleskal a neoťukal hlavu gesty zoufalé marnosti a intelektuálního pobouření, fixační límec na krk pro zamezení nevěřícného vykroucení atlase z čepovce, a v neposlední řadě do vedlejšího okna na televizi nějaký totálně strhující mikroskopický dokument o dělení eukaryotických buněk, aby u toho nepošel nudou. A tak nepochybně přechytřelá a brutálně poemancipovaná mužena, u níž když vyměníte poslední písmeno v příjmení za „r“, dostanete děsivou pravdu o jejich filmařských neschopnostech, načmárala egoistickými veganpastelkami na ekologický papír téměř nesnesitelné, avšak jakože prüdce yntelechtuální šnekdrama s oselstvím o odporně silné, tedy pardon, chtěl jsem říct „silně odporné“, studené Němce, rádoby progresivní feminispissovatelce, a jejím příznačně slabém, přitepleném a ukňučeném subinkovském pudlíkovi, který se jednoho dne strachem z harpyje či jen tak omylem vyvětrá z třetího patra. Následuje plíživý kinderproces, v němž žalobce bezostyšně plácá čiré spekulace a domněnky, aniž by jej kdokoliv poslal do piče, a obhájce jen tak fešákuje, přičemž nám hlavní hrdinka neustále chladně sděluje své nejniternější pocity pseudoyntelechtuální feministky, protože to každého děsně zajímá! Kinderproces skončí, jak jinak než vítězstvím ozubené kundy, a je nejvyšší čas dozvědět se, jak to bylo doopravdy. A čeho se dočkáme? Inu, bestiální katarze v podobě veeeeelmi poooomalého půlhodinového hlazení psa. Určitě feny!!! Ještěže je tu to náramně realistické civilní pojetí! Tak civilní a realistické, že každý strojený pičožvást snad napsala umělá demence, a pokud takto opravdu někde nějací lidé či ženy mluví a jednají, měli by to místo okamžitě neprodyšně uzavřít do přísné ústavní karantény, aby se ta smrtící pičidita v žádném případě nemohla dále šířit. Prostě zážitek blízký Birdmanovi, po němž chlupaté dlaně všech militantních feministek určitě lačně zamíří ke krutě zanedbaným bobrům a jasnozřiví artoví hnědopichové dozajista naleznou v ranním hovně spousty nestrávených zbytků. A já na to zhnuseně hodím Kokeše a důkladně zformátuju disk, aby na něm po tomhle žluklém poševním šlemu nezůstal jediný kontaminovaný sektor. (30.12.2023)

Ona hraje skvěle, kluk hraje excelentě, ale dokumentární styl a pozvolné odhalování, jak jedno zdánlivě dokonalé manželství je ve skutečnosti prolezlé problémy – včetně toho, že je divákům neustále předhazováno, že ani tak nevíme vše – mě prostě zoufale nudilo. Jen scény ze soudní síně, kde to spíš vypadalo jak na divadle, mě trochu probraly z modliteb, aby to proboha už skončilo, protože fakt nemám zájem nechat se provést zlouhavou pitvou tak banálního vztahu. SHRNUTÍ: Ať už ho shodila nebo ne, to manželství bylo stejně v úpadku. (03.11.2023)

5/10. No šálek mého čaje to nebyl. Prostředí pěkné, avšak troufám si tvrdit že se dalo vytěžit více. Soundtrack je vskutku prvotřídní, ale spoustu lidem může už po 5 minutách dost otravovat. Já to naštěstí nebyl. Kamera prvotřídní. Herecké výkony a především Sandry Hüller na úrovni. Největší problém jsem měl nikoliv se stopáží, ale s tím, že film působí strašně chladně a nenabízí krom 2 scén nic, co bych jakkoliv adoroval nebo čím by mě zvedl ze sedačky. Je to dobře natočená detektivka (já bych řekl že spíš soudní proces) ale že bych film musel vidět znovu, to se asi nestane. Podívejte se a udělejte si názor sami, já jsem nebyl ani zklamán, ale ani potěšen. (11.10.2023)

Nebudem klamať, že ma táto procedurálna dráma nestrhla. Pomalé, sústredené a chladné rozprávanie dokáže pohltiť a klásť správne otázky. Aj keď ich nie vždy zodpovie. Výsledok vyšetrovania je nepodstatný a viac sa tematizujú  životné pravdy, ktorými si mnoho ľudí pri svojej každodennej existencii prechádza. Možno vyžaduje trochu viac trpezlivosti, no nakoniec dokáže chytiť pod krkom a vyvolať debatu. (21.12.2023)