Anatomie pádu

Největší honiperina tohoto roku a smrtelně natažená epizoda německé kriminálky z přelomu tisíciletí. 5/10 (11.12.2023)

Na tento film som sa veľmi tešil, obzvlášť po toľkých chválach a prestížnych oceneniach. Ale napokon mám z toho dosť zmiešané pocity. Úvod filmu ma síce chytil, ale potom celé to nekonečné vyšetrovanie bez konkrétneho záveru, a navyše nesympatická Sandra, ktorá pôsobí dosť pochybným dojmom. Ani mi jej nebolo ľúto, keď ju tam vláčili po súdoch. V závere som očakával nejaké rozuzlenie - ideálne scénu, ktorá by odhalila, ako to skutočne celé bolo. Ale nič... Takže celkovo skôr sklamanie (resp. nenaplnené veľké očakávania). 2* (04.01.2024)

Jedna chalupa, jedna soudní síň - a kolik se s tím dá vyhrát. Hutná psychologická detektivka, kde budete dávat kamínky na hromádky zabila/nezabila a v každém zvednutí obočí nebo divném smrknutí hledat nápovědu. Tenhle film - a zdá se že i francouzské právo - jsou pocitovější než exaktnější, takže to není klasická krimi, která se dá rozplést, ale spíš studie pochybností. Na šílenou skoro tříhodinovou stopáž to uteče nečekaně svižně. Sandra Huller a Milo Graner skvělí, ale světlo reflektoru si pro sebe nejvic krade roztomilý australský ovčák. (02.07.2024)

Kvalitní rodinné soudní drama áčkového evropského měřítka, které ovšem postrádá nějaký ten element silného překvapení a šmrnc navíc. Jistý druh prozření a rozuzlení se tu na konci sice najde, ale nevyváží to těch 150 minut čirého sledování postav, ke kterým hledáte celou dobu cestu a snažíte se splynout s jejich situací a zjistit na čí stranu se přiklonit. Režijně a herecky je to skvost, scénář je napsaný opravdu s citem, nicméně postrádala jsem tam ten říz. Film jsem si moc užila, ale při hodnocení se nejvíce řídím podle toho, jak moc na mě film dýchne po projekci a co přesně ve mně zanechá. V tomto případě se toho moc neuchytilo a přesto, že pocity převládaly pozitivní, verdikt je takový, že jsem na něj poměrně rychle zapomněla. (07.11.2023)

Original Title: Anatomie d’une chute. Odkedy som vyšla z kina, premýšľam a hlavu si lámem nad tým, ako to vlastne bolo?! Hmh, asi si má každý vytvoriť vlastný názor. Bola to nešťastná náhoda, bola to samovražda, vražda? Aj napriek týmto nejasnostiam (otvorené konce veľmi nemusím a ja osobne sa asi najviac prikláňam k vražde) je Anatómia pádu veľmi dobrý film. Tento rok sa Sandre Hüller naozaj darí. Skvelý herecký výkon. Detský herec Milo tiež super. Bonus je zasnežené prostredie francúzskych Álp, aj keď to, čo sa deje na plátne je tak pútavo natočené, že prostredie tu nezohráva dôležitú rolu. Film na zamyslanie a premýšľanie, jeden z tých, ktorý tak rýchlo z hlavy nevyšumí, len keby som vedela ako to vlastne bolo. [KINO ATLANTIS]. 75%. (14.11.2023)

Jeden z adeptů na nominaci na Oscara. Upřímně, nic pro mě. Líbila se mi ta atmosféra filmu a ten velký otazník, který vysel nad celým příběhem, dodávalo tomu to mysteriózno a zajímavost. Nicméně je to příšerně zdlouhavý a vůbec to nemá tempo. Snažila jsem se dávat pozor a asi prvních 40 minut jsem se dívala pozorně, ale pak už jsem neustále koukala na mobil a přála jsem si konec. Nudilo mě to. (08.01.2024)

Mohlo to být o kus kratší a konec se mi úplně nezdál, i když samozřejmě chápu, že přesně takový byl schválně zamýšlen. Vše ostatní je ale moc pěkně vystavěné drama o pár lidech, kde si člověk po celou dobu nemůže být ničím jistý. 80% (10.01.2024)

Tak pokud je tenhle film chladny, tak sem asi hypersenzitivni a necham si napsat stabilizatory nalad. Ono mozna zdejsi populace myslela, ze se to odehrava ve francouzkych Alpach a cele je to hnane pres belasy filter. Nebo se mozna protagonistka provinila civilnim herectvim a tuna rozmazane maskary dostatecne nedekodovala  zdejsim analytikum jeji vnitrni stav s nalehave-doslovni intenzitou. Jedine cim sem si skalopevne jist, ze zaverecna pulhodinka byl nejintenzivnejsi death-doom co si vybavuju. TRVE KVLT! <3 (03.04.2024)

Anatomie pádu je vysoce oceňované evropské soudí drama režisérky Justine Triet, které začíná nálezem mrtvého muže pod okny svého domu, bez toho abychom věděli, co se vlastně stalo a vlastně až do úplného konce se nám nenajde rozhřešení a je tak na divákovi, aby si na základě dvou a půl hodinového dramatu udělal rozhřešení zcela vlastní. Všechno to stojí na Sandře Huller a to je pro mě trošku problém, protože přes nezpochybnitelné herecké kvality, tak mě prostě nesedí a úplně ji nevyhledávám. Hlavní stavební kámen jde mimo mě a tak trochu i osudy hlavní protagonistky. (23.11.2023)

Vybroušené, chladné, sebevědomé drama, které kapku více prostoru, než by mělo, věnuje rekonstrukci smrti, která ve finále nemá až tak vysokou přidanou hodnotu a ubírá prostor hlubší analýze rodinných vztahů a psychologii jednotlivých postav, ve kterých se dalo ještě dost slušně dolovat. O tom, že jde o velký evropský film, který přežije v hlavě kdejakou velkou produkci, není pochyb. (01.01.2024)

Prečo vám chcú frantíci vždy vykecať dieru do hlavy tak veľkú že má z toho jedn chuť spáchať samovraždu? Od čias Jules a Jima kecajú a kecajú a kecajú a kecajú diery do hlavy veľké jak francúzska riviéra. 150minut kecania! Ten film mal mať 100 min. Milosrdné 3* Tri krát som zaspal a už je polnoc...sedatívne umenie. Zlaté Palmy sú dobrý liek na spanie! Nespavosť vyriešená. Merci za to že si! No nič, musím lúskať viac Prousta a balíček Aspirínu. Logická hádanka od Horkýže slíže! Uprostred Sahary leží holý chlap, holý chlap Vôkol žiadne stopy iba plno šiat, plno šiat Plno šiat a jedna krátka zápalka, zápalka Logická hádanka Je ten chlapík mŕtvy - Áno Zabili ho? - Nie Spáchal samovraždu? - Áno Zastrelil sa? - Nie Smrť nastala pádom? - Áno Z vrtulníka? - Nie Z rogala? - Nie Z balóna? - Áno Jasný debil - Nieee (23.10.2023)

Po Trojúhelníku smutku je tu další vítěz Zlaté palmy, co si právoplatně zaslouží širší renomé, protože z Francie přiletělo nepříliš krátké soudní, silně dialogové drama, u něhož jsem si navzdory jeho stopáži přál ještě větší nálož. Ty vyostřené konfrontace v soudní síni i mimo ni bylo napínavé sledovat a Sandra Hüller si skutečně zaslouží, aby byla konečně vidět. Bez debat dílko, které je pro mě nedílnou součástí dost nabitého filmového roku 2023. [viděno v KVIFF.TV 19.1.2024] (20.01.2024)

Francouzské soudy pracují a fungují úplně jinak než ty americké, na které jsme ve filmech zvyklí. Ty dvě a půl hodiny utečou jak voda, ani nevím jak. Hodně se tam kecá, ale furt mě to drží... jsem totiž zvědavej, co z toho bude. Ten závěr ale? Hon na čarodějnice se nepotvrdil, ani žádný šokující zvrat. Rozhodně to není žádné zklamání. Rozhodně to nepotřebuji vidět znova - na to to bylo moc dlouhé. Což je takovej paradox - sice tomu nemůžu nic vytknout, ale taky to nemůžu kdovíjak opěvovat. Bavilo. Ale teď po skouknutí už to automaticky bavit přestalo. Zajímavé. (29.06.2024)

Sice jsem si celou dobu říkal, že snad už dneska by se takto nikdo nechoval, ale když to člověk přijme, tak dostane dávku emocí - vesměs negativních. Film dobrý, stopáž nevadila. (11.10.2023)

https://iakia.blogspot.com/2023/10/anatomie-padu-rezie-justine-triet.html PS: viděno v Kině 35 - zajímavý výběr pro ČSFD projekci.... na to, jak vzdušně působí vysoké stropy, sezení působí stísněně, řady nejsou odstupňované a u 2.5 hodinového filmu bylo v sále nedýchatelno.... (11.10.2023)

(8/10). Anatomie pádu, jakožto vítěz letošního festivalu v Cannes, pro mě představoval velice atraktivní film, který mi z pohledu filmového nadšence nesmí uniknout. Nadšené reakce z letošního filmového festivalu v Karlových Varech, jenom přilily olej do ohně a moje očekávání planuly pořád jasnějším plamenem. Podobné pocity jsem minulý rok prožíval u podobně laděného snímku Close.  Režisérka Justine Triet byla pro mě velkou neznámou a byl jsem proto zvědavý, jaké mistrovské dílo se jí podařilo sestrojit, aby si vysloužila tak nadšené ohlasy. Prakticky neznámý casting u mě vzbuzoval pocit, že vstupuju fakticky do naprostého neznáma. Tento pocit však mírně rozmělnil trailer, který jsem viděl před prodlouženou verzí Pána prstenů v kině. Tato zkušenost mě jenom utvrdila v tom, že chci film v nejbližší době bezpodmínečně vidět. Mírně se však vytratil pocit naprostého neznáma, protože jsem z traileru dokázal vyčíst základní premisu. Anatomie pádu bylo hutné drama, které staví především na dialozích. V první polovině filmu jsme svědky chirurgického rozboru vztahu, kterého postihla obrovská tragédie. Nad celou touto událostí se však vznáší oblaky pochybností, které nenechají diváka klidným. Já jsem s velkou chutí přistoupil na režisérčinu hru a ponořil se hluboko do anatomie onoho osudného pádu. S postupem času se začíná rozplétat obrovská pavučina tajemství, která nám byla zpočátku skryta. 150 minut je opravdu pořádná porce stopáže. Navíc si dává kamera ve většině případů opravdu na čas. Tím pádem jde podle očekávání o náročný kus filmového díla, jehož tíhu jsem i já začal ke konci pociťovat. Celkové tíživé atmosféře dodává na intenzitě také mrazivé horské prostředí, kde se celá tragédie odehrává. V první polovině jde spíš o poznávaní hlavních postav, které divákovi začínají odkrývat své vrstvy. V druhé půlce se přesouváme k soudu, abychom byli svědky strhujícího soudního procesu. Excelentní herecké výkony dirigovány fenomenální Sandrou Hüller dodávají filmu potřebné pozlátko. Jedna osoba ji však po stránce herecké dokázala trumfnout. Mladý francouzský herec Milo Machado Graner, který hraje zrakově postiženého chlapce, dokázal předvést neskutečný herecký koncert, který s postupem stopáže graduje. V úplném závěru posune jeho výkon do nebeských výšin a divákovi z jeho dojemného výkonu puká srdce. Objevuje se tady však fenomén, který jsem mohl pociťovat již minulý rok u Trojúhelníku smutku. Přemíra nadšení přede mne postavila příliš vysoká očekávání, která byla až příliš enormní. To snímku bohužel v konečném důsledku mírně podráží nohy. Jinak se jedná o excelentní zpověď chladné manželky, u které si do poslední chvíle nejste jistí, jestli by byla skutečně schopna provést tak zrůdný čin a jestli je opravdu tím monstrem, za které ji většina francouzské veřejnosti považuje. "My love. I just want you to know that I'm not that monster, you know. Everything you hear in the trial it's just.. it's twisted. It wasn't like that." (24.10.2023)

Pořád na ten film myslím. (12.07.2023)

Film ověnčenej vavříny vždycky vyvolává velký očekávání a pak někdy o to větší zklamání. Anatomie pádu není ani dobrej ani špatnej film. Vizuálně velká bída, herci dá se říct v pohodě, až na toho malýho kluka, ten na mě působil hodně nepřirozeně a sympatie k hlavní antihrdince se taky nějak nedostavily. Příliš dlouhý, příliš monotónní, u mě bohužel průměr. (17.12.2023)

Dlhá, nudná píčovina, kde by si nominačku zaslúžil žalobca a nie ta nesympatická krava. To už fakt nemáme v európskom priestore lepší film jak toto? A ten záver? To čo malo byť? Pol dňa človek čaká a takto to dopadne? Scenár to ale asi zobere. 2 z 5 (24.02.2024)

Líbila se mi nejednoznačnost po většinu filmu... SPOILER: V hlavě mi pár dní zůstala ležet i možnost, že svědectví syna, o zásadním rozhovoru v autě s otcem, byla možná i jeho reakce na radu opatrovnice, že když úplnou pravdu není možné zjistit, musí si vybrat stranu a tímto rozhodnutím pak už vždycky stát.... (05.07.2024)