Anatomie pádu

Líbila se mi nejednoznačnost po většinu filmu... SPOILER: V hlavě mi pár dní zůstala ležet i možnost, že svědectví syna, o zásadním rozhovoru v autě s otcem, byla možná i jeho reakce na radu opatrovnice, že když úplnou pravdu není možné zjistit, musí si vybrat stranu a tímto rozhodnutím pak už vždycky stát.... (05.07.2024)

Přišlo mi to jako vhled do života rodiny - jsou tam situace, které nejsou nějak neobvyklé (hádky, neshody, žárlivost, dluhy...) - nicméně situace, kterou řeší hned od začátku je i na konci filmu pro mě vlastně určitou záhadou a vlastně mi vadí, že tam není ukázané, jak to tedy skutečně bylo... Anglicko-francouzský zvuk byl pro mě velmi zajímavým spojením a zcela rozumím touze obviněné mluvit v jazyce, který je jí bližší, protože při tak náročné situaci prostě nedokáže vše vyjádřit v cizím jazyce...Nicméně - ocenění Oscar bych tomuto filmu nedala ani v jedné kategorii, ve které je nominován. (06.02.2024)

Nebudu hodnotit prostřednictvím grafických symbolů, jenom si tu s dovolením postěžuju. Možná to bylo vymyšlené ještě před Brexitem, panička mluví moc pěkně anglicky a asi i slušně francouzsky, i když je to Němka, což je sympatické. Co sympatické není, je vystupování jedenáctiletého dítěte u soudu (nehledě na je ho nehledícnost), ať už svědčí pro nebo proti. Nevím, jak ve Francii, ale je to v dnešním světě blbost, které se nedá věřit, a přitom každý příběh musí být uvěřitelný. Zaplaceno, staženo, dobře ty, Kvifffe, ale nabízíš často hovadiny. Jo, vyhrály cenu, ok. A zklamání. (25.02.2024)

Napínavý a perfektně zahraný film. Na konto tohoto filmu jsem slyšel samou chválu. Takže bylo jasné, že se o jeho kvalitách rozhodnu sám přesvědčit. A pověsti nelhaly. Anatomie pádu je velmi dobrý film. Režisérka Justine Triet natočila hodně silný film, který moc dobře funguje a diváka přiková k sedačce. Největší síla filmu je ve výborných dialozích a ve skvělých hereckých výkonech. Film stojí na scénáři a přesných dialogových výměnách, které jsou parádně přednášené. Hodně moc se mi líbilo, že film udržuje diváka v nejistotě a společně s dalšími postavami postupně zjišťujeme, co se nejspíše stalo a co k tomu mohlo asi vést. Osobně se mi líbilo to, že film neodpoví na všechny otázky a spoustu věcí nechá na nás, a abychom se sami rozhodli, co je pravda a co není. Sandra Hüller odvedla velmi dobrý výkon a svou náročnou roli zvládla moc dobře. Swann Arlaud má velké charisma a jeho výkon se mi líbil. Samuel Theis nemá tolik prostoru, ale to nic nemění na tom, že to zahrál parádně. Samotný film jsem si hodně užil, hlavně druhou půlku u soudu, která je dramatičtější a napínavější. Jediný problém, který jsem při sledování filmu vnímal je to, že je to filmařsky až moc "obyčejné". Místy mi to připadalo, jako kdybych sledoval divadlo, a při tom se režisérka klidně mohla více odvázat, zkusit agresivní střih, kamerové jízdy atd. Nechápejte mě špatně, film se mi hodně líbil, ale dovedu si představit, že by mohl být po filmařské stránce zajímavější. Anatomie pádu je velmi dobrý dramatický film a pokud budete mít možnost, tak se na něj koukněte. (04.12.2023)

Možná příliš dlouhý, místy odtažitě chladný, ale především působivý příběh o tom, jak to může dopadnout, když manželské spory a existenční krize zajdou příliš daleko. Více. (13.01.2024)

[KVIFF 2023] Velká síla. Film, kde už pak nejde ani o nějakou záhadu, ale prohloubení lidské mysli a o tom, kam až jsme schopni zajít. Mrazivé, neuvěřitelná Sandra Hüller, komplexní postavy se svými příhodami a linkami. Finále asi až moc spletité, ale velice hutné. Jeden z hajlajtů. (10.07.2023)

HRANÍ SI S DIVÁKEM, SOUDNÍ DRAMA, SKVĚLÁ FILMAŘINA 👤 👩🏼‍⚖️ 🎥 .  Tento francouzský festivalový film je velmi diskuzní, pokud se s někým díváte může si povídat (nebo hádat, jak chcete) o tom jak to vnímáte. Film nutí aby jste si udělali svůj názor. Ať už tím že dělá širokoúhlé záběry, něco nevidíte, či tím že celý film, pokud tam není syn, má objektivní vyprávění. Kamera je odtažitá a vyvolává to pocit nezaujatého diváka. A musíte se rozhodnout sami jak to je. Záměr filmu je nechat to na vás.  .  Příběh je o páru spisovatelů, kdy manžel byl nalezen mrtev před chatou jeho vlastním synem. Jsou dvě skutečnosti jak se to mohlo stát - sebevražda a nebo vražda manželkou. Což logicky vede k soudní procesu (soudní drama, thriller). Toto není úplně můj šálek kávy, ale pokud vám tohle nevadí je možné se vám to bude líbit více. Kvůli tomuhle u mě selhával "Oppenheimer", soudní procesy jsou ve filmech pro mne takové slabší dějové linky. Nikdo se tam nesmí překřikovat a jakmile někdo začne více vyjadřovat emoce soudce ho umlčí. A prostě tam lidi jen sedí/stojí a většinou to není moc zajímavé ze stránky herectví. Ale tady máme různé modely, testy a analýzy, navíc tam jsou zábavné postavy. A taky ten soud je rozdělen na více jednání po více dní. Takže postavy mohou interagovat v mezičasech.  .  Filmařsky je to skvěle zpracované. Atraktivní střih, hravá kamera a zajímavé úhly a nasvícení  + nádherná krajina Alp.  .  Celkově 8,4/10 ❄️❄️❄️❄️❌ (06.02.2024)

Jak se po práci dvakrát po sobě vypnout během 10i minut? (08.02.2024)

Jsem neskutečně ráda, že se mé vnitřní hodnocení shodlo s hlavní porotou letošního festivalu v Cannes, v čele s Rubenem Östlundem (Trojúhelník smutku, Čtverec), a že film Anatomie d’une chute (Anatomie pádu) vyhrál hlavní cenu, Zlatou Palmu. Justine Triet mě neskutečně překvapila, protože její poslední film, který představila v Cannes, Sibyl, mi přišel spíše průměrný. Na druhou stranu jsem v něm poprvé viděla Sandru Hüller, která mě okamžitě zaujala a scény s ní, jsou z toho filmu to nejlepší. Anatomie d’une chute je oproti tomu v mém hodnotícím systému skokem na příčku nejvyšší a považuji ho jako masterpiece, který rozhodně budu chtít vidět znovu. Sandra, Samuel a jejich syn Daniel žijí v horách nedaleko Grenoblu. Již úvodní scéna naznačuje, že vztah Sandry a Samuela bude pravděpodobně napjatý. O pár minut později nacházíme Samuela mrtvého. Vyšetřování této záhadné smrti, které v podstatě připouští pouze dvě teorie, a následný soudní proces, vede k hluboké analýze vztahu zmíněného páru. Toho všeho se musí účastnit i mladičký Daniel, který, i přes své zrakové postižení, je v této kauze klíčovým svědkem. Zatím to nezní jako originální a inovativní příběh, že? I přes to, se Justine Triet povedlo podat již tisíckrát viděné téma svěžím a neobvyklým způsobem. Sama za sebe mohu říci, že jsem hlatala každou minutu z té dlouhé stopáže… ani vteřinu jsem se nenudila a nejsem schopna najít jediné hluché místo. Velkou zásluhu na tom mají všichni herci, jejichž výkony jsou dechberoucí. Sandra Hüller je bez pochyby královnou tohoto filmu, ale stejně tak famózní je Milo Machado Graner, a musím i ocenit Antoina Reinartze v roli žalobce. Další zásluhu na tom má samotný scénář a dialogy. To postupné odkrývání vztahové dynamiky mezi Sandrou a Samuelem, odhalování jejich minulosti, problémů a sporů, což má pomoci odhalit pravdu… stejně tak jako Danielův rozpor mezi vlastními vzpomínkami a tím, co slyší u soudu, což u něho vede k absolutnímu zmatení, je naprosto geniální. Postava Daniela, zmítaného nejistotou a pochybnostmi, má pro rozuzlení kruciální význam, a zároveň je i takovým zrcadlem samotného diváka, který také nemůže s jistotou říci, jak to celé bylo. Velmi významným momentem je pak dialog mezi Danielem a sociální pracovnicí : Když pochybujeme a nejsme si jistí, nezbývá nám nic jiného, než se rozhodnout… a tak to nakonec musíme udělat i my. [Festival de Cannes 2023] (31.05.2023)

Já si řikam - co to proboha vybrali za dětskýho herce? - ten kluk pořád tak divně čumí. Ale když jsem pak asi po půl hodině (jsem dobrej) zjistil, že je slepec, tak už to začlo dávat smysl. Jedná se o klasický soudní drama™ se špetkou násilí na psech (tak pozor). Po úvodní scéně s příšernou hudbou jsem si gratuloval, že jsem to přežil a už nikdy ten song nikdy neuslyšim. Jak hluboce jsem se mýlil. Udělala to teda? Když nevíš, musíš si prostě vybrat. #strašněužvaněný #sneslobytozkrátit #kviff57 (70%) (09.07.2023)

Silné 4*. Jen by tomu prospělo nechat pár dlouhých záběrů ve střižně. Herecky neuvěřitelný. (10.10.2023)

The Shinining natočený jako soudní drama. Trochu nuancovanější, trochu vrstevnatější a o dost zapomenutelnější. (06.11.2023)

Jsem neskutečně rád, že jsem tenhle film na KVIFF stihnul. Perfektně vykonstruované a pečlivě promyšlené drama, které diváka neustále nutí přemítat nad skutečností případu. Skvělé herecké výkony a dokonale vyhrocené soudní sekvence doopravdy utkví v paměti společně s celým bezchybně gradujícím filmem. (07.07.2023)

Film mě prakticky od první minuty sral křečovitou artovostí a idiocií. Jako fakt nemůže mentál ten kravál vypnout, když má žena rozhovor? Dál… fakt mi chce někdo nakecat, že v tom kraválu usnul, takže neví co se dělo? Proč by někdo nechal řvát hudbu v domě, kde je nevidomé dítě (a sebrat mu prakticky další smysl)? A to neběželo ani 20 minut z mučivých dvou a půl hodiny. Částečně stravitelné je to jen během scén u soudu a i tak to ruinují “francouzský styl”, kde se všichni teatrálně dohadují jako na tržišti. Cokoliv mimo je doslova utrpení (nejen pro psa). (01.06.2024)

Film na mě zapůsobil jako ždímačka na emoce, v dobrém slova smyslu. Parádní dramatizace, kdy se v každé další scéně ukázal příběh v jiném světle, mě rozebrala na tisíc kousků, aby mě nakonec spravedlivý závěr dal dohromady. Bála jsem se délky, ale každá minuta tu má své místo. Výborné herecké výkony. (20.10.2023)

Soudní "detektivka", kde se nevyšetřuje tolik vražda jako spíš sebejistota v nesebejistém světě prahnoucím ne po vnitřní pravdě a lidské instinktivitě, ale po systematičnosti a "objektivitě". Charakter hlavní postavy byl přesný a funkční, přesto jsem se sám bavil nad svými pochybami, které jsem nad ním měl. (22.11.2023)

Návštěva kina na slepo se vyplatila a z Anatomie pádu se vyklubala lehce nadprůměrná artovka, která hlavně překvapila svými hereckými výkony a postupným odhalováním případu vraždy v odlehlé chatce v Alpách, u kterého si každý může pravdu domyslet sám. Sandra Hüller, Swann Arlaund i Samuel Theis předvedli tak skvělé a přirozené herecké výkony, jaké jsem dlouho neviděl. Za obrovskou zmínku stojí Milo Machando Garner jako synek Daniel, jehož podání emocí je strašně uvěřitelné. Na to, že šlo o soudní dialogové drámo (ještě k tomu ve francouzštině), tak mě ty hrátky se slovy, konverzační souboje a postupná odhalování bavily. Samotný film je pak natočen v hodně komorním a příjemném stylu, díky kterému se ještě víc napojíte na postavy a na atmosféru, pro kterou se film občas v dobrém slova smyslu táhne a nikam nespěchá. (11.11.2023)

Téměř až dokumentární soudní drama, kterému bych i uvěřil, že jde o zachycení opravdového případu. Do poslední minuty jsem netušil, kde je pravda. Vlastně do teď netuším. Už jen za to si tvůrci včetně skvělého castu zaslouží všechny vavříny. Btw. vyděl jsem teď dva filmy ve dvou dnech a oba v sobě mají song P.I.M.P od 50centa? To je ale náhodička, 20 let jsem ten song neslyšel a teď je ve dvou naprosto odlišných filmech (tohle a Expendables 4). (19.12.2023)

Tak skvelý kinozážitok, až ma to primälo premýšľať nad zmenou mojej filmovej TOP 10 na ČSFD. A hoci som tak neurobil, aspoň som si dal do topky Sandru Hüller, ktorá už hrala v niekoľkej skvelej záležitosti za sebou a za mňa je to najlepšia európska herečka súčasnosti. Sála v artovom kine bola z "väčšej polovice" naplnená a atmosféra určite pridala na zážitku - a to sa väčšinou hrobovo mlčalo. Tak otrepaný námet - dráma zo súdnej siene a pritom tak unikátne spracované. Sú tu pre európsku kinematografiu typické dlhé mĺkve zábery, ale tvorcovia filmu nikdy nenudia. Mnohé scény sú desivejšie a sklúčujucejšie než v ktoromkoľvek horore či thrilleri. Beat z rapovej skladby 50Centa vo mne už asi nadosmrti zanechá pavlovov reflex a pri každom ďalšom vypočutí v budúcnosti sa isto strasiem. Aj v komornom filme vie režisérka rozprávať príbeh coolovými filmárskymi porstriedkami. A na záver dodám, že ide o najlepšie odrozprávaný príbeh s nejasným koncom (bola to vražda či samovražda?), aký som kedy videl. (28.12.2023)

Chladné psychologické drama, co se stane, když se vám zabije manžel, vypadá to podezřele a jedinou osobou poblíž jste byli vy. Střídá to sakra silné momenty (hádka manželů, kdy ji vyčítá svůj proměrněný život) s místy až parodií (snad pokaždé když se někdo na něco ptal v soudní síni). V devadesátkách by to mělo 100 minut a asi by to filmu neublížilo. 6.5/10 (18.02.2024)