Americké psycho

Po dvou letech od první projekce konečně nastal čas pro napsání komentáře, jehož iniciačním faktorem bylo přečtení vynikající předlohy Breta Ellise a následná třetí projekce samotného filmu. Mary Harron se s námětem poprala vskutku velmi dobře. Celý film se velmi striktně drží knižní předlohy, krom několika málo změn v přehození či propojení některých scén. Je samozřejmé, že nespočet výjevů a dialogů nemohl být zahrnut, ať už pro omezený čas pro převyprávění, tak i pro svou násilnost a obscénnost, které přeci jen film nedokáže tak dobře nastínit jako psaný text, tedy alespoň si neumím představit jak je na plátno věrohodně přenést. I to má však své výhody a film dává, oproti knize, diváku mnohem více prostoru pro vlastní představivost v domýšlení si jen naznačených scén, propojování detailů a snad i vyvozování některých závěrů, zvláště v poslední scéně filmu, kdy nám obraz poskytne trochu jiný pohled na celou situaci a snad i naznačí něco víc. Americké psycho je opravdu pozoruhodným počinem, s tajemně silnou přitažlivostí, jež je zapříčiněna snad chladnou bezcitností hlavního hrdiny, kterého dokonale zahrál Christian Bale a tím si v mém žebříčku konečně vydobyl čestnější pozici, než jakou dosud zastával, tak i netradičním filmovým zpracováním, které se už ale dá přičítat spíše předloze, čímž mám na mysli nejen téměř absenci seznamování se s hlavními postavami, i když se nám může zdát, že postupem času do jejich mysli alespoň trochu pronikáme. Problémem se strávením filmu by diváku mohla způsobit jeho forma, která vyzní trochu odcizeně, snad jako pouhé náhodné a nezúčastněné přečtení si několika stran z deníku mladého zbohatlého makléře z Wall Street, příběhu, který by se mohl odehrát kdykoliv a kdekoliv, i když možná v méně kontroverznější podobě. Chybí nějaká intenzivněji viditelná myšlenka, která by v konečném souzení mohla poskytnout jakési zadostiučinění, morální vyústění a odnesení si „něčeho“ víc. To ale právě činí v mých očích z filmu to, čím je a čím se nakonec stává. Nechá nás o sobě přemýšlet, o dobru, zlu, světě, životě, nudě, penězích etc. a nepodstrkuje nám žádné vlastní závěry. Už od první projekce jsem si tento snímek oblíbil, ale musím přiznat, že po knize se můj pohled výraznou měrou změnil, ne snad v chápání roviny příběhu, ale spíše v prohloubení výsledného pocitu, snadnějšího „proniknutí“ k hlavnímu hrdinovi. Za nemalou zmínku stojí i perfektní hudební doprovod a popravdě, kdo by si po filmu rád nepustil Hip to be square (Huye Lewis and The News), či Sussudio (Phil Collins). Přesto hodnocení neměním, jelikož si troufám tvrdit, že i přes vynikající hereckou i technickou stránku bych si dokázal představit film ještě o chlup lepší. konec komentéře // (poznámka pro osobní potřebu, není součást kometu, takže už to nečti!!: zvláštní, že konkrétních scén jsem se skoro nedotnul, ještě upravit a promluvit s Vojtou) (09.05.2010)

První půlka byla super, hlavně vnitřní monology ústředního hrdiny, když třeba nasraně komentoval, že má někdo něco lepšího než on. Pak to bylo už nějaký divný a vlastně už jsem ani moc nevnímal, jak má do sebe co zapadat, proto sem to úplně asi nepochopil. Každopádně Christian Bale byl fakt super, scénu jak tam klátí dvě prostitutky a u toho se v zrcadle narcisticky prohlíží, si budu ještě nějakou dobu pamatovat, soundtrack byl fajn a vizuální stránka filmu vypadala docela pěkně na to, jak to bylo nizkorozpočtový. Jo a Reese Witheerspoon tam měla asi nejzbytečnější roli ve svý kariéře, fakt mi tam připadala úplně jalová. 60% (24.01.2017)

Od začátku do konce jsem myslel na Spalovače mrtvol. I Americké psycho je totiž takové podobenství, které rozebírá stav mysli hlavního hrdiny a zároveň stav společnosti, ve které žije. V tomto případě to je za všechny vlasy přitažený karikaturní obraz wallstreetské smetánky, jež s nesnesitelnou neúnavností věčně a beze smyslu tlachá, kontrastující s člověkem, který se z toho snobského stáda vyděluje tím, že je vraždící psychopat. Jenže zajímá ten jeho koníček někoho? Skvělý Christian Bale a mazaný scénář, který je pouze zdánlivě o ničem stejně jako všechny ty žvásty vedené u stolů v nóbl restauracích. (08.09.2020)

„Surface, surface, surface was all that anyone found meaning in... this was civilization as I saw it, colossal and jagged.“ Toto je citát z famóznej Ellisovej novely a vystihuje aj tento film. Kým kniha je postavená na monotónnom prijímaní akýchkoľvek zážitkov, či ide o mučenie alebo výber jedla v reštaurácií, Mary Harron vyberá situácie z knihy a skladá koláž. Na jej obranu treba povedať, že kniha je veľmi ťažko sfilmovateľná, no zameranie sa na "príbeh" je paradoxne to kĺzanie po povrchu, lebo sa zaoberá tým, ČO sa deje a nie AKO to Bateman vníma. Ide o sprostredkovanie "šoku" a "kontroverzie" na plátno, nie života yuppies, kde odtiene prejavov bohatstva a moci boli to jediné, čo ľudí odlišovalo. Mary Harron adaptovala to nepodstatné na American Psycho - príbeh. Mala zadaptovovať funguvanie mysle Patricka Batemana, čo je ale takmer nemožné. (17.11.2005)