Americké psycho

Nemůžu se rozhodnout, jestli je Americké psycho povrchní, nebo geniální, ale rozhodně zachytilo zeitgeist a stalo se nepopiratelným kulturním reliktem. Nejlepší role Balea, který se pro tenhle typ narodil. Sice nevím, jestli to něco zvládá říkat, nebo je to jen předhkádá banální devadesátkový antikonzumerismus, ale tomu filmu jsem se časem otevřel. Jenže kolik vrstev "This confession has meant nothing" potřebuju? 3 a 1/2 (05.09.2013)

Po dvou letech od první projekce konečně nastal čas pro napsání komentáře, jehož iniciačním faktorem bylo přečtení vynikající předlohy Breta Ellise a následná třetí projekce samotného filmu. Mary Harron se s námětem poprala vskutku velmi dobře. Celý film se velmi striktně drží knižní předlohy, krom několika málo změn v přehození či propojení některých scén. Je samozřejmé, že nespočet výjevů a dialogů nemohl být zahrnut, ať už pro omezený čas pro převyprávění, tak i pro svou násilnost a obscénnost, které přeci jen film nedokáže tak dobře nastínit jako psaný text, tedy alespoň si neumím představit jak je na plátno věrohodně přenést. I to má však své výhody a film dává, oproti knize, diváku mnohem více prostoru pro vlastní představivost v domýšlení si jen naznačených scén, propojování detailů a snad i vyvozování některých závěrů, zvláště v poslední scéně filmu, kdy nám obraz poskytne trochu jiný pohled na celou situaci a snad i naznačí něco víc. Americké psycho je opravdu pozoruhodným počinem, s tajemně silnou přitažlivostí, jež je zapříčiněna snad chladnou bezcitností hlavního hrdiny, kterého dokonale zahrál Christian Bale a tím si v mém žebříčku konečně vydobyl čestnější pozici, než jakou dosud zastával, tak i netradičním filmovým zpracováním, které se už ale dá přičítat spíše předloze, čímž mám na mysli nejen téměř absenci seznamování se s hlavními postavami, i když se nám může zdát, že postupem času do jejich mysli alespoň trochu pronikáme. Problémem se strávením filmu by diváku mohla způsobit jeho forma, která vyzní trochu odcizeně, snad jako pouhé náhodné a nezúčastněné přečtení si několika stran z deníku mladého zbohatlého makléře z Wall Street, příběhu, který by se mohl odehrát kdykoliv a kdekoliv, i když možná v méně kontroverznější podobě. Chybí nějaká intenzivněji viditelná myšlenka, která by v konečném souzení mohla poskytnout jakési zadostiučinění, morální vyústění a odnesení si „něčeho“ víc. To ale právě činí v mých očích z filmu to, čím je a čím se nakonec stává. Nechá nás o sobě přemýšlet, o dobru, zlu, světě, životě, nudě, penězích etc. a nepodstrkuje nám žádné vlastní závěry. Už od první projekce jsem si tento snímek oblíbil, ale musím přiznat, že po knize se můj pohled výraznou měrou změnil, ne snad v chápání roviny příběhu, ale spíše v prohloubení výsledného pocitu, snadnějšího „proniknutí“ k hlavnímu hrdinovi. Za nemalou zmínku stojí i perfektní hudební doprovod a popravdě, kdo by si po filmu rád nepustil Hip to be square (Huye Lewis and The News), či Sussudio (Phil Collins). Přesto hodnocení neměním, jelikož si troufám tvrdit, že i přes vynikající hereckou i technickou stránku bych si dokázal představit film ještě o chlup lepší. konec komentéře // (poznámka pro osobní potřebu, není součást kometu, takže už to nečti!!: zvláštní, že konkrétních scén jsem se skoro nedotnul, ještě upravit a promluvit s Vojtou) (09.05.2010)

Poté, co jsem dočetl knižní předlohu Breta Eastona Ellise, jsem si po delší době pustil i filmové zpracování, které jsem díky znalostem z knihy patřičně docenil. Po přečtení knihy jsem si film vychutnal ještě více, je opravdu skvěle poskládaný a dočkáme se v něm spousty dialogů, které jsou doslova totožné s těmi knižními. Kniha je psána jakoby formou deníku a díky tomu také působí tak chladně a zobrazuje postavu Patricka Batemana jako naprostého sebestředného psychopata, kterým také je. Na filmu cením to, že se zaměřil převážně na psychologii hlavní postavy, kterou dle mého názoru vystihl dokonale. Kniha je kontroverzní zejména podrobným popisováním vražd, sexuálních hrátek, kanibalismu a dalších různých zvrhlostí. To ovšem ve filmu nehledejte, v tom je kouzlo knihy, a proto jsem rád, že ve filmu moc násilných scén není, protože bych nechtěl vidět jak by to dopadlo, kdyby se tvůrci snažili filmem šokovat a pokusili by se vyobrazit brutální násilí. Zde se více hodí tato sonda do mysli psychopata a lépe tady vyzní jen určité náznaky, jako například hraní si s pramínkem vlasů oběti, kterou den předtím pozval do svého bytu, než kdyby to bylo postavené na brutálních scénách. Takhle se jedná o one man show v podání Christiana Balea, který se do role Pata Batemana náramně hodí a jeho herecký výkon je úctyhodný. Kniha je napsána velmi chytře, střídají se v ní vražedné pasáže s kapitolami, kde se prakticky nic neděje a řeší se jen jaká vázanka se hodí k tomu a tomu obleku a kdo spravuje čí účet, ovšem jako celek to vše do sebe krásně zapadá a opravdu vám to přijde, jako když čtete deník psychopata. Jeho vnitřní pocity, představy, nálady a nakonec i samotné činy, které jsou v knize popisovány, může plno lidí považovat za pouhou snahu šokovat anebo jim to může připadat jen jako nechutný a ubohý román pro zvrhlíky od zvrhlíka, ale tak to není. Kniha odráží realitu a skvěle vykresluje chování určitých lidí a ukazuje, že mezi námi žijí i takováto individua. Ellis uhodil hřebík na hlavičku a jeho dílo považuju za masterpiece a to samé si myslím i o filmovém zpracování. (20.05.2018)

Šikmá plocha: Zdánlivě nevinné vraždění může mít až takové zločinné konce jako pouštění Phila Collinse návštěvám. Brrr. Koneckonců, proč vlastně nevraždit? Prázdnota a povrchnost jistých, spíše elitářských než elitních kruhů, potřebuje být v jednom jejich příslušníku něčím vyplněna. Žádné dráždidlo už nezabírá, otázka smyslu života neexistuje a život těch druhých nemá vůbec žádnou cenu. Jak by mohl, když se jejich hodnota poměřuje vychytanější vizitkou. Jediné, na čem opravdu záleží, je zdání prestiže. V tom filmu nejde o jednoho psychopata, ale ve skutečnosti nejde tak docela ani o ty elitářské kruhy. Jde o kolektivní chorobu. Průšvih je, že film ve své vehementní snaze poukázat na onu prázdnotu a povrchnost (a podstatnou patologičnost - ohne sranda) sám vyznívá poněkud prázdně a povrchně. Místy se zvrhává v parodii sebe sama a vlastně nejsilnějšími momenty jsou některé okamžiky při Patrickových realizacích jeho neobvyklé záliby. Z ostatního bylo velmi působivé a "přesahující", když ve svém bytě uvádí svým gentlemansko-arogantním chováním dvě lehké ženy do těžkých rozpaků a jiné podobně laděné momenty. Jeho proslovy o ikonách hudebního popu před každou akcí jsou vychytané, ale v celku to nevyzní. Detektivovo vyšetřování to zase hází někam do rádoby napínavé kriminálky a při obligátním najetí policejního auta a následné likvidaci jeho posádky jsem už nad dílem lámal hůl. No ale to byl právě začátek nečekaného, naprosto matoucího vyústění, teprve při němž jsem pochopil příhodnost názvu Americké psycho a které má za následek přidání hvězdičky navíc. Říkám "navíc", protože ačkoli pozoruhodný závěr odsouvá mé dosavadní výtky na vedlejší kolej, přece jen už nemá sílu zpětně rehabilitovat dílo jako celek. Jestli to ovšem celé měla být parodie, tak jsem úplně z obrazu. (09.07.2011)

Jako fanoušek spisovatele Breda Eastona Ellise prostě nemůžu tento film hodnotit záporně. Ten, kdo četl knihu, najde ve filmu plno narážek a to, že si filmoví tvůrci přeměnili původní materiál jak chtěli (a v mnoha situacích by se dalo i docela úspěšně pochybovat nad tím, zda udrželi autorovu hlavní myšlenku), mně tolik nevadilo. Patrick Bateman je satira v hmotné podobě a Baleovo herecké podání je prostě bezchybné. (16.01.2003)