Pokrevní bratři

MACHO GRANDE SMILE. Bratstvo Írskych svätých samovoľne zoslané z nebies ako smrtiaca hrozba pre kriminálnikov toho či onoho ghetta. Pestrým zbrojným arzenálom čistiaca čata (+ nový člen) čistí bez ohľadu na rasu, vyznanie aj človečenstvo (mačka). Dočasný neprajník, homosexuál/detektív si s nimi nevie rady a čelom búcha o najbližšiu stenu. Je to taký rádoby efektný správňácky manifest, ktorý sa svojími okázalými akčnými sekvenciami (slowmotion samozrejme nemôže chýbať) až moc chce podobať Rodriguezovi a snahou o teatrálnu absurditu sa strká do zadku Tarantinovi. Pobožná revenge ilúzia za pár šuntov, ktorá zaujme v dvoch troch bodoch (Put cat to death, Willam Dafoe, ???), ale inak je len srandovnou pif-paf strieľačkou na vyplnenie predpolnočnej medzery v TV. (08.03.2010)

"Všichni se musíme obávat zlých lidí, ale je tu jiný druh zla, jehož se musíme bát nejvíce. A to je lhostejnost dobrých lidí." Čekal jsem lecos, ale takovýhle nášup teda ne. Už úvodní scéna v kostele je megacool a jednotlivé přestřelky dají zavzpomínat na Hong-kongská léta Johna Woo. Jenomže... Kanadská produkce je hodně znát. Peněz na to asi moc nebylo, kvalita je kolísavá a vy prostě cítíte, že kdyby scénáristi trochu přitvrdili, Duffy přidal na stylu a navíc dostal větší rozpočet, mohlo to klidně dopadnout ještě o třídu líp. Jinak ale nářez akce, bezva obsazení (to že byl Mladý Indiana Jones?!?) a slovíčko fuck na 100 způsobů. Super! Jo a jděte někam s tím Tarantinem, ten by nikdy nic tak dobrého nenatočil. (08.09.2007)

Veľmi slušný rozjazd (kombinácia Ritchieho & Tarantinovskej poetiky) sa postupne režisérovi dejovo rozpadá a dopredia naneštastie každou minútou vystupuje čoraz väčšia nútená vykonštruovanosť samoľubého formálneho experimentovania brutálneho videoklipového razenia, čím s blížiacim sa záverom prerastá počiatočná sviežosť a hravosť v opakujucú sa nudu. Záverečné moralizovanie s evidentnou snahou o hlbší významový presah to celé ešte len zhoršuje, čo je škoda, pretože film obsahuje viacero zapamätania hodných scén (jednoznačne vedie tá s mačkou) a skvelý výkon W. Dafoea. (04.10.2004)

Veritas & Aequitas...k těmhle slovům se snažím mít blízko, ale u takhle nářezové nejlépe řečeno asikomedie se opravdu nehodí hlubokomyslně filozofovat. Nebýt Willema Dafoea a jeho lahůdkového výkonu, dal bych těmhle pološíleným Irčanům maximálně sedmdesátku. Skvělé postavy a akce, kvalitní vtípky, nezvládnuté sesazení scén co do atmosféry (nebo možná povedený režisérský tah z rodu "umím i něco HODNĚ jiného než čekáte") a dost chabý konec, přes který se dostaneme do závěrečných titulků a od nich zase k atmosféře nebo spíš vyznění celého filmu. Jestli šlo o pokus o nějakou kontroverzi a vyvolání nějakého toho přemýšlení, nepovedlo se - paradoxně díky výborně odvedené práci. Jako gangsterská komedie totiž Boondock Saints nemají asi do tří čtvrtin stopáže chybu. I přes moje výtky a výhrady je to na 80%, protože "There is another kind of evil which we must fear most, and that is the indifference of good men." (18.10.2007)

Obrovské překvapení. O tomto filmu jsem v životě neslyšel, doporučil mi ho až kolega Coldrexx, a o to víc jsem z něj nadšen. Tarantino styl je očividný, ne sice tak k dokonalosti vybroušený jako u samotného Quentina, ale přesto skvěle funguje. To znamená vysoká kadence hlášek, spousta krve, divný postavy ... z nichž vyniká geniální agent FBI. Už dlouho mě nějak film takhle nezaskočil, už dlouho jsem se tak nenasmál. Paráda. (28.10.2010)