Anglický pacient

Jsem asi necita, ale mně ten příběh po chvíli neskutečně lezl na nervy. Pan režisér brnká na emotivní strunu s takovou okázalostí, že ta má praskla asi po půl hodině a zbytek příběhu jsem jen prokroutil hlavou. Na konci jsem se cítil jak po konzumaci dvou kil přeslazených kremrolí... Takový Doktor Živago, to byla jinší podívaná! (25.01.2004)

V předčasně zesnulém Anthony Minghellovi ztratila světová kinematografie jednoho z mála svých vyvolených básníků osudové lásky. Již tehdy zralý tvůrce-čtyřicátník patřil k té skupině umělců, pro něž válečné téma jako forma mezní situace lidské existence zůstává podřízeno síle citu-lásky individua, jedince i uvnitř velkých skupin obyvatelstva. Skutečnost, že jeho hrdiny jsou mladí lidé prožívající plně své životy, je dalším charakteristickým prvkem jeho nezaměnitelné tvorby. Dvojí rovina kompozice mu umožňuje zasvěceně pronikavé vhledy do nejtajnějších skrýší lidského nitra. Válka, zhoubná ve svém bezprostředním působení, je v mikroměřítku ještě strašnější. Nejednoduché se stává ještě složitějším, nesnadné nezvladatelným. Nepravděpodobnost nedějového děje je ve skutečnosti vlastně až šedě realistická. V oficiálních líčeních válek na tyto situace není místo; teprve po letech, když vychladnou vášně, smysly se zklidní a vzbouřený rozum se podvolí moudrosti nadhledu a všelidského rozměru, vysvitne plný dosah způsobených nevratných škod a ztrát. I těch, na něž si nelze sáhnout a jež není možné změřit. Kamera, která do lidského nitra promítá neopakovatelné přírodní krásy tuniských i italských exteriérů, a precizně slazené výkony skvělých herců, mezi nimiž vynikají kromě Juliette Binochové i starší z obou Finniesů Ralph a zejména pro mne zcela neznámá Kristin Scott-Thomasová, je vyvažována scénářem, který stačí do milostného rukopisu zachytit i klasické epizody válečného života (bombové scény zpod mostu a pomníku na anonymním náměstí neznámého italského městečka). Celek, který z toho všeho vzniká, je nezodpovědně drzý: dovoluje si s cynismem přímo patetickým tvrdit, že láska je víc než soulož-sex, že je cit nadčasový a mocný, cit jímající, cit všepohlcující. Že je nezničitelná. Osobně patřím k těm nevyléčitelným romantikům, kteří této nehoráznosti dávají nekriticky za pravdu. Myslí si dokonce, že život by bez ní byl nepoměrně chudší a šedší. (01.11.2008)

Považujem za výhodu, keď sledujem film, o ktorom nič neviem. To bol aj prípad Anglického pacienta, u ktorého som nepoznal hlavných predstaviteľov, ani nevedel, koľko Oscarov akademici filmu nadelili. Ležal som v nemocnici a bol som vďačný za čokoľvek, čo ma odpútavalo od procesov v operovanej nohe. Videl som ho v priebehu týždňa viackrát, ale ani tak neviem presne, čím ma zaujal. Je veľkolepý, bez toho, aby v tom bol poznať zámer. Je krásny, ale pritom nie je kašírovaný, je o veľkých citoch a vášni a nepociťoval som príchuť falošnosti. Viem, že ide o moje osobné dojmy a iný divák to môže pociťovať inak. (24.11.2008)

Rozvláčne tempo & prehnaná stopáž vs. skvelí herci & pekná romantika ... Achjaj, nemôžem povedať, že sa mi to nepáčilo, ale podľa veškerých ohlasov na tento film som čakal, že pôjde o niečo, pri čom sa ozaj nudiť nebudem - inak povedané, ak by som bol len o niečo viac unavený rozhodne zaspím. Čo by bola každopádne škoda, lebo herecké kreácie zúčastnených bez výnimky stoja za to. Ťažko povedať, či sa ešte niekedy v budúcnosti opäť odhodlám zhliadnuť Minghellov film, ťažko povedať, či by sa mi na druhýkrát zapáčil viac, možno len nie som až taká romantická duša. Možno... P.S. Za plus rátam aj obzvlášť krásnu Kristin Scott Thomas. (15.09.2007)

Jedna z najlepších vojnových romantických drám vôbec. Juliette Binoche tu podáva azda najlepší výkon, herecky aj vizuálne, Zároveň je to film ešte z doby, kde sa len s úsmevom pozerám, ako si pár pravoverných slobodne vykrikuje Alláh akbar a čuduj sa svete, nikto nezalieza pod stôl. Nuž veru, staré dobré časy druhej svetovej vojny. (16.03.2021)