Anglický pacient

Strašně dlouho jsem se Pacientovi vyhýbal. Asi kvůli tomu plakátu, který vyvolává představu, že to celé bude další romantický film, kde v pozadí vybuchují bomby. No a pak to jednou dávali v televizi, a já koukal a koukal, až jsem to dokoukal. Ten film je samozřejmě někde v základu romantický, ale to všechno okolo, co se v severní Africe děje, na to se tak dobře kouká... A poslední cesta a útěk válečného zajatce, aby zvládnul to, co musí, to jsem mu prostě musel fandit, i když to u filmů normálně nedělám. (03.10.2016)

Další z klenotů kinematografie. Tento film obsáhl úplně všechno, co mám rád. Archeologii, válku, neuvěřitelný příběh, Afriku, fantastickou hudbu.... A aby toho nebylo málo je obsazen mými TOP herci. Ano, asi je to namícháno tak aby se to líbilo a já se rád nechal chytit. O tom ale filmy jsou. Pro mně opravdový skvost. (28.07.2011)

Příliš dlouhé! Spíše než film jako celek se mi líbí jednotlivé scény: skoro vše s Binocheovou, příchod písečné bouře, odjišťování bomby u mostu a hlavně závěr v jeskyni. Tedy spíše se mi líbí ty scény smutné, než ty zamilované. Krásná hudba (Yared), herci a kamera. Ale všechny Oscary rozhodně zasloužené nebyly (07.06.2003)

Úzkostlivý zpěv ženy osvítí hrubé plátno a štětec malující postavu. Vzápětí je kdesi nad Saharou sestřeleno německé letadlo s anglicky mluvícím pilotem a neznámou ženou. Plameny trosek nakonec vydaly pouze ošklivě popáleného muže a ukončily krutě tragický příběh osudové lásky. Aniž bych rozplétal rozmáchlý děj, pozadí filmu a jeho přijetí (7 nominací na Zlatý glóbus a 12 na Oscara mluví za vše), i odmítání, ocením herecké výkony všech zúčastněných, režijní pojetí, výpravu, velkolepá je i kamera Johna Sealea, který unikátně nasnímal krásné obrázky pouště (natáčelo se v Itálii a Tunisku) a především romanticky laděnou scénu houpající se Hanu a Kipa ve světlicí osvětlenými malbami toskánského kláštera, a barvitě ukolébavou, klavírní hudbu Gabriela Yareda. (18.01.2006)

„Můj milovaný, čekám na Tebe. Jak dlouho trvá den v temnotě, nebo týden. Právě zhasl oheň je mi hrozivá, strašná zima. Když se doplazím ven spálí mě slunce. To světlo jsem vyplýtvala na malby a k napsání těchto řádků. Umíráme, umíráme obklopeni milenci a bližními, cítíme dávnou chuť opuštějíce tělo plujem v toku řeky. Strach jenž jsme v sobě dusili zahyne s tělem nehynoucím v jeskyni. Prosím tě pomaž mi tím pískem celé tělo. Neboť jsme skutečné krajiny. Nejsme dobyté oblasti na mapách nesoucí jména mocných vojevůdců. Já vím, že se vrátíš a odneseš mě do větrného paláce, to je mé poslední přání. Chci letět do těch nejvzdálenějších krajů s Tebou můj milovaný. Bez mapy vznášet se nad zemí. Lampa zhasla a já píšu potmě..“ (21.09.2007)