Lulu na mostě

Když se vám svět zhroutí, nic od života nečekáte, a on vám sešle ještě na závěr dar v podobě velké lásky, zní to pateticky, ne tak ale v případě tohoto filmu. Je to takový jazzový snímek, všechno to jede v pomalém barovém tempu a Harvey i Mira si ty své role opravdu vychutnávají. Možná, že ten film je úplnej nesmysl, ale mne to oslovilo velice. Závěr tomu dodává dalších dimenzí. Pro milovníky Harveyho Keitela povinné, Mira Sorvino září energií, úplně jsem se zakoukal, nádherné melodrama.90% (02.12.2012)

Jelikož jsem film dokoukala kvůli Harveymu až do konce, nedám odpad! Ale něco takového jsem už dlouho neviděla.Tak stupidní dialogy od samého začátku.....nuda ,asi jsem i chvílemi usínala a přála si ať už to skončí.Když se tu tak dívám na to hodnocení a moji oblíbenci dávají spousty hvězd ,říkám si jestli jsem tedy neviděla jiný film..... (19.01.2008)

Tak v tomhle jsem se našel a zahlídl tam to svoje, co vás z jakéhosi důvodu příjemně naplní a nechá nad tím vším po skončení přemýšlet. Lulu na mostě je další z řady symbolických filmů, které hovoří skrze pohyblivé obrazy a přes interpretaci vlastního příběhu nabídne něco navíc. Na jedné straně pozorujeme mysteriózní příběh o jazzmanovi, který po přestřelce v baru narazí na podivný kámen, který ho spojí s osudovou láskou. A na té druhé podobenství o posledním životním soudu. Je to velmi křehká story, která překvapí svým závěrečným vyústěním a poskytne pozoruhodný zážitek na večerní rozjímání. Velmi milé pokoukáníčko, které jsem vůbec nečekal. (18.07.2014)

Zatraceně povedenej film. Napínávej, zamilovanej, smutnej, tajemnej. Harvey Keitel umí opravdu zahrát všechno a skvěle. Mira Sorvino mě příjemně překvapila, doteď jsem ji jako herečku moc nebral a tajemný Willem Dafoe, bomba. A hlavně si po negativní zkušenosti s Mechanickým pomerančem znovu můžu v klidu pustit Singing in the rain. (04.11.2002)

Tak tomu poviem alegória na premárnený život a zahodenie aj tej poslednej šance stať sa lepším človekom. Veľmi príjemné prekvapenie. Taká romantika pre náročného diváka, mindfuck, ktorý (hlavne v závere) dokáže pomotať hlavu. Zároveň je tu ale aj veľa romantiky a pár nezabudnuteľných emotívnych scén, hlavne v spojitosti s Lulu, ktorá bola skrátka úžasná a nádherná, chválim výborný výber herečky. Je takmer isté, že sa P. Auster nechal inšpirovať majstrom v obore a síce D. Lynchom. Cítiť to tu snáď z každej scény a to aj v spojitosti s hudbou, ktorá mi k tomuto filmu zapasovala ako riť na šerbeľ. Je tu plno symbolov, ktorých význam sa divák nedozvie hneď, ale k vysvetleniu dospeje až podstatne neskôr. Ide vlastne o dvojvýznamovú skladačku, pričom je na divákovi ako si celkovú pointu vyskladá, a ktorou cestičkou sa nakoniec vyberie. Viac sa k tomu bez spoilerov nedá napísať, jednoducho si to treba pozrieť, hlavne náročnejší divák si tu príde na svoje. 89/100 (24.08.2015)