Hilary a Jackie

Tento film jsem shlédnul na doporučení své přítelkyně a musím říct, že jsem neprohloupil, když jsem jí uvěřil jak je to skvělý film. Film o dvou sestrách. Každá má jiný charakter a jejich rozdílné osobnosti se postupem času dostávají napovrch. Rozdělení filmu na dvě části je výborný tah režiséra. Každá část se věnuje jedné sestře a ukazuje nám spojitosti a dotváří celkový příběh. Jackie, která závidí sestře její výjimečnost, její úspěchy a rozhodne se být lepší za každou cenu. Zde se projevuje honba za úspěchem a její další trápení i její neslavný konec. Hilary, jenž je od mala lepší a vychovávána v úspěchu pomalu pochopí, že Jackie se stala výjimečnou dcerou číslo jedna a narozdíl od své sestry, přijme svůj osud a svou hodnou povahu. Rozdíl mezi oběma sestrami je větší čím jsou starší. Jackie závidí Hilary skoro vše, ale naopak Hilary svou povahou není schopná závidět, ale pouze milovat svou sestru z celého srdce a proto jí dovolí mnoho až chvílemi neuvěřitelných věcí. Dostávám se k hereckým výkonům obou sester na kterých upřímně stojí celý film. Emily Watson a Rachel Griffiths jsou v tomto dramatu o životním osudu opravdu úžasné. Emily Watson zde předvádí jedno z nejlepších hereckých ztotožnění s hranou postavou jaké jsem kdy viděl. Rachel Griffiths je hodně uvěřitelná, přirozená a hodná, díky tomu skvěle zapadá do této role. Herečky opravdu tento film drží ve velkých výškách úspěchu. Scénář podle mě nemá chybu a film je velmi působivý. Režiséra opravdu neznám, jeho práci nemohu krom tohoto filmu posoudit. Další bonus filmu je práce kamery. Dokonalé nasvícení některých scén, přelétavá kamera, čistota a mrazivá přesnost natočených scén. Díky tomuto všemu je pro mě tento režisér a kameraman opravdu lidmi na svých místech. Hudba nemá chybu, perfektně propojuje celý tento skvost. Herečky, režisér a práce s kamerou a hudbou z tohoto filmu dělají opravdu silný dramatický lidský film. Pří mnoha, opravdu mnoha, scénách mě mrazilo v zádech a několikrát jsem byl i obrazem uchvácen. Tento film není nijak slavný, ale podle mě už je dlouho čas na to, aby ho lidé začli opravdu milovat a byl vynášen do nebe. Má na to právo . PS: oscarové jen nominace pro hlavní dvojici? Podle mě další přehmat... To měla být jasná soška!! (01.03.2005)

Příběh sám o sobě je více než zajímavý. Myslím, že je zde již několikrát zmíněn, takže jej nebudu moc rozepisovat. O čem je však třeba se zmínit a to klidně poněkolikáté jsou dokonalé herecké výkony. Emily Watson zde předvádí něco, co se beze vší nadsázky dá nazvat geniální a úctyhodný herecký výkon. (03.04.2007)

Při hodnocení podobných filmů, mi stále dělá potíže akceptovat, že jde o "pouhou" dramatizaci skutečného příběhu a nejde o solidní životopisný snímek...něco jako hraný dokument. Příjde mi to jako podvod na diváka, že jsou nám předkládány pouhé útržky faktů, navíc často zkreslené, vytržené z kontextu, nebo záměrně změněné a tím je nám prezentován objekt takového příběhu, jen skrze optiku scénáristy a režiséra. Můj rozpor vyplývá z toho, že si umím sám odpovědět. Dokument je jiný útvar a nepostihne pocity, nedává moc prostoru pro fantazii a hlavně není divácky tak atraktivní, aby zaujmul širší masy. I proto jsem o sestrách Du Pré nikdy neslyšel. A v tom spočívá přínos podobných dramatizací, protože vzbudí zájem. Takže teď si o sestrách Du Pré jistě něco najdu, resp. už jsem na youtube viděl záznam skutečné Jackie a zapátrám dál. A stejně tak jsem si u sledování Hilary and Jackie velmi užil spoustu krásné hudby, takže jsem pro sebe objevil třeba Dvořáka. Za mě...je to skvělá dramatizace o skvělé hudebnici a zajímavém vztahu dvou nadaných sester. Příběh o skutečných lidech, zasazený do trochu vymyšleného rámce. Ale to nevadí...stejně jako v případě Maudie, je to příběh krásný a dojemný. Dokument existuje...tuším od BBC, ale ani tam asi příliš objektivních údajů nedostaneme....některé věci zůstanou za závojem času. (01.01.2019)

Nerozlučné sestry Hilary a Jackie, společně pod dohledem matky, rozvíjejí svůj hudební talent. Žijí jedna pro druhou. Jenže velká kariéra se rýsuje pouze před Hilary, která hraje na flétnu. A Jackie (začínající violoncellistka) je tak vychovávána ve stínu své úspěšnější sestry, která je pro ni nedostižný vzor. A najednou se role vyměnily.. „ jeden den jsem si jen tak hrála a druhý jsem už byla zamluvena na dva roky“ a tím se i jejich cesty rozešly. Jackie se vydává za potleskem publika a Hilary za obyčejným životem. Nádherný film o hledání štěstí, životních cílů, rivalitě, ambicích, žárlivosti, odcizení, ale i lásce podle knihy "A Genius in the Family" .. „Když máš někoho ráda. Zjistíš, že jejich obrazy jsou pořád s tebou ve tvém srdci. Obrazy toho, jak na ně myslíš, když na ně myslíš. Když myslíš, že jsi někoho ztratila, vybavíš si obraz a pak ho najdeš “ (29.05.2006)

K životpisnému filmu o Jacqueline Du Pré a její sestře (a několika bezvýznamných zaměnitelných mužských) mě zlákal Slavoj Žižek. Ve svém objevné studii "Kant and Sade: The Ideal Couple", píše: "Smutný osud Jacqueline du Pré nás staví před ženskou verzi rozkolu mezi bezpodnímečným příkazem jeho opakem, kterým je sériová univerzálnost bezvýznamných empirických objektů, které je třeba obětovat na cestě za jediným Posláním. (Je neobyčejně zajímavé a přínosné číst její životní příběh ne jako "skutečný příběh," ale jako mýtické vyprávění, na němž je překvapivé především to, jak přesně sleduje předurčené obrysy rodinného mýtu - podobně jako je tomu v příběhu Kaspara Hausera, v němž individuální události tajemným způsobem reprodukují rodinné rysy starobylých mýtů.)..." Takto a podobně (dále v knize "Lacrimae rerum") dovede Slavoj Žižek upozornit člověka na film, který má zřejmě větší cenu pro filosofa než pro filmového diváka. Neboť filmu samému chybí koncepce (narozdíl od Žižka), je povrchní a příliš tlačí na pilu, když nás chce ořezat do tvaru soucítícího s nešťastnou Jackie. Navíc (a to je hlavně můj problém) nemám rád mozartovsko-dvořákovská "preludia", a z cellistek mám proto raději Švýcarku Catherinu Tunnelovou (i když ne tak fešnou jako Emily Watsonová), ale hraje skladby našeho zesnulého kamaráda Horația Rădulescua. Pozn. 1: Ocenil bych titulky s názvy skladeb. Pozn. 2: Některé pasáže byl obzvlášť silné, bylo jich však málo a byly propojeny mrtvým repetitivním materiálem. Zobrazování pokročilého stádia roztroušené sklerózy je sice skvělou, ale zbytečnou příležitostí blýsknout se režijním a hereckým uměním. (24.08.2017)