Hilary a Jackie

To fidlikanie dve hodiny liezlo na nervy. Aspoň keby tam občas zmenili pesničku, tak to vyzerala, že svetoznáma violončelistka hrala furt len to isté. Kvalitný výkon Watsonovej v nudnom príbehu a ani ten koniec to nezmenil. Mnoho ľudí už zomrelo na smrteľné choroby, v tomto to nič nebolo výnimočné, akurát v prizvukovaní sesterskej lásky, ktorá by však mala byť samozrejmosťou. (26.04.2019)

Pravdepodobne je to veľmi dobrý film, hodný pozornosti nielen kvôli kvalitným hereckým výkonom, ale najmä kvôli hudbe a nezanedbateľný podiel na úspechu má aj dramatickosť príbehu v jeho záverečnej časti. Jediným problémom, a to problémom na mojej strane je, že ma film nezaujal a stým sa nedá veľa robiť. Takže preto to priemerné hodnotenie. (03.05.2022)

Holky byly moc afaktovaný ve svým hudebním projevu. Možná i ve svým životě, který si prožila každá po svém. Jejich ponocování v oknech, debaty o tom, co si myslí druhá a naopak, mě k nim připoutali až do té míry, že jsem chtěl rozhodovat o jejich osudu jen já sám. Hilary a Jackie není film při kterém se zachumláte do deky, abyste mohli v klidu nasávat atmosféru anglického venkova, to fakt ne! Procestujete Itálii, Německo, zmínka padne i o Zdi nářků a vše zakončíte Ruskem, čili nutkání oblíct si teplý ponožky je na místě. Ale nejenom to. Ten film je strašně mrazivej i z jiného pohledu. Obvzlášť v závěru, kdy si uvědomujete, jak moc se ty holky měly rády. Že život si vybere krutou daň vždycky ve chvíli, kdy to nejméně čekáme. Když Emily Watson sedí v obrovském sále plném lidí a ohromeně na ně kouká s pocitem, že tu jsou pro ní, měl jsem podivné mrazení v zádech. Důvod byl. Kamera poodstoupí a vy zjistíte, že Jackie nesedí se svým, pro ni typickým nástrojem. Má v klíně bubínek, orchestr přestane hrát a Jackie řekne: "Jé, teď jsem na řadě já, že jo?". Práskne do bubínku a zasměje se. V hlavě vám proletí tatáž situace, kterou zažila na CNN a chcete brečet. Tenhle film je neskutečná pecka, kterou rozdýcháte horko-těžko. (06.07.2009)

Drama o špičkové violoncellistce Jaqueline du Pre a její sestře Hilary. První dvě třetiny filmu mě lehce uspávaly (pozornost byla udržována jen hudbou Haydna, Bacha, Beethovena, Dvořáka, Elgara....:-), ale závěr stál za to. Nejsem si jistý, jestli Jackie neuměla být v životě šťastná, nebo jen chtěla mít sestru pro sebe. Možná obojí. Je ale obdivuhodné, kam až může zajít sourozenecké sebeobětování. 3,5* (01.04.2007)

Tucker natočil brilantní drama, které bere dech. Přestože film má poměrně velký spád a značné časové skoky, velmi efektivně a úsporně se mu podařilo vykreslit psychiku obou sester, klidnější Hillary a nevyrovnané Jackie. Dobře tu zafungovalo zejména oddělení děje do dvou částí z pohledu každé sestry – zapadá to do sebe jako lego. Nádherná je samozřejmě i hudba, jíž si můžete vychutnat i v oddělené zvukové stopě. (19.01.2006)