Hilary a Jackie

K životpisnému filmu o Jacqueline Du Pré a její sestře (a několika bezvýznamných zaměnitelných mužských) mě zlákal Slavoj Žižek. Ve svém objevné studii "Kant and Sade: The Ideal Couple", píše: "Smutný osud Jacqueline du Pré nás staví před ženskou verzi rozkolu mezi bezpodnímečným příkazem jeho opakem, kterým je sériová univerzálnost bezvýznamných empirických objektů, které je třeba obětovat na cestě za jediným Posláním. (Je neobyčejně zajímavé a přínosné číst její životní příběh ne jako "skutečný příběh," ale jako mýtické vyprávění, na němž je překvapivé především to, jak přesně sleduje předurčené obrysy rodinného mýtu - podobně jako je tomu v příběhu Kaspara Hausera, v němž individuální události tajemným způsobem reprodukují rodinné rysy starobylých mýtů.)..." Takto a podobně (dále v knize "Lacrimae rerum") dovede Slavoj Žižek upozornit člověka na film, který má zřejmě větší cenu pro filosofa než pro filmového diváka. Neboť filmu samému chybí koncepce (narozdíl od Žižka), je povrchní a příliš tlačí na pilu, když nás chce ořezat do tvaru soucítícího s nešťastnou Jackie. Navíc (a to je hlavně můj problém) nemám rád mozartovsko-dvořákovská "preludia", a z cellistek mám proto raději Švýcarku Catherinu Tunnelovou (i když ne tak fešnou jako Emily Watsonová), ale hraje skladby našeho zesnulého kamaráda Horația Rădulescua. Pozn. 1: Ocenil bych titulky s názvy skladeb. Pozn. 2: Některé pasáže byl obzvlášť silné, bylo jich však málo a byly propojeny mrtvým repetitivním materiálem. Zobrazování pokročilého stádia roztroušené sklerózy je sice skvělou, ale zbytečnou příležitostí blýsknout se režijním a hereckým uměním. (24.08.2017)

72% - To je těžké. Jsem violoncellista. Fakticky a hudebně je tento film dle mého názoru špatný. Slátanina všeho možného, a nic z toho pořádně. Hudební scény drasticky nedotažené, děj podle skutečné události je vyprávěn příliš jednoduše a účelově (občas zavání červenou knihovnou), postava Daniela Barenboima (Jacquelinin manžel, dodnes zaslouženě jedna z největších hvězd světa vážné hudby) se za celý film téměř nedostane ke slovu, aby vyznělo, že svou ženu v její nemoci nechal samotnou, což není pravda... a mnoho detailů, které člověka, co má něco společného s hudbou, vyloženě ruší. Nicméně fantastické herecké výkony a myšlenka osamělosti výjimečných lidí (bez ohledu na fakta) jsou velké a rozhodující klady filmu, na který se ale podruhé už asi koukat nebudu. (07.01.2006)

Tucker natočil brilantní drama, které bere dech. Přestože film má poměrně velký spád a značné časové skoky, velmi efektivně a úsporně se mu podařilo vykreslit psychiku obou sester, klidnější Hillary a nevyrovnané Jackie. Dobře tu zafungovalo zejména oddělení děje do dvou částí z pohledu každé sestry – zapadá to do sebe jako lego. Nádherná je samozřejmě i hudba, jíž si můžete vychutnat i v oddělené zvukové stopě. (19.01.2006)

Rozbeh pomalý ale s blížiacim sa koncom to aspoň trochu naberalo na obrátkach. Hudobná zložka sa mi tiež nejako extra nepáčila a aj niektoré dejové časti boli celkom zvrátené. Napriek všetkým týmto negatívam to bol ale film pozerateľný, avšak pre mňa len obyčajný priemer. Už dlhšie som sa na tento film chystal a priznám sa, že som od neho očakával naozaj niečo viac, ako len pár rozkúskovaných hudobných vystúpení (myslím, že žiadne celé a pútavé hudobné vystúpenie vo filme nebolo) s príbehom o naozaj zvláštnom vzťahu dvoch sestier (!SPOILER! Najmä v dospelosti, keď si požičiavali manžela - to mi prišlo naozaj divné, nech sú okolnosti akékoľvek). (18.10.2011)

Z mého pohledu jde o citové vydírání, v mnoha místech velmi samoúčelné a ničím objevné téma. Herecké výkony Emily Watson i Rachel Griffiths jsou fantastické, nic to ale nemění na faktu, že polovina filmu byla nudná a pro mě značně nezajímavá, a to hlavně proto, že lítá od tématu k tématu a jako celek prostě nefunguje tak, jak by měl. Při těch nadšených ohlasech, které se na tohle dílo snášejí ze všech stran, pro mě těžké zklamání. (04.01.2010)