Hilary a Jackie

Při hodnocení podobných filmů, mi stále dělá potíže akceptovat, že jde o "pouhou" dramatizaci skutečného příběhu a nejde o solidní životopisný snímek...něco jako hraný dokument. Příjde mi to jako podvod na diváka, že jsou nám předkládány pouhé útržky faktů, navíc často zkreslené, vytržené z kontextu, nebo záměrně změněné a tím je nám prezentován objekt takového příběhu, jen skrze optiku scénáristy a režiséra. Můj rozpor vyplývá z toho, že si umím sám odpovědět. Dokument je jiný útvar a nepostihne pocity, nedává moc prostoru pro fantazii a hlavně není divácky tak atraktivní, aby zaujmul širší masy. I proto jsem o sestrách Du Pré nikdy neslyšel. A v tom spočívá přínos podobných dramatizací, protože vzbudí zájem. Takže teď si o sestrách Du Pré jistě něco najdu, resp. už jsem na youtube viděl záznam skutečné Jackie a zapátrám dál. A stejně tak jsem si u sledování Hilary and Jackie velmi užil spoustu krásné hudby, takže jsem pro sebe objevil třeba Dvořáka. Za mě...je to skvělá dramatizace o skvělé hudebnici a zajímavém vztahu dvou nadaných sester. Příběh o skutečných lidech, zasazený do trochu vymyšleného rámce. Ale to nevadí...stejně jako v případě Maudie, je to příběh krásný a dojemný. Dokument existuje...tuším od BBC, ale ani tam asi příliš objektivních údajů nedostaneme....některé věci zůstanou za závojem času. (01.01.2019)

Holky byly moc afaktovaný ve svým hudebním projevu. Možná i ve svým životě, který si prožila každá po svém. Jejich ponocování v oknech, debaty o tom, co si myslí druhá a naopak, mě k nim připoutali až do té míry, že jsem chtěl rozhodovat o jejich osudu jen já sám. Hilary a Jackie není film při kterém se zachumláte do deky, abyste mohli v klidu nasávat atmosféru anglického venkova, to fakt ne! Procestujete Itálii, Německo, zmínka padne i o Zdi nářků a vše zakončíte Ruskem, čili nutkání oblíct si teplý ponožky je na místě. Ale nejenom to. Ten film je strašně mrazivej i z jiného pohledu. Obvzlášť v závěru, kdy si uvědomujete, jak moc se ty holky měly rády. Že život si vybere krutou daň vždycky ve chvíli, kdy to nejméně čekáme. Když Emily Watson sedí v obrovském sále plném lidí a ohromeně na ně kouká s pocitem, že tu jsou pro ní, měl jsem podivné mrazení v zádech. Důvod byl. Kamera poodstoupí a vy zjistíte, že Jackie nesedí se svým, pro ni typickým nástrojem. Má v klíně bubínek, orchestr přestane hrát a Jackie řekne: "Jé, teď jsem na řadě já, že jo?". Práskne do bubínku a zasměje se. V hlavě vám proletí tatáž situace, kterou zažila na CNN a chcete brečet. Tenhle film je neskutečná pecka, kterou rozdýcháte horko-těžko. (06.07.2009)

Podobný typ životopisných filmov väčšinou diváka nesklame, pretože ak už si vyberáte osobnosť, ktorej sa chcete venovať, vyberiete si čo najzaujímavejšiu a hlavne kontroverznú a kvalitní herci a herečky sa o danú úlohu len pobijú. Potom už len stačí, aby ste látku nezmrvili po režisérskej stránke, ale s kvalitným obsadením sa takéto filmy točia aj sami. Toto nastalo aj v prípade Hillary a Jackie. Jeden z mojich prvých artových filmov, aké som kedy videl. (08.02.2013)

No docela me to prekvapilo (mile), sice jsem cekal kvalitni film, diky tak vysokemu hodnoceni, ale na druhou stranu, film, jehoz tema de absolutne mimo me, navic ani nevim kdo to byly nejake sestry du Pré. Pribeh je hodne promakanej, obsahuje vtipne i smutne okamziky, a skoro porad je dost emotivni, ale je dobre vyvazenej, takze tu nepusobi nic navic. Film zabira docela velkou cast zivota obou sester a konci smutnym zaverem. Herecky jsou naprosto perfektni, hlavne Emily Watson, ostatni taky nehrajou spatne, ale tyhle dve je absolutne zastinujou. Hudba, i kdyz bych si ji samu o sobe nikdy nepustil, se mi docela libila a skvele doplnovala dej. Jen tech koncertu bylo trochu moc, nijak zvlast vetsina z nich dej neposouvala, takze uz nekolikaty koncert mirne nudil. Lepsi 4*. (15.11.2005)

Úvodních čtyřicet minut je znamenitých. Ve chvíli, kdy však Jackie osloví svou sestru s těžko představitelným přáním u ní na venkově, jsem začal na snímek pohlížet úplně jinak. Vrtá mi hlavou, jestli to byl záměr (trochu asi určitě), ale Emily Watson jsem od té chvíle upřímně nenáviděl (nehledě na to, že žádná racionálně uvažující osoba jako Hilary by na Jackiin návrh nikdy nepřistoupila: aneb jak můžete nenávidět někoho, koho musíte milovat?). "Jacks" a její značně pohnutý životní osud mi byl po zbytek stopáže jaksi lhostejný, snímku se již poté nepovedlo probudit ve mě jakékoliv emoce. Cello chraň - herecky je to na výši, ale já celou dobu čekal na ten poslední záběr, ve kterém se z blonďaté sestřičky stane vypočítavá mrcha, která vše jen předstírala... A konec samotný? Nezastírám, že jsem to tak docela nepochopil, podobné filmy potřebují živou debatu :-). Z mého pohledu to bylo pravé oldschoolové zakončení hodné mistrovských děl sci-fi. Jinak ale bezvadné: začátek parádně navnadil, něco tak roztomile nevinného beze stop patosu jsem nečekal. Hudba pochopitelně okouzlující... Kdyby bylo po mém, nechal bych pouze příběh Hilary, ten rozvedl, a napařil pět hvězd. 70% Special thanx to Majda. (02.10.2010)